TRIBULATION - Sub Rosa In Æternum

70%

Poté co se švédští potemníci TRIBULATION oprostili od vlivu původního kytaristy Jonathana Hulténa, snaží se navázat na své předchozí zdařilé desky. Z tohohle pohledu by se mohlo zdát, že se kapela bez podivínského člena začne obracet ke svým metalovějším kořenům. Není tomu však tak. Vývoj, který je dovedl až k novému albu „Sub Rosa In  Æternum“, je bezesporu nezanedbatelný a kapela z jeho linearity v žádném případě neuhýbá. 

Byť jejich hudba stále vychází z temné stylizace, přeci jen v ní ubylo metalových prostředků, a naopak, přednost dostávají goticky stylizované momenty vzhlížející k dění post-punk přímočarých či synťákových osmdesátých let. O black metalu a příbuzných stylech už vůbec nemůže být řeč, protože tahle kapela má dnes snad blíže k hudebnímu prostředí, ze kterého před čtyřmi dekádami vzešel Nick Cave. TRIBULATION jsou dnes temným rockem s prvky westernové gotiky a desperátského feelu.

Ve skladbách ubylo rozdivočelých metalových fází, řvavého zpěvu a všech momentů, které v minulosti švédský soubor přidržovaly v množině tzv. extrémního metalu. Dnes jde v podstatě o solidní dark rock, který se snaží, seč může, aby se vyhnul omšelým stylovým klišé a zároveň působil alespoň trochu autenticky. Naštěstí TRIBULATION vládnou obstojným skladatelským vkladem a mají dobré nápady, takže fanoušek dostane sbírku, kde je v pohodě co poslouchat. Hlavní poznatek však slyším ve skutečnosti, čím víc jsou dnes TRIBULATION vzdáleni tvrdosti a striktnímu metalovému prostředí, tím je výsledek působivější.

Hlas Johannese Anderssona má v sobě stále ono obhroublé charisma, takže i při úbytku dravosti dokáže ke skladbám připoutat. Když jedna z nejlépe šlapajících vypalovaček „Saturn Coming Down“ najíždí skrze krouhavý riff do tempa, naskočí mi sice podobnost onoho motivu s nějakým partem, který znám v souvislosti s tvorbou našeho KABÁTU, nicméně to není vůbec rozhodující, neb TRIBULATION sebou táhnou pořádný pytel chytlavých fází. Hlavně co se týče kytar a nekomplikované melodiky je Saturn jednoznačnou hitovkou nahrávky, kde kapela zúročuje svůj potenciál. 

O něco dojemnější a na nostalgickou náladu hrající je píseň „Hungry Waters“, song doplněný nosným partem piana, jež je plný zmaru, temnoty i smutku, ale také romantického odloučení. Vyvrcholením těchto tendencí je pak „Murder In Red“, prostřednictvím které dávají TRIBULATION jasně najevo, že se v křehčích synthy-popových vodách, rozlehlých mimo metalové území, s nimi může v každém ohledu počítat. Co víc, oni dokazují, že jsou rozhodně zajímavějším artiklem temné romantiky než kdysi představovali finští HIM. Až snový ráz této písně, její elektronické podloží a výrazná zpěvová linka z ní činí cosi, co bych mohl přirovnat leda k nejhitovějším pozdním albům od norských ULVER.

Rovněž „Reaping Song“ je píseň inspirovaná spíše tvorbou Nicka Cavea než metalovým prostředím a její temně stylizované country cítění má skutečné kouzlo a hloubku, jež švédské kapele sluší. TRIBULATION si sice zkrátili vlasy, ale po muzikantské stránce velmi dobře dozrávají. I když posléze kapela přepíná do vyššího tempa a vytasí se se zvonivou gotickou vypalovačkou „Poison Pages“, která je nejenže dravá, naplněná cinkavým zvukem kytar, ale rovněž i chytlavá, všichni cítí, že jsou již roky někde jinde, než tomu bylo v časech prvních alb. Posluchač však musí ve výsledku uznat, že je jejich cesta oprávněná a po umělecké stránce dokonce o něco profesionálnější.

22.11.2024	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz