ABBATH, VLTIMAS, 1349, NUCLEAR - Brno, Fléda, 8.února 2020

Vlastně mám brněnské klubové koncerty zahraničních metalových kapel velmi rád, i přestože člověk musí, proto aby je zažil, absolvovat nepohodlnou cestu skoro přes celou republiku. Jsme stále na našem území, lidem je zde rozumět a přesto mám vždy pocit, že jsem tak trochu někde jinde, v nějaké jiné České republice. Když jsem tak přemýšlel v čem cítím ten rozdíl, tak místní na mne působí jakože se spolu vzájemně víc baví, že se více znají a více se schází a komunikují spolu v pozitivním duchu. Omlouvám se, ale u nás „na západě“ mě to přijde prostě chladnější, což sice může být pouze můj subjektivní pocit, ale i tak, u mé čtvrté návštěvy klubu Fléda, na mne opětovně dýchla ona pozitivita v rámci této subkultury.

To bylo zamyšlení jen tak na úvod reportu, který se bude snažit to dechberoucí peklo, co se rozehrálo v sobotu večer ve Flédě, popsat. Zde fanoušci zaplnili klub takřka k prasknutí, aby byli svědky špičkové přehlídky extrémního černého metalu. Všechny čtyři účinkující měli rozhodně své příznivce a sklidili vřelou odezvu, jakkoliv jsem norské 1349 v rámci jejich stylového ukotvení a prezentace vlastně nemusel a během většiny jejich produkce uvolnil své místo v sále jiným přihlížejícím. Pravděpodobně valná většina lidí ten večer přišla na norskou hvězdu ABBATH, údajně dlouhodobého potížistu, baviče a blackmetalovou celebritu v jedné osobě, někdejšího člena bájných IMMORTAL, a ten v žádném případě nezklamal, naopak se nezdráhal předvést naprosto strhující, více než hodinu trvající set, jehož divokost dosahovala intenzity bouře plné hromů a blesků.

Sobotní večer zahájili okolo sedmé chilští thrasheři NUCLEAR, parta vykazující se old-schoolovým thrash-death projevem, jakým se v osmdesátých letech prezentovaly žánrové legendy typu SEPULTURA, SLAYER nebo DARK ANGEL. Jihoameričané jsou patnáct let fungující kapelou, která má na svém kontě čtyři alba a přestože jejich styl sebou nenese nic objevného, jejich projev byl plný energie a nadšení. Skvěle zvládnuté thrashové řemeslo tak kapela korunovala povedeným opáčkem dobře známé thrashové abecedy a potěšila i obstojně nařezaným a velmi energickým zvukem. Jako druzí přišli na řadu právě výše uvedení 1349, tedy severští ortodoxní blackers pomalovaní warpainty. Z toho co jsem z jejich vystoupení viděl, musím říct, že jejich skladby se pohybují v smrtelných rychlostech a dost se slévají. Smůla, že mne podobné pojetí (bez špetky nadžánrového přesahu) prostě nikdy nepřišlo zajímavé. Pro pravé fanoušky black metalu to však mohl být dobrý koncert, který si zde se vší parádou užili, já se však již těšil na Davida Vincenta.

Supernova minulé sezóny VLTIMAS má ohromný potenciál dlouhověkosti, nejen kvůli soupisce s hvězdami evropské i zaoceánské extrémní scény, ale hlavně díky tomu, že tahle kapela dokázala ve svých skladbách předvést nemalou dávku vlastního srdce a nadhledu. Zvuk, i díky Blasphemerově kytaře, připomínal někdejší pojetí MAYHEM v dobách jejich experimentálnějších počinů, i když skladby byly vedeny hutněji a přímočařeji. Nutno přiznat, že Rune Eriksen je pan kytarista s naprosto svébytným pojetím, které se mu podařilo přenést i do hudby této nadějné smečky. Rytmika v čele s Flo Mounierem z CRYPTOPSY doslova masakrálně šlapala a nad kytarovými poryvy dominoval mocný hlas Davida Vincenta, někdejšího lídra MORBID ANGEL a jednoho z nejlepších pěvců v extrémním metalu. Celý koncert VLTIMAS doslova magnetizoval a Vincent oděn do koženého pláště a klobouku, zde pouze v roli zpěváka (baskytaru obsluhoval koncertní nájemný hráč) působil jako démonický hrabě z časů romantismu 19.století. Hrálo se samozřejmě pouze z jediného zatím realizovaného alba „Something Witches Marches In“ z jara roku 2019 a byla to ve všech směrech paráda.

Vyvrcholení večera však přišlo, když posléze na pódium nastoupil ABBATH, který se ten večer zřekl role baviče a jeho výstup působil ve vší drtivosti a nasazení velmi profesionálně. Jedna černočerná šleha střídala druhou a tak příchozí dostali naprosto špičkový set skládající se ze skladeb z obou jeho sólovek. Ohromná intenzita a nasazení byly provázany s Abbathovou podmračeností, ze které se uvolnil až v samotném závěru akce. Co se týče skladeb, jejich výběr se ukázal velmi dobrý. Mě osobně velmi zaujala třeba skladba „Harvest Pyre“ z dvojky „Outstrider“, ale mnohé jiné posluchače mohly stejně tak nadchnout vály jako „Hecate“, „To War!“, „Count The Dead“ nebo „Bridge Of Spasms“. Zaznělo i něco z repertoáru IMMORTAL, ale protože jsem danou kapelu, v době kdy byl Abbath jejím dlouholetým členem a tahounem, tehdy nesledoval, tak přesně nemůžu říct, o jaké skladby šlo. Tomuhle Norovi však můžu gratulovat k skvělému koncertu, který byl odehrán v neskutečné fazóně jeho naprosto vynikající a po všech stránkách ucelenou doprovodnou kapelou. Ještě teď mám před sebou to obrovské rohaté logo projektu, které zářilo pod vyvýšenou bicí artilérií. Naprosto špičkový koncert. Pořadatelům z Obscure patří velké díky, skvělá akce.

10.02.2020	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz