AEROSMITH - Music From The Another Dimension!

80%

Bostonští bad boys jsou definitivně zpět se zbrusu novou řadovou deskou. První od roku 2001 obsahující pouze jejich autorské písně. Očekávání byla tedy nemalá, zvlášť když fanoušci za celá ta léta museli ze zámoří čelit nepříjemným informacím ohledně zdravotního stavu jednotlivých členů nebo dokonce fámám o rozchodu kapely s frontmanem Stevenem Tylerem. Tato tvrzení ovšem kapela hned záhy odstřelila výjezdem na výtečné evropské turné, kdy mimo jiné v první červencový den roku 2010 rozjásala v největší pražské hale patnáctitisícový dav. Důležité tedy je, že jedno z nejsložitějších období v historii AEROSMITH se snad zdá být u konce, protože nová nahrávka všechna očekávání bezezbytku naplnila. Má totiž ze všech jejich alb vydávaných od osmdesátých let zdaleka nejblíže k jejich dřevní tvorbě let sedmdesátých.

Návrat k výživnosti a přirozenému groovu sedmdesátých let však neznamená, že by nebyl  zvuk nové nahrávky prvotřídně ošetřen (zde opravdu není čeho se obávat), jen chci říci, že mám obrovskou radost ze všech těch znovuobnovených výrazových prostředků, jaké se užívaly v počátcích jejich éry, protože je v současné tvorbě AEROSMITH opětovně nacházím, byť přetavený do podoby odpovídající dnešním technickým podmínkám - výživný plný sound, často sólující kytary, všudypřítomný vliv amerického boogie a taky blues. Některé razantnější vály skutečně působí jakoby sem přilítly odněkud z období „Rocks“ nebo „Draw The Line“. Mluvím hlavně o rychlých a řádně dunících vypalovačkách jako jsou „Street Jesus“ a „Lover Alot“, kytarově dovádivém funky „Out Go The Lights“, kde dostane prostor i rozjařená dechová sekce umocňující párty atmosféru celé skladby, nebo o další variaci na slavnou hitovku „Sweet Emotions“ z pětasedmdesátého, kterou se zde stala skladba „Legendary Child“.

Album celkově působí neobyčejně pestře a stylově různorodě, takže zde najdeme i poutavé hitovky pro teenagery jako jsou „Closer“ (překrásné retro vyhrávky kytarového dua znovu upozorňující na sepjatost se sedmdesátými roky) a „Beautiful“, ale i Stonesovsky důraznou riffjízdu „Freedom Fighter“, což je song který odzpívali herec Johny Depp a kytarista Joe Perry. A říkáte, že se na něco zapomělo? Jasně že ne, balady jsou zde hned čtyři a všechny naprosto skvělé. Takže si dovolím zmínit akorát názvy těch dvou o něco lepších – „What Could Have Been Love“ a „We All Fall Down“. I když závěr v podobě „Another Last Goodbye“ je rovněž čarokrásný a v mnohém připomene finále opatřené songem „Amazing“ na jednom z někdejších bestsellerů, jmenovitě na albu „Get A Grip“. Vyborná nová řadovka (mnohem lepší než minulé „Just Push Play“) od AEROSMITH je tedy připravena dobýt rozhlasový éter. Doba se však hnula a časy „Pump“, „Get A Grip“ a „Nine Lives“ se už nikdy nevrátí, což je jasné, jak mnohým příznivcům kapely, tak muzikantům samotným. Těm je dnes již minimálně o dvacet let více než v éře jejich největší slávy a tak nezbývá než se ptát – zadaří se? Dle mne na to stále mají, což stvrdili poctivým hard rockovým albem, které není radno podceňovat.

13.01.2013	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz