50 M ZNAK - Nadechnout se

90%

Co se stane, když do hardcoru pustíme melodii a ostré kytary zjemníme emo nebo indie rockem? Vznikne sakra dobře poslouchatelný hudební základ, který pak už stačí jen doplnit o výborné a smysluplné texty a máme vyhráno. Einfach, ne?

Začátkem prosince trochu nenápadně Kabinet Records vydaly debut kapely 50M ZNAK „Nadechnout se“. Tato relativně nová pražská formace je dalším z mnoha projektů, ve kterých se objevuje legendární Banán (BALACLAVA, HANBA, KOVADLINA, LAHAR, THULSA…). Známá postavička domácí hardcore scény, jenž se ale zdaleka nedrží jen v těchto vodách a nemá problém si zařvat ani v metalově orientovaných projektech. Protentokrát si kolem sebe vytvořil bandu s punkovými kořeny, a rozhodli se vydat směrem k mainstreamu. Rádio nezapínejte, tam je určitě neuslyšíte. Stvořili ale na své poměry výjimečně přístupný, melodický a civilně působící materiál. Moderní indie punk rock, s prvky alternativního rocku a s emo nádechem. Zní to aktuálně, příjemně se to poslouchá a zároveň jasně víme, že jsme pořád na nezávislé straně barikády. 

Kromě Banána sestavu doplňují dva kytaristi, podporující ho i pěvecky, Váša a Květák. Basu má na starosti Kuba, bicí a perkuse Myšel. Všechno jsou to zkušení harcovníci působící v různých jiných punkových/hardcore kapelách, jejichž názvy mi ale nic neříkají. Přiznávám, že tuhle scénu nesleduji detailně a spíš ke mně občas prosákne něco zajímavého. Co mě ale vždycky bavilo, to jsou Banánovy texty. Jsou zajímavé, mají v sobě sdělení, myšlenku i poselství. A dokáže i revoluční hardcoreová prohlášení podat nepatetickým a uvěřitelným způsobem. „Nadechnout se“ je ale jiné. Tohle není deska burcující k revoluci, obviňující společnost z různých neduhů nebo brojící proti nespravedlnosti světa. Tohle je deska o životě, o úplně obyčejných věcech, které každý z nás dnes a denně řeší. Je to osobní, je to civilní, a je to i celkem pozitivní. Smutek, pochybnosti, strach nebo láska k životu patří. Stejně tak jako drobné radosti, přátelé, a víra v budoucnost. A když už se to teda dělá civilně, tak Banán ubral i ze svého řevu, a začal více zpívat. Nebo spíš našel optimální kompromis mezi zpěvem a řevem, který mu zároveň umožnil lépe přenést pestrou škálu emocí v textech i do hudby samotné. 

Produkce se ujal Amák, v jehož studiu Golden Hive se i točilo. A z této kombinace poslední dobou lezou zvukově velmi příjemné věci. Máme tady výbornou rytmiku, kdy u bicích je možná o fous výraznější kopák než by musel být, ale zase kotle jsou nádherně hluboké a dunivé, jako bych je měl postavené hned vedle svojí hlavy. Výborná je i basa, jasná a čitelná. Kytary jsou tak správně zašpiněné, ale zároveň umí být i punk rockově agresivní, nebo i hřejivě cinkavé směrem k emo indie rocku. V rámci dramaturgie skladeb je jim dopřáno dost prostoru, aby pomáhaly budovat atmosféru, podobně jako se to dělá v žánrech s předponou „post“. Celé album je velice vyrovnané, prakticky bez slabých momentů. Titulní „Nadechnout se“ je výborná indie rocková pecka s punkovým nádechem. Skvělý riff, mohutná basa, slušné doprovodné vokály. „Racci“ stojí na střídání kytarových nálad, které song pravidelně zjemňují nebo naopak ženou do agresivnějších poloh. Máme zde i agresivnější punkrockové jízdy jako „Ibalgin“, s nekompromisním drivem a velice trefným textem „Milion věcí mě přestalo trápit, asi tak tři začaly“. 

Umí ale i ubrat z tempa a zabrousit do teritoria melodického alternativního rocku. Banán sám říká, že to někdy může znít jako MŇÁGA A ŽĎORP. A skutečně „Hodiny“ zvukově znějí jako špinavější verze FOO FIGHTERS, melodicky a textově zkřížené s MŇÁGOU. „Občas myslím na to, co asi děláš, už se neptám, co dělat máš“ – nezní vám to jako poetika Petra Fialy? „Čechrava“ nás pro změnu vezme do teritoria roztěkaného indie punk rocku blízkého třeba POVODÍ OHŘE. Můj favorit je „Kim Gordon“. S tím songem si skutečně vyhráli. Trubka na úvod, trubka v závěrečném zvukovém bláznění. Vybrnkávaný úvod v metalovém stylu. Poctivý hardcore punk, odlehčený text o nákupním seznamu na ledničce. Je na něm třeba 6 rohlíků, barva na vlasy a nová deska Kim Gordon (no nevím, já neměl sílu ten album doposlouchat, ale všichni jsou z ní paf…). Krásná melancholická „Protisoumrak“ kromě zajímavého názvu nabízí další porci pozitivně laděného alternativního rocku, dospělého, smysluplného. 

Téměř až k power popu inklinující „Uchem jehly“ dokazuje, že kapela s absolutní lehkostí nemá problém uhrát ani tento styl na úrovni a s grácií. Žádná patetičnost, žádný trapný pocit. A opět texty plné krásných obratů, kde se ptá „Nejsou ale iluze o tom, aby jsme je ztrácely?“. Moderní indie rock „Pojď se mnou“ má nádech americké scény, výrazná basa jištěná z pozadí kytarami, jednoduchá a přímočará melodika, tady je všechno jak má být. Závěrečná divočejší emo punková „Peřeje“ dává důstojnou tečku za tímto parádním albem.

„Nadechnout se“ je velice příjemné překvapení a další díl do skládačky skvělého roku 2024 na domácí hudební scéně. Skvělé texty, živelnost, parádní zvuk, těžko hledám slabiny. A vlastně je ani nechci hledat, proč taky? Album je vynikající.

10.01.2025	Diskuse (3)	Tomáš