ABBATH, TOXIC HOLOCAUST, HELLRIPPER - Praha, Palác Akropolis, 3.února 2024

Večer plný upřímného nadšenectví z metalové hudby a její dravosti, tak by se dal vystihnout sobotní koncert uvnitř pražského Paláce Akropolis. Sál byl několik dní před akcí do posledního místa vyprodán a ti, kdo měli to štěstí se dostat dovnitř, si museli zdejší akci plně užít. V rámci klubového prostředí totiž původní metalová muzika stále táhne a soudě dle výstupů zdejších účinkujících, tak i neuvěřitelně šlape. Trojici ABBATH, TOXIC HOLOCAUST a HELLRIPPER tak v pohodě můžu nazvat atraktivní sestavou, kde byl každý band během výstupu podporován svými přívraženci a ani jeden nevyšel naprázdno.

Skotští blackened speed/thrasheři HELLRIPPER prostě jedou. Vedeni sympaťákem Jamesem McBainem do toho šli ve čtyřčlenné sestavě hodně naprudko a pokud se zvukově během prvních dvou skladeb teprve hledali, pak zbytek koncertu již přesvědčivě masakrovali. Hodně old-schoolově vedený metal působil strhujícím a nanejvýš drásavým dojmem, takže fanoušci mohli do všech těch rychlých temp a nahuštěných riffů roztočit pořádný circle pit a reagovat tak na dění na pódiu. I McBain se tak v jeden okamžik vrhnul mezi fanoušky a nadnášen jejich rukama odehrál část strhující pasáže jedné ze skladeb plující nad davem. Kapele hodně prospělo, že se vykazuje kytarovým duem, takže nebyla nouze o strhující momenty plné sólových výjezdů a klasického dovádění ve speed/thrash střihu.

Pokud v loňském roce HELLRIPPER zabodovali s deskou „Warlocks Grim And Withered Hags“, tak si to v Praze rozhodně neusnadńovali a svůj set o jedenácti skladbách rovnoměrně rozdělili mezi všechny své nosiče, tudíž z aktuálního materiálu odezněli pouze dva fláky – úvodní jízda „The Nuckelavee“ a pak ještě charismatická „Goat Vomit Nightmare“. Mě to posléze alespoń pobídlo k prozkoumání jejich starší a zřejmě nekompromisnější tvorby a hned jsem si nějaké to další cédo zakoupil u jejich stánku v předsálí, kde po koncertě prodával sám James McBain.

Američtí TOXIC HOLOCAUST mohou být chápáni již jako klasická úderka post-mileniální thrashové vlny. Trojice během svého výstupu popřela pochybnosti, zdali má dnes ještě nějakou relevanci a nastoupila do thrashmetalového koncertu rovněž s patřičnou vervou. I v publiku došlo k nebývalému vzedmutí a pogující kolečko bylo během jejich setu snad ještě mocnější než v případě prvních vystupujících. Nevýhodou TOXIC HOLOCAUST se ukázala větší monotónnost vyznění, zde podpořená banálním hulákáním frontmana a baskytaristy Joela Grinda, a také faktem, že s jednou kytarou to vždy bude o něco chudší. Jediný sekyrník v sestavě Rob Grey však s jistotou zásobil prostor riffovými figurami a podporován nekompromisním beatem parťáka Tylera Beckera ovládl vystoupení. Nejvíce skladeb v jejich dvanáctiskladbovém programu zaznělo z alba „An Overdose Of Death...“ z roku 2008 a sice celkem pět.

Jako hlavní tahák večera vystoupila jedna z nejikoničtějších figur norské blackmetalové scény devadesátých let, někdejší předák slovutných IMMORTAL, působící však již skoro dekádu ve svém vlastním bandu nazvaném dle něho samotného, tedy ABBATH. Právě on se postaral o nepsaný vrchol akce a byl možná tím důvodem, že se žižkovský Palác Akropolis dočkal zcela zaplněného sálu. Až příliš nahalovaný set nepostrádal nadpřirozené kouzlo a patřičně démonický feel. Na rozdíl od předkapel v průběhu Abbathova vystoupení diváci spíše uhranutě sledovali tu mrazivou scenérii a následně lapali po dechu, což bylo asi záměrem. Potvrzuji, že hlavní umělec rozhodně nepůsobil jako bytost z tohoto světa.:-)

Abbathův band má na svém kontě tři řadové desky, ale v sobotu se hojně hrálo i z repertoáru IMMORTAL, zejména pak z alba „Sons Of Northern Darkness“ z roku 2002, ze kterého zazněly minimálně tři songy. První část show norské čtveřice, ten večer nepříliš dobře nasvícené a zahalené po skoro celou dobu hustými oblaky mlhy, obstaraly však věci jako „To War!“, „Acid Haze“, „Dream Cull“, „Hecate“ nebo „Dread Reaver“ z repertoáru ABBATH. Jak koncert plynul, začaly naopak převládat songy IMMORTAL, mezi nimi třeba věci jako „In My Kingdom Cold“, která strhla obecenstvo svým repetetivním riffem k nadšenému pohupování, dále pak třeba „Nebular Ravens Winter“ nebo nezapomenutelná militantní jízda „One By One“. K vrcholům koncertu patřila samosebou také „Root Of the Mountain“ z prvního alba ABBATH, kdy jejím prostřednictvím koncert na začátku své poslední třetiny nekompromisně vrcholil.

Fotografie pouze ilustrační.

05.02.2024	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz