ABBATH - Outstrider

80%

Jak začít? Jednoho dne mě na FB psal ...ne, Pelta opravdu ne :-)... Hooya, že je ta Abbathova novinka naprostou ztrátou času. Víte co, ono není moc dobré být předběžně informován o ne moc velké kvalitě nějaké právě vydané desky. Člověka to vcelku zmate a musí si posléze k dílku hledat cestu o něco delší dobu a skrz malý předsudek. Veden mírnou nechutí jsem opatrně přicházel k prvním poslechům. Nakonec jsem se však od té informace dokázal oprostit a zjistil, že „Outstrider“ rozhodně není špatná deska, ba co víc, je to nahrávka stejně kvalitní jako onen Abbathův tři a půl roku starý debut.

Největší blackový rakeťák zde bez větších obtíží naplňuje předpoklady kultovní postavičky severské scény. Ve skladbách se totiž nezračí jen ono tak trochu přehrávané zlounství, kterým kralevic mrazu proslul již v polovině devadesátých let, ale opravdu dobré nápady v puritánském pojetí vlastní žánrové škatulky. Neříkám, že vám bude „Outstrider“ děsně chybět, když rezignujete na jeho poslech či dokonce koupi, ale z mého pohledu má na svém kontě projekt ABBATH už druhou obstojnou sbírku ze dvou realizovaných. Jasně, poslední řadovka IMMORTAL z minulého roku je trochu jiná káva, ale pořád mám za to, že jsme se i zde dočkali kvalitní porce nekompromisních riffových poryvů a havraního krákoru. Abbath je zatraceně zkušeným muzikantem na to, aby ve skladatelském pojetí nepolevil, deska jej od začátku plně charakterizuje a hned úvodní čtveřici na zabijáckých riffech postavených hymen - jmenovitě „Calm Of Ire (Of Hurricane)“, „Bridge Of Spasm“, „The Artifex“ a „Harvest Pyre“ (bezesporu nejlepší song na desce) - se spoustou kvílivých kytar dotvářejících neutěšené panorama, považuji za velmi povedenou. 

S pátou skladbou „Land Of Khem“ se sice, kromě navýšené náklepovosti a rychlosti, taky trochu dostavuje monotónnost, ale následná titulka „Outstrider“, zahájená akustickými kytarami a hozená do volnějšího oslavného tempa, už znovu oblažuje. Jde o královskou jízdu koňáků hnaných v oslavné náladě kordonem jásajících plebejců, takže celá ta rozmáchlost stěžejního riffu působí natolik euforicky, že je jedno, zda-li hrdina v sedle máchne po davu okolo sebe číší červeného vína či palcátem, zkrátka na slavnost se nějak dostat musí. Co se mne na albu nejvíce líbí, je jistá vrstevnatost skladeb, zde umocněná praskavým zvukem kytar i kontrastně působícími ostrými bicími, a pak hlavně všechny ty vřeštivé pazvuky sólové kytary, které se prohánějí téměř každou ze skladeb.

V čem je tedy „Outstrider“ od debutu jiný? Předně, jde o black metal, takže je logické, že ony rozdíly ve vyznění budou jen na úrovni detailů. Obě alba působí spíše starosvětsky a stejně jako je tomu třeba u švédských WATAIN, zde se rovněž oslavují old school black-metalové kořeny z osmdesátých let. I letos působí materiál mírně majestátně a v jistém smyslu i záhadně, tempa skladeb nejsou zrovna z těch zběsilých, ale všemu vládne mrazivě rozpraskaný kytarový zvuk a ku prospěchu skladeb vystavěné sólo aranže. Abbathův krákor udává heroický ráz a rytmika udržuje natlakovanost. Z mého pohledu je „Outstrider“ prostě povedenou deskou. 

Abbath svůj projekt letos opatřil příchodem nových tváří. Kytarista Olle André Farstrad, baskytaristka Mia Wallace a famózní finský bubeník Ukri Suvilehto jsou dnes jeho teamem. Čeká se, že vrchního zlouna budou všichni tři doprovázet na nadcházejícím evropském turné, které připadne na zimní měsíce na přelomu sezóny 2019/20. Season Of Mist, kteří zmíněnou nahrávku vydávají, tak určitě nijak neprohlupují, protože kultovní Nor přišel znovu s nahrávkou, která jej plně definuje. Za mne zkrátka spokojenost, i když si dovedu představit, že i v tomhle stylovém ranku vznikají díla propracovanější a evolučně přínosnější. Abbath je konzervativec, s čímž se zkrátka od začátku počítá a co nakonec i podtrhuje rutinně vystavěná coverze BATHORY v podobě skladby „Pace Til´Death“.

15.07.2019	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz