A-HA - True North

80%

Pokud v současné době hledáte kvalitní neprvoplánový pop od nějaké léty prověřené stálice, nakonec nezbývá než vám doporučit novinku norské trojice A-HA, neboť tahle kapela ve svém ranku vždy platila za záruku výtečného muzikantského řemesla a to bez ohledu na fakt, že masivní komerční úspěch svého debutového alba „Hunting High And Low“ z roku 1985 již nikdy nezopakovala. Navzdory nezapomenutelným šlágrům těch dávných dob, jakými se staly singly „Take On Me“ či „The Sun Always Shines On T.V.“, však nelze o A-HA mluvit jako o kapele jednoho velice úspěšného období. Vždy totiž dokázali přijít s dílem, za kterým bylo cítit skvělé řemeslo i potřebné odevzdání se výsledku. Vlastně léty spíše získávali na pověsti popové instituce pro fajnšmekry, neboť vynikající hlas Morten Harketa nalézal jen malou konkurenci a muzikantský či skladatelský potenciál Magne Furuholmena i Paula Waaktaara -Savoye s veškerou vážností imponoval.

Dokážete si představit muziku, jakou by jste rádi poslouchali sami někde na odlehlém místě horské chaty, usazení v křesle, hledící do ohně plápolajícího v krbu a popíjeli u toho čtyřicetiletou whiskey, zkrátka ve chvíli, když už by jste vůbec nic dalšího nepotřebovali? Tak přesně takovým typem vyrovnaného, důstojného a přitom mistrovsky zpracovaného popového alba novinka od norských A-HA je. Nemusím dodávat, že má rovněž potenciál navodit mysl posluchače nostalgickým směrem, který zřejmě pamětník konce 20.století ocení. 

„True North“ měla sice údajně vlastnit podobu syrovějšího alba, nahrávaného naživo v studiu Bodø poblíž Osla, ale postupem doby, v časech pandemických uzávěr, začala kapela přicházet na chuť rozmáchlejším nápadům a žánrově velkolepějšímu pojetí, kde by nebyla nouze o celou řadu žánrových vlivů či orchestrálních prvků. Písně si nakonec vyžádaly asistenci mnoha studiových hostů a instrumentalistů, takže nakonec jde o záležitost mnohem bohatší, než bylo původně v plánu. V souvislosti s ambiciózní sbírkou, jejíž lyrická stránka vypovídá hodně o ekologickém smýšlení a enviromentálním naladění hudebníků, nakonec po sedmi letech ticha kapela podepsala smlouvu s major labelem RCA/Sony Music. On ten čas přípravy je na výsledku alba vlastně velmi znát, protože vše působí tak, jakoby bylo nahráváno s vyrovnaností, nepřebernými zkušenostmi a nadhledem, hezky poctivě a postaru, bez módních urychlovadel a náhražek.

Ano, „True North“ možná může někdo nazvat deskou se silnými ekologickými podtexty, deskou, která dost možná po prvních posleších bude na někoho působit, díky pozvolnějším tempům skladeb, spíše umírněně, ale po řádném prozkoumání nakonec odhalí celou řadu opravdu silných skladeb. Čím déle album poslouchám, tím spíše objevuji další silné pasáže. „True North“ na vás tedy z prvního plánu dýchne hlavně svou lehce melancholickou náladou a vesměs pomaleji plynoucími songy, ale až pak si začnete uvědomovat, o jak vrstevnatou nadžánrovou záležitost se vlastně jedná.

Pokud překonáte první dojmy z celku a zaměříte se na jednotlivé skladby, pak na velké části z nich najednou začnete objevovat přednosti a poutavé momenty, ať už jde o neotřele swingující pasáže („Bumbleebee“), chytlavé motivy opatřené bujnou orchestrací („Hunter In the Hills“) či melodie některých skladeb sunoucí se skrz melancholii k rozhodně ne banálním refrénům („Between the Halo And The Horns“). Baví mě, jak je tahle deska z muzikantského a studiového hlediska dobře udělaná a vzdálená současné synthy-popové lacinosti, protože za songy jsou slyšet skutečné nástroje poskládané do náležitých vrstev. Jedním z vrcholů je zřejmě titulní hymna („True North“), což je song s důstojností horského masívu. Mě osobně zaujal i nejdojemnější a nejpestřejší kousek „Forest For The Trees“, plný dramatických orchestrálních podkresů, smyčců a skvělého refrénu v Harketově podání. Avšak dojde zde i na song, jenž střídá melancholii s tanečně odvazovými motivy („Make Me Understand“), ovšem prezentovanými na úrovni.

Když tak pozoruji, jaké songy prozatím trojice umístila do pozice singlů („I´m In“, „As If“ a „You Have What It Takes“), zcela se výběr kapely míjí s mými skladbovými favority, neboť právě tyhle skladby reprezentují to méně nápadné, poklidnější a vesměs méně křiklavé. I tohle je známkou hudby velkých muzikantů, že si na jejich dílech posluchači dokážou vybrat z rozličných typů skladeb a dost často se v názorech na ten který song míjí. „True North“ rozhodně není prvoplánovou deskou, ale nakonec jde o velmi kvalitní popovou věc staré školy, jejíž náplň určitě odpovídá dlouholeté muzikantské cestě kapely A-HA.  

16.11.2022	Diskuse (7)	Stray janpibal@crazydiamond.cz