ACID ROW - Euforická jízda z neandrtálu (rozhovor)

Nejprve můžeš představit vaši kapelu. Odkud pocházíte? Odkdy hrajete? V jakém složení? Co máte za sebou za nahrávky? 

Alex: Ahoj! Tak kde začít. My jsme ACID ROW a úplně původně tahle kapela vznikla v Tachově na západě Čech přibližně před deseti lety. V průběhu našeho působení jsme se začali přesouvat čím dál víc na východ. Část období jsme byli plzeňští a teď zrovna kotvíme v Praze. Hrajeme stoner rock a naše hudba přitahuje lidi s vážnými psychickými problémy (pozn. Stray: tak holt díky). Za těch deset let na scéně se v kapele otočilo spoustu lidí. Původně jsme začínali v čtyřčlenný sestavě, dnes hrajeme jen ve třech. Řekl bych, že si to teď hezky sedlo. Jinak máme za sebou jedno EP („Bad Delivery“, 2016), dvě alba („Spikes“, 2018 + „Afterglow“, 2022), pár videoklipů, ale např. i jeden feat. singl.

Radek: Já jsem totální Pražák, s klukama hraju asi půl roku a docela dost jsme za tu dobu koncertovali, takže spolu jsme zatím nenahráli nic, ale to přijde velice brzy!

Jak se stalo, že jste se na vaší vývojové linii dostali do bodu, odkud vás zaregistroval třeba někdo jako já? Tedy příznivec tvrdší hudby, který se realizuje prostřednictvím vlastního webu, příznivec old-school metalu, rockové historie, ale rozhodně ne někdo, kdo je v undergroundu pracovně angažován?

Radek: No mě třeba přijde, že ta hudba je přístupná pro celkem širokej okruh lidí, přes metloše, hipíky a i normální, zdravý lidi. Stoner je taky celosvětově aktuální téma, takže se možná jen vezeme na nějaký vlně ... haha.

Alex: Podle toho, co jsem zaregistroval tvůj výběr recenzovaných kapel na webu, tak se ani nedivím. Je tam sice spoustu recenzí na tradiční kapely tvrdších žánrů, ale jistá inklinace i k těm méně tradičním kapelám tvrdších žánrů tam rozhodně je a popravdě neznám moc českých zinů, nebo webů, který tady píšou o méně známých stonerových kapelách, což mě osobně velice těší! No ale taky tam bude hrát roli asi i to, že tady v ČR moc kapel podobného žánru neexistuje, což nás dělá v jeho rámci pro média a žurnalisty lépe objevitelnými. Ale vlastně  kdo ví. Já tady popravdě jenom tak přemýšlím nahlas…

Byl u vás od začátku stoner se vzory u BLACK SABBATH daný? Byl určen tím, co členové ACID ROW nejvíce poslouchají a o co se v tvrdší hudbě zajímaj, nebo byla naopak šance, že se kapela bude vyvíjet jinam? 

Radek: U mě ne, BLACK SABBATH jsem začal poslouchat teprve před pár lety a i když je mám rád, tak necejtím, že by pro mě třeba Bill Ward byl bubenickej vzor, ač je to samozřejmě legenda. Ale Sabati asi prostě ovlivnili každýho i když si to ty kapely třeba ani neuvědomujou.

Alex: My jsme začínali spíš jako grungeová kapela, ale vliv BLACK SABBATH tam vždycky více či méně byl -  s naší úplně první kapelou, ve který hrál i Dominik, jsme celkem aktivně hráli kromě vlastní tvorby i covery BLACK SABBATH. Nicméně ten žánrovej vývoj byl v našem případě celkem pestrej, ale vždycky to bylo tak nějak daný, co posloucháme. Začalo to kapelama ALICE IN CHAINS, MUDHONEY, NIRVANA, pak to přešlo např. i k RED FANG, KYUSS, MELVINS, FU MANCHU, ale např i k doomovejším záležitostem á la ELECTRIC WIZARD. V průběhu života naší kapely se ale vždycky trošku měnil přístup a asi i cit pro hudbu kterou děláme. To lze poznat, když si pustíš naší tvorbu v chronologickym pořadí. „Bad Delivery“ spadá například do toho našeho grunge, proto-stoner období, „Spikes“ je zase trochu ostřejší a punkovější, „Afterglow“ zase víc do toho stoner metalu, kterej je třeba i trochu lízlej psychedelií…

Dominik: Jo přesně, bylo to takový společný hudební putování ze Seattlu dolů do Kalifornie, s občasným odskokem na Britský ostrovy. Myslím, že dozvuky toho Seattlu jsou ale i na „Afterglow“ pořád celkem jasně slyšet.

Měli jste před ACID ROW ještě nějaké jiné kapely či projekty? Pokud ano, jaké? Patříte spíše k eklektičtějším hudebním nadšencům, nebo si jedete striktní konzervativní směr, který se drží pevně dané škatulky, kde se snažíte naplno realizovat bez potřeby zkoušet něco jiného?

Radek: Já hraju ještě v noise/post-rock projektu MANCY SONO, to je jeden velkej eklektickej experiment... haha. Myslím, že je důležitý mít nějakej rozhled i mimo žánr, kterej člověk hraje. Poslouchat non-stop jenom stoner tak mi stopro jebne, ač ho miluju. A celkově mám asi trochu jinou hudební výchovu než kluci, takže myslím, že i to bude znát na budoucích skladbách.

Alex: My jsme s Dominikem před ACID ROW hráli v tý jedný již zmiňovaný grungeovce. Jinak bych řekl, že jsme rozhodně spíš eklektici a rozhodně víc experimetujeme, než že bychom se drželi…

Dominik: No každej jsme asi líznutej i nějakejma jinejma projektama. Mě mimo jiný asi nejvíc mimo ACID ROW obohatila ještě chvilková spolupráce s hardcore kapelama, ale stalo se mi třeba taky to, že jsem hrál koncert s živou hip-hopovou bandou. 

Když na bandzone poslouchám nějaké vaše starší písničky, napadá mě, že působí více garážově, rock n´rollověji, zatímco nová deska „Afterglow“ má hlubší charisma se specifičtějším psychedelickým soundem. Novinka působí tak nějak dospěleji. Co můžeš říct o starší tvorbě a snaze o to, aby „Afterglow“ bylo jiné?

Radek: Můžu to hodnotit jen jako fanda, protože na ničem z toho jsem se nepodílel. Starší tvorbu žeru, je to přesně ten mix špíny a bordelu, co já rád. Když jsem kluky viděl poprvý pár let zpátky, tak jsem se málem posral. „Afterglow“ fakt zní jinak, je to osekaný o nějaký zbytečnosti a víc to při poslechu fackuje. Je to čistější, což by mohlo vyznít špatně, ale není to tak, jen ten bordel líp vyzní ...haha. Prostě je to dobrý, povedlo se jim to.

Alex: Je to tak, jak říkáš. Já už jsem se o tom trochu rozpovídal v tý otázce o BLACK SABBATH. Možná fakt stárneme (a nebo zrajem? nevím) a jde to prostě slyšet i v těch nahrávkách. Řekl bych, že je to přirozenej vývoj, kterej je z toho prostě nějakým způsobem znát. Taky každý album bylo nahraný a mixovaný jinejma lidma, i to hraje důležitou roli. Taky jsme to dříve měli asi víc v píči, a nebo jsme to měli v píči trochu jiným způsobem. Každopádně vím, že jsme se vždycky snažili s každým albem, byť třeba podvědomě, udělat něco jinak, nějakým způsobem se posunout. Nejsme ten typ kapely, u který nerozeznáš jedno album od druhýho. Určitě víš, co mám na mysli…

Jasně. Měli jste už při tvorbě „Afterglow“ předběžnou představu o zvuku a výrazu nových songů, nebo se to celé vyvrbilo až během závěrečné fáze studiových prací? Jaký podíl na výsledném zvuku nosiče má třeba producent? Jak vůbec probíhali studiové práce a s kým vším jste spolupracovali?

Alex: Přibližnou představu jsme měli. To jo. Jinak celý album nahrával náš bejvalej bubeník Venca Zlo z Rail Way Production, kterej tímto přesedlal z muzikantský sféry do zvukařský. Celý album se vyrábělo stylem DIY. Část se nahrávala ve Stodě, tehdy to byla ještě zkušebna, ale teď už je to HQ Rail Way Production. Část se nahrávala u nás na zkušebně v Praze. Některý části jsme donahrávali u nás, nebo u Václava doma. Samply jsme si hledali, nebo vytvářeli a stříhali sami. Největší podíl na zvuku má právě Venca, ale jistým způsobem jsme do toho hrabali i my s Dominikem. Například těma samplama, část mixů zpěvů jsem mixoval sám, Dominik do skladby „No Church on Sunday“ vytvořil například hammondky atd.. Na mastering jsme album posílali zase Amákovi do Golden Hive Studia, takže by se dalo říct, že to celý byl takovej velkej skupinovej projekt.

Dominik: Haha, no v první řadě to bylo obrovský množství slastí i strastí. A já už si tak nějak zvyknul, že výsledek stejně bude znít jinak, než je tvoje finální představa v hlavě. Pokaždý to musí bejt kompromis několika lidí v určitej moment a to je velká proměnná. Ale pokaždý se naučíš, jak se víc a víc přiblížit nějakýmu vytouženýmu zvuku.

Alex: Mě bavilo to, že jsme se s tím mohli poměrně hodně srát. Tím, že to nebylo produkovaný ve studiu, tak tam byl větší prostor pro experimentování a hledání nových přístupů. Venca Zlo si na tom zkoušel a učil se jistý věci a my vlastně taky. Byla to taková oťukávačka, z čehož vzešlo zároveň poslouchatelný album. Pokud někdo výrazně ovlivnil sound tý desky, tak to byl určitě právě on.

Dominik: Jo myslím, že díky tomu domáckýmu prostředí našich zkušeben, jsme se mohli uvolnit ve zkoušení nějakejch novinek, to bylo hodně fajn.

Jak vůbec novinku hodnotíš? Seš s materiálem spokojen? Je něco, co bys dnes udělal jinak?

Radek: BANGER JAGDEBIL!!

Dominik: No jasně, to člověk začne slyšet celkem brzo po nahrávání, co mohlo bejt jinak. To je zatím naštěstí pořád náš hnací motor, řekl bych.

Alex: Oproti předešlým deskách jsem celkem spoko. Já mám radost vždycky z toho, když vidím, že to od minule ušlo alespoň nějakej kus cesty. Každopádně pár věcí bych možná udělal jinak, ale to je něco, co si budeme moct asi zkusit až s dalším albem hehe…

Máš na albu nějaké své favorizované skladby? Co můžeš říct třeba o úvodní jízdě „Devil´s Dance Floor“ ?

Radek: „Devil´s Dance Floor“ je pecka, ale nejradši hraju „Hot Rod Super Soul“. Venca Zlo napsal bicí suprově ve všech skladbách a skoro nikde je nehraju s výraznýma změnama, jenom tady jsem to ke konci vzal trochu víc neandrtálsky a zní to trošku víc heavy a to mě na koncertech hodně baví.

Alex: Za mě asi taky „Hot Rod Super Soul“, protože je to prostě song, kterej když se hraje naživo, tak je to největší zábava. Navíc je to můj první song, kterej jsem na albu už nahrával na barytonku místo původní basy (ostatní 4 songy jsou nahrávaný dnes již už bejvalým členem Davidem Hlůžkem na basu), takže mi asi i tímhle způsobem trochu přirostl k srdíčku. Jinak „Devil’s Dance Floor“ je song jak dělanej na začátek, protože v sobě rovnou zahrnuje intro k celýmu albu a zároveň je úvodem do konceptu „Afterglow“, ve kterém se spojují veškerý významový roviny, který tam jsou. Song je složenej ze dvou částí. První sloka je monolog Charlese Mansona vůči svojí „rodině“, druhá sloka je monolog  „rodiny“ v množném vůči Mansonovi. Refrén jen zastřešuje psychologický princip této komunikace. Zkrátka bejby Charlie na hřbetu hyeny, kterej mírumilovnýmu období šedesátejch let dává pořádně na prdel.

Dominik: Kapelně se asi shodneme na tom „Hot Rodu“ haha. Ten nás fakt baví hrát, dobrá kejvárna! Je ale zábavný pozorovat, jak to zapůsobí na okolí. Myslím, že kapely mají často dost zkreslený názory na vlastní skladby. Slyšíš je nespočetněkrát, tak tě většinou nejvíc baví ta poslední, nejmíň oposlouchaná.

K jedenáctiminutové „No Church On Sunday“ byl pořízen i duchařský videoklip, kde se objevují i obrázky z pravěkých hororových filmů dvacátých a třicátých let minulého století, měli jste předem tento nápad promyšlen, splnil účel? Jak k realizaci došlo? Seš s klipem spokojen?

Alex: Tenhle song/videoklip funguje dost mnohovýznamově. Dost tomu taky přispívá zřejmě fakt, že je sestříhaný metodou koláže/found footage. Prvotní nápad je inspirovaný tvůrčím světem naší dvorní grafické designérky Divé Báry, která mimo jiné používá i název „No Church on Sunday“ pro pojmenování tohoto světa, případně jako svůj druhej pseudonym. Na rovině textové je to něco jako Love Song. Dost možná asi náš jediný. Jedná se zde o takovou lásku, která vás odradí od toho jít v neděli do kostela (zde je ta reference jasná, i když prakticky odpovídá asi tak období 19. století). Zajímavější to začíná být na rovině vizuálně-estetický a v kontextu postupného vznikání a vývoje celýho nápadu. Na rovině vizuální se zde mísí ikonografie a narativ vampirismu se spoustu dalších skrytých významů přetvořených a znovu vytvořených dialektikou filmové montáže. Už prakticky od začátku naší kapelní existence jsem měl v hlavě nápad udělat nějakej found footage klip. Částečně k tomu přispěla i moje posedlost sledování starých filmů. Jasně, kromě toho metodu found footage používá ve videoklipu spoustu kapel, ale těch možností různého provedení je fakt dost, aby si každý našel svůj originální přístup a pro nás to byla hlavně cesta, jak vytvořit za málo peněz hodně muziky. Takový zlomový bod, kdy se začal tenhle nápad nějak víc rozvíjet přišel minulý rok, když jsme chtěli nějakým způsobem ozvláštnit live stream v Divadle Pod lampou. Sestříhal jsem teda půlhodinovu projekci z filmu Vampyr od Carla Theodora Dreyera  (na který jsem mj. musel povinně koukat ke zkouškám na vejšce) a k tomu jsme si pozvali tvůrčí skupinu Weird Visuals z Prahy, aby nám ještě přes to promítli jejich liquid light show. Vypadalo to super na místě, ale přes stream nic moc. Proto jsme si řekli, že bychom něco podobného mohli použít spíš do videoklipu, kde si to v klídku naklíčujeme do pozadí, přidáme pár animací, dotočíme pár záběrů atd.. V tuhle chvíli začal velmi zajímavý skupinový projekt. Pozvali jsme si Weird Visuals k nám domů a uspořádali u nás na bytě, kde bydlíme společně s Dominikem, soukromou liquid light projekci, kterou nám zaznamenal fotograf a kameraman Marek Soukup. Fotky z toho pak zapracovala Divá Bára do artworku alba. Jak k jednotlivým singlům, tak v rámci coveru alba. Co se týče samotnýho videa, já jsem nejprve sestříhal ještě kratší verzi videa z již zmiňovaného filmu Vampyr. Tentokrát takovou, která bude víc sedět rytmicky k videoklipu. Pak se na to vrhl Dominik, který podobným způsobem řádil už při tvorbě „The Serpent“. Ten naklíčoval do různých míst ve videu záznamy liquidů, doplnil vlastní tvorbou animací a vlastnoručně natočených dílčích záběrů. Voalá. Jedenáctiminutová stoner/doom/psychedelická bestie byla na světě.

Dominik: V moment, kdy se na klipu začalo reálně makat, už základní představa vymyšlená byla, i když asi jen v mojí hlavě. Tenhle nápad nějak vyplynul z takový  klasický žánrový estetiky (zase ty BLACK SABBATH, který se starejma horrorama taky inspirovali) ve spojení s výhodou toho, že se to dá provést celkem na low budget. Přijde mi ale občas trochu líto, když kapela použije jenom cizí záběry a stačí jim trocha animace. Chtěl jsem do toho trochu víc našeho zásahu. Tak jsme z obejváku udělali ateliér, já se naučil nějaký základní střihačský tríčky a bylo to. Baví mě na tom hlavně to, že všechno dohromady utvořilo skvělou společnou tvář celý desce. Při nahrávání s Weird Viasuals se stvořili podklady jak pro klip, tak i pro přebal a všechno kolem.

Radek: Za mě opět všechno skvělý, moje jediná role bylo tvářit se na chvilku zle do kamery. Klukům jdou zlý držky teda výrazně líp než mě hahaha. Ale jinak znova fakt všechna čest všem co se na tom podíleli, Weird Wisuals a Divá Bára jsou fakt zlatíčka a Dominik si s tím taky asi hodně užil.

Druhá polovina skladby „No Church On Sunday“ obsahuje vyklidněnější psychedelické pasáže s tiššími motivy a kytarovými preludii, co pro vás znamená podobně halucinogenní forma vyjádření?

Radek: To je prostě život, chvíli kalba, chvíli vypneš. Taky jsem rád, že mi to na koncertech dává nějakej prostor na oddych protože jsem starej, línej dědek v relativně mladým těle.

Dominik: Ty surreální světy jsou prostě magický! Pohrávat si s realitou tak, že se na chvíli dostaneš do jinejch dimenzí, je super zážitek. Když se pak teda umíš vrátit zpátky!

Alex: Je to přesně o tom, co dělal např. Alejandro Jodorowsky ve svých filmech, kterej se snažil o to, aby jeho snímky měly stejný účinky jako psychedelika. Je to zkrátka trip na pokraji smrti řízlej kapkou okultismu. Zkrátka rádi hodně měníme hudební motivy v rámci jednoho songu, a někdy dost podobně, jako psychedelika vědomí…

Jakou hudbu vlastně nejvíce posloucháte? Co vás zrovna dnes hudebně zaujalo? Jaké kapely považujete naopak za trvanlivé inspirační vzory a proč?

Radek: Hele, jak už jsem zmiňoval, já jsem z trochu jinýho backgroundu, hardcore-punk, dřív hardcore a tak. Třeba nejzásadnější kapela mýho života jsou stopro CONVERGE a jejich bubeník Ben Koller je asi můj největší hudební vzor. No a dneska se jdu zrovna nechat rozložit na koncík další velký lásky - AMENRA. Tuhle dark/atmosferickou/trochu ubrečenou odnož doom metalu miluju, totální duševní očista, doporučuju každýmu.

Dominik: No ty seznamy by byly asi dlouhý haha a samozřejmě pořád přibejvaj další novinky jak na běžícim páse. Posledně mě zaujali třeba KAL-EL, ke svejm dlouhodobejm oblíbencům GREEN LUNG jsem přidal i BLACK LUNG haha, ale třeba ještě tak půl roku zpátky jsem byl tvrdý muziky přeposlouchanej, tak jsem zarytě poslouchal třeba takovou věc jako je McBAISE.

Alex: Vzory jsem již popisoval dříve. Kromě tohohle základu mám hodně rád i blues, rock and roll, ale poslechnu si téměř cokoliv. Vždycky mě něco popadne. Teď ujíždím například hodně na Janě Kratochvílový…

Před dvěma týdny jste měli křest nového alba, chystáte ještě nějaké další koncerty? Kdy a a kde se budou konat?

Radek: Kámo, s tím kolik toho tohle jaro/léto bude, jsem se radši rovnou smířil, že nejspíš chcípnu. 

Dominik: Jo, je toho celkem požehnaně, všechno se snažíme taky přehledně sumarizovat na těch internetech.

Alex: Zejtra startujeme tour se SWANMAY po Čechách, Rakousku a Německu. Ale chystaj se i koncerty s BONGZILLOU v Drážďanech a v Curychu v květnu, předskakování 1000MODS, nebo KING BUFFALO. Ale taky spoustu festivalů! Rozhodně je na co se těšit! Začni lejt!