A-Z - A-Z
Kaliforňan Mark Zonder vždy platil za skvělého muzikanta, bubenického perfekcionalistu spjatého s nástupem metalu na americký kontinent, a to nejen díky svému účinkování v kapelách WARLORD a FATES WARNING, které kdysi pomáhal táhnout, ale i v rámci celé řady jiných projektů. Před třemi lety jsem s poslechem této desky tak dlouho otálel, až jsem jí úplně prováhal a takřka na ní zapomněl. Holt současná přesycenost hudebními realizacemi nepomáhá ani podobně výjimečným osobnostem. Nyní jsem si na projekt A-Z vzpomněl a konečně si jej poslechl. Vzhledem ke kvalitám této debutové nahrávky, její opomenutí považuji z dnešního pohledu za trestuhodné. Jde o špičkový Hard N´heavy materiál, který spojuje progresivní přesah s vytříbenou chytlavostí a bezproblémovou poslouchatelností těžící z hájemství AOR.
Za nedávnou kooperací dlouholetého zpěváka od FATES WARNING Ray Aldera s jeho někdejším spoluhráčem, právě ikonickým ex-bubeníkem totožné progresivně metalové kapely Markem Zonderem, totiž musíme hledat pouze prvotřídní prácičku a to v každém aspektu věci. Této dvojici, kde Zonder sebejistě zastává i roli producenta, se ve spolupráci s dalšími třemi muzikanty (sestavu A-Z bandu v době vydání debutu tvořili ještě nizozemský kytarista Joop Wolters, francouzský klávesák a producent dlouhodobě spjatý s progresivně rockovou scénou a nadžánrovým cítěním Vivien Lalu, díky němuž jde projekt naproti hudbě např. kapely TOTO, a pak ještě skvělý basák Philip Bynoe, borec co spolupracoval s Tonym McAlpinem, Stevem Vaiem i Slashem) podařilo sestavit velmi atraktivní a kvalitně zpracovanou sbírku, která se identifikuje s uvolněným, vyzrálým a bezbolestně poslouchatelným stadiónovým rockem, jež v sobě spojuje prvky progresivního hard rocku americké školy, pošilhávajícího po velkolepém AOR dění minulosti.
Nezasvědcenému by se mohlo zdát, že A-Z jsou jen jakousi dietní a více radio-friendly verzí FATES WARNING, ale není tomu tak. Projekt sice jakoby tíhnul k melodické a po zvukové stránce drahé a řemeslně špičkově zpracované stylizaci dávných časů, ale rozhodně nabízí horoucí skladatelskou kvalitu a spíše než k tvorbě hlavních Alderových chlebodárců má blíže k tvorbě kapel jako TOTO a JOURNEY, či seattleských QUEENSRŸCHE z časů jejich nedostižného alba „Empire“.
Přes svou letitou absenci u FATES WARNING zde Mark Zonder stále stvrzuje jak znamenitým je nejen bubeníkem, ale i muzikantem s nemalým tvůrčím potenciálem. Vůbec není třeba se pozastavovat nad tím, že dotyčný kdysi stál za takovými alby jako „Perfect Symmetry“ či „Parallels“. S ještě větším zjemněním a nadžánrovou otevřeností se právě hudba projektu A-Z dá zařadit zhruba někam do etapy těchto dvou alb od FATES WARNING. Směs progresivity a instrumentální brilance spojená s výtečnou poslouchatelností a přístupností skladeb doslova bere dech a tak se nezdráhám desku zařadit mezi to nejlepší, co v dané žánrové škatulce vzniklo v rámci posledních pěti let.
Bezejmenné album s ujetým obalem, kde jakýsi čumák zebry s obřími zuby kouše do jablka, v sobě ukrývá jedenáct špičkových skladeb, ze kterých si nejeden příznivec umělečtějších forem hard rocku dokáže pro sebe najít to pravé. Vůbec mne nevadí, že A-Z vycházejí především ze zvukových pravidel dospělácké rockové hudby přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, vždyť právě tehdy zažíval podobný styl svůj největší boom.
Ať už je to hned úvodní stadiónově vyznívající hymna „Trial By Fire“, která zde nastolí pravidla a vysokou laťku kvality, jdoucí skrz souhru muzikantského a skladatelského umu a špičkových podmínek realizace, či odvážný výlet do eklektičtější stratosféry, ve které „The Far Side Of the Horizon“ vyloženě magnetizuje svou samozřejmou jistotou nadžánrové perfekce, ne nepodobné milníkům AOR a prog scény zpřed pětatřiceti let, vždy se dočkáme prvotřídních žní. A-Z budí dojem, že takhle nějak by vyznívali kalifornští TOTO, kdyby se toužili více přiblížit metalovému prostředí. Základem je skvělý instrumentalista na každém postu. Opravdu nejen hlavní aktér to v rukou má.
Ve svižnějším kvapíku „The Machine Gunner“ právě Joop Wolters představuje jeden ze svých nejzářivějších úseků, který vrcholí v grandiózním sólování protínajícím už tak dosti dominantní hymnu. Nadýchaná „Rise Again“ má nezpochybnitelný potenciál AOR hitovky. Vedená Alderovým sametovým nápěvem a svou nápadnou inklinací k estetice osmdesátých let dokáže chytit za srdíčko a nepustit. Uprostřed desky dramaturgie sice trochu polevuje, ale nejpozději s údernou hardrockovou jízdou „Borrowed Time“, se vše znovu vrací do prvotřídních mantinelů. Jednou z nejlepších věcí na desce je následná prog-rocková erupce „Sometimes“, ta jakoby v sobě spojovala všechny zásadní zbraně tohoto projektu, o jehož debutu smýšlím jako o jedné z nejlepších žánrových sbírek posledních několika málo let. Škoda jen toho jalovějšího prostředka nahrávky.
05.03.2025 | Diskuse (9) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
![]() |
DreDe | 09.03.2025 15:24 |
"Má pravdu ten chlapec -k- " 👍 |
-k- | 09.03.2025 13:54 |
Díky za připomenutí. Tohle album bylo na seznamu "Co poslechnout než umřu" a je dobře, že mě Diamond popostrčil. Nikdy jsem nebyl fanda FATES WARNING, přestože mi byli bližší než DREAM THEATER. Znám cca tři alba FW, ale co dělají Alder nebo Matheos vím a znám. Zondera jsem nikdy nevelebil a dnes si za to sypu popel na hlavu. Tohle album je o fajn AOR/prog melodiích, výtečné kytaře, výtečné base a bicích, které hrají. Neudávají pouze rytmus a tempo, ale jsou nádherně kreativní. Zonder mi připomíná božského Neila Pearta z RUSH. Fakt příjemné album, u kterého by si slabší jedinec - muzikant mohl položit otázku: "proč vlastně nadále tvořit hudbu, když A-Z už vyšlo?" :-) |
Pekárek | 05.03.2025 21:33 |
Určitě si to poslechnu, se teď drbu na hlavě jako ten senilní král z Pyšné princezny, když říkal, proč jsem zakázal zpívat.:-) Zřejmě jsem na to neměl náladu, nebo jsem to podcenil při prvním poslechu. |
Stray | 05.03.2025 21:09 |
Majk: On to Mauglí myslel na mě. Svého času mně tu desku opakovaně podsouval na recenzi, a já na to furt neměl chuť (asi ten obal) ani čas. Jsem rád, že jsem jej dnes článkem potěšil a vím, že pakliže budu psát něco překvapivého (i kdyby to byl sarkastický úvodníkový canc na téma POCAHONTAS na trutnovském Bojišti):-)), tak držet v tajnosti, mlčet, mlčet, do poslední chvilky.:-) |
Majk | 05.03.2025 20:18 |
Ale jo, nějaké pochvalné postřehy tady vážně zazněly už tenkrát, ale do recky se nikomu nechtělo (lenost je strašná svině, nedostatek času něco úplně jiného). Takže dík a cajk. |
Mauglí | 05.03.2025 18:49 |
Poslouchám tuhle desku už od vydání, kdy mě naprosto uchvátila (což stále trvá) a myslím, že něco nadšeně pochvalného jsem o ní tehdy utrousil i do diskuze, abych zde povzbudil chuť k recenzi ;-)) |
Stray | 05.03.2025 14:12 |
Je pravda, že cover mne od poslechu taky zdárně odrazoval, ale je to prostě taková kolážová halucinační blbůstka, jaké se v oblasti pop/rocku druhé poloviny osmdesátých let zdárně objevovaly napříč světovou scénou. Dnes už mám cd doma a nemohu se jej nabažit.:-) Být tam lepších tří skladeb uprostřed, dal bych 90%. |
DreDe | 05.03.2025 12:47 |
Málokedy sa stáva,že zlý obal, dobrá muzika ... ale to je tento prípad. |
Majk | 05.03.2025 06:32 |
JO! Tak tos mě dostal. Výborná a strašně nedoceněná deska. Jestli jí komerčně "zabil" ten obal nebo co, já fakt nevím. |

