A-Z - A-Z

80%

Kaliforňan Mark Zonder vždy platil za skvělého muzikanta, bubenického perfekcionalistu spjatého s nástupem metalu na americký kontinent, a to nejen díky svému účinkování v kapelách WARLORD a FATES WARNING, které kdysi pomáhal táhnout, ale i v rámci celé řady jiných projektů. Před třemi lety jsem s poslechem této desky tak dlouho otálel, až jsem jí úplně prováhal a takřka na ní zapomněl. Holt současná přesycenost hudebními realizacemi nepomáhá ani podobně výjimečným osobnostem. Nyní jsem si na projekt A-Z vzpomněl a konečně si jej poslechl. Vzhledem ke kvalitám této debutové nahrávky, její opomenutí považuji z dnešního pohledu za trestuhodné. Jde o špičkový Hard N´heavy materiál, který spojuje progresivní přesah s vytříbenou chytlavostí a bezproblémovou poslouchatelností těžící z hájemství AOR.

Za nedávnou kooperací dlouholetého zpěváka od FATES WARNING Ray Aldera s jeho někdejším spoluhráčem, právě ikonickým ex-bubeníkem totožné progresivně metalové kapely Markem Zonderem, totiž musíme hledat pouze prvotřídní prácičku a to v každém aspektu věci. Této dvojici, kde Zonder sebejistě zastává i roli producenta, se ve spolupráci s dalšími třemi muzikanty (sestavu A-Z bandu v době vydání debutu tvořili ještě nizozemský kytarista Joop Wolters, francouzský klávesák a producent dlouhodobě spjatý s progresivně rockovou scénou a nadžánrovým cítěním Vivien Lalu, díky němuž jde projekt naproti hudbě např. kapely TOTO, a pak ještě skvělý basák Philip Bynoe, borec co spolupracoval s Tonym McAlpinem, Stevem Vaiem i Slashem) podařilo sestavit velmi atraktivní a kvalitně zpracovanou sbírku, která se identifikuje s uvolněným, vyzrálým a bezbolestně poslouchatelným stadiónovým rockem, jež v sobě spojuje prvky progresivního hard rocku americké školy, pošilhávajícího po velkolepém AOR dění minulosti.

Nezasvědcenému by se mohlo zdát, že A-Z jsou jen jakousi dietní a více radio-friendly verzí FATES WARNING, ale není tomu tak. Projekt sice jakoby tíhnul k melodické a po zvukové stránce drahé a řemeslně špičkově zpracované stylizaci dávných časů, ale rozhodně nabízí horoucí skladatelskou kvalitu a spíše než k tvorbě hlavních Alderových chlebodárců má blíže k tvorbě kapel jako TOTO a JOURNEY, či seattleských QUEENSRŸCHE z časů jejich nedostižného alba „Empire“.

Přes svou letitou absenci u FATES WARNING zde Mark Zonder stále stvrzuje jak znamenitým je nejen bubeníkem, ale i muzikantem s nemalým tvůrčím potenciálem. Vůbec není třeba se pozastavovat nad tím, že dotyčný kdysi stál za takovými alby jako „Perfect Symmetry“ či „Parallels“. S ještě větším zjemněním a nadžánrovou otevřeností se právě hudba projektu A-Z dá zařadit zhruba někam do etapy těchto dvou alb od FATES WARNING. Směs progresivity a instrumentální brilance spojená s výtečnou poslouchatelností a přístupností skladeb doslova bere dech a tak se nezdráhám desku zařadit mezi to nejlepší, co v dané žánrové škatulce vzniklo v rámci posledních pěti let. 

Bezejmenné album s ujetým obalem, kde jakýsi čumák zebry s obřími zuby kouše do jablka, v sobě ukrývá jedenáct špičkových skladeb, ze kterých si nejeden příznivec umělečtějších forem hard rocku dokáže pro sebe najít to pravé. Vůbec mne nevadí, že A-Z vycházejí především ze zvukových pravidel dospělácké rockové hudby přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, vždyť právě tehdy zažíval podobný styl svůj největší boom.

Ať už je to hned úvodní stadiónově vyznívající hymna „Trial By Fire“, která zde nastolí pravidla a vysokou laťku kvality, jdoucí skrz souhru muzikantského a skladatelského umu a špičkových podmínek realizace, či odvážný výlet do eklektičtější stratosféry, ve které „The Far Side Of the Horizon“ vyloženě magnetizuje svou samozřejmou jistotou nadžánrové perfekce, ne nepodobné milníkům AOR a prog scény zpřed pětatřiceti let, vždy se dočkáme prvotřídních žní. A-Z budí dojem, že takhle nějak by vyznívali kalifornští TOTO, kdyby se toužili více přiblížit metalovému prostředí. Základem je skvělý instrumentalista na každém postu. Opravdu nejen hlavní aktér to v rukou má. 

Ve svižnějším kvapíku „The Machine Gunner“ právě Joop Wolters představuje jeden ze svých nejzářivějších úseků, který vrcholí v grandiózním sólování protínajícím už tak dosti dominantní hymnu. Nadýchaná „Rise Again“ má nezpochybnitelný potenciál AOR hitovky. Vedená Alderovým sametovým nápěvem a svou nápadnou inklinací k estetice osmdesátých let dokáže chytit za srdíčko a nepustit. Uprostřed desky dramaturgie sice trochu polevuje, ale nejpozději s údernou hardrockovou jízdou „Borrowed Time“, se vše znovu vrací do prvotřídních mantinelů. Jednou z nejlepších věcí na desce je následná prog-rocková erupce „Sometimes“, ta jakoby v sobě spojovala všechny zásadní zbraně tohoto projektu, o jehož debutu smýšlím jako o jedné z nejlepších žánrových sbírek posledních několika málo let. Škoda jen toho jalovějšího prostředka nahrávky.

05.03.2025	Diskuse (12)	Stray janpibal@crazydiamond.cz