1349 - The Wolf And The King

70%

Severský black metal lze spíš vnímat jako postoj než jako hudbu. I tak si však dokážu v tom ranku pro sebe vybírat zajímavé věci. Obecný názor lidí, u nichž norské a švédské kapely ve sbírkách převládají, je mi přeci jen hodně vzdálen. Právě norské kapele 1349 jsem nikdy moc nešel naproti. Když hráli pět let zpátky v Brně před ABBATH a VLTIMAS, z jejich vystoupení jsem jako z jediného setu ten večer rychle odešel. Nepřišlo mě to ničím zajímavé, spíše žánrově generické, nasypané a zaťaté blackové víření, plné monotónních havraních deklamací, za kterými mohl prakticky stát kdekdo s warpaintem na hubě. 1349 své fanoušky u nás rozhodně mají a soudě dle brněnského vystoupení, nebylo jich zrovna málo. Už dávno jde o zavedený žánrový pojem. Na jejich letošní album jsem si tedy udělal čas. Mohly za to převážně kladné recenze v hudebních periodikách. A v druhém plánu také účast Frosta v řadách této smečky.

Člověk při poslechu něčeho podobného uvažuje, zdali fanoušek této hudby rozeznává jednotlivé skladby? A nebo jak podstatné něco podobného pro něho vůbec je? Osobně si myslím, že po věčných sibériích bažícímu blackmetalovému příznivci o skladby vůbec nejde. Chce zkrátka cítit wind/dekadentní sound, chce cítit sílu, sveřepost a nadvládu. A tak kdyby mu možná někdo pouštěl jednu a tu samou skladbu třeba devětkrát po sobě, tuhle skutečnost by třeba vůbec nepoznal. Ale třeba se mýlím, třeba je to jinak. Kuriózní mě přijde, že i s podobnou hudbou se mnozí severští hudebníci těší doslova kultovnímu postavení. Teď nemyslím na umělce a kapely s prog přesahem jako jsou ENSLAVED, IHSAHN a někteří další, nebo na ty nejlepší z nejlepších, kteří doznali v rámci své diskografie nemalého vývoje. Myslím hlavně na ty warpaint vojáky, co se beze změn přes dvě dekády durdí pod nánosy černobílé.

Jsou 1349 generickou blackmetalovou kapelou nebo mají svůj zvuk? Toď otázka, na kterou by určitě lépe odpověděl někdo, kdo žánr hlouběji sleduje. Mne na nové desce „The Wolf And The King“ lehce připomínají sevřenou starší verzi SATYRICON, tím myslím spíše to, co kapela okolo Satyra s Frostem hrála zhruba na konci devadesátých let. Pravda, tahle vzdálená podobnost možná vězí ve Frostově účasti, vyznění jeho nástroje a způsobu jeho hry, která tkví v minimalističtějším feelingu, pevně odkrajovaných beatech, kterými proslul již u své mateřské kapely. 

Na této kapele mne docela baví onen minimalismus, kdy skladby zrovna neoplývají vrstevnatostí ani proměnami nálad a temp. 1349 jsou každopádně kapelou, která jen stěží osloví někoho z vnějšku jejich subžánrové škatulky. Samozřejmě, existují blackmetalové kapely a umělci, kteří jsou schopni překročit rámec vlastního žánru a oslovit širší posluchačská pole, ale mezi ně tahle kapela nepatří. Ačkoliv zvukově a svou formou prezentace stojí dnes 1349 bezesporu za vyšlehaným materiálem, přísně černočerným albem plným nihilismu, zůstávají přikováni pouze ke generické riffařině, jež z nastoleného POSTOJE neuhne ani o milimetr. Jsou sofistikovaně ozvučeným, poměrně strohým výplachem, který není zas až tak banálním výplachem snad jen díky jedné podstatné věci, a tou je řemeslná muzikantská kvalita, která opatřuje novinku aurou profesionality. Dobrá havraní žánrovka, přesah však nečekejte!

12.12.2024	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz