AFTER THE BURIAL - Evergreen

70%

Američané AFTER THE BURIAL vyrostli v jednu z hlavních kapel oblasti metalcore – deathcore - djent především díky své vytrvalosti a píli. Jejich nahrávky se objevují už patnáct let se železnou pravidelností, a byť třeba nejsou úplně top, drží konstantní kvalitu a vždy patřily k tomu lepšímu, co scéna nabízela. Ať už to bylo v časech úsvitu žánru, kdy šlo o skutečný progres, či v době, kdy se z jejich stylu stal mainstream. Dnes, kdy největší vlna zájmu opadla, AFTER THE BURIAL jsou stále zde a tvoří jeden z důležitých pilířů scény.

Kapela nějak zásadní vývoj už poslední roky neřeší. Drží se lety prověřeného vzorce, který obsahuje tvrdé (djent) riffovačky, rychlé thrashové rytmy, živelné groovové pasáže, sóla a deathcore rubanice a ladí jen pořadí motivů v rámci jednotlivých songů. Tento způsob tvorby sice nemusí každému vonět, ale kapele přináší úspěch. Faktem je, že třeba minulé „Dig Deep“ byla hodně povedená deska. Příkladná tvrdost kombinovaná s chytlavými nápady a nadstandardními muzikantskými výkony nevypadala, že ji kapela hned tak překoná. Letošní „Evergreen“ ale ukazuje, že pánové takto neuvažují.

Na novince se AFTER THE BURIAL opět nesnaží nic zásadního měnit, pouze svůj již tak dost intenzivní projev vyšroubovali ještě o pár závitů výše. Ideální způsob, jak se popasovat s kvalitou předchozího alba. Prostě přidat plyn. Melodických momentů je minimum a namísto nich zní hromský vokál, kytarové sekanice, thrashové brusy a mění se tempa, až se to po třetí / čtvrté skladbě může zdát moc. Na druhou stranu k tomuto druhu muziky toto prostě patří a nebyli by to AFTER THE BURIAL, kdyby to znělo příliš vstřícně a jednoduše. Pokud se však soustředíte na detaily, zjistíte, že skladby jsou příjemně plné a nejsou jedna jako druhá. Obsahují i dost silných momentů, jako třeba chytlavá figura v úvodní „Behold The Crown“, kterou tipuji na tahák koncertů. Baví ale i kytary v „Exit, Exists“, členitost motivů v „In Flux“ stejně jako závěrečná palba „A Pulse Exchanged“. Kytarová práce je v podání party z Minneapolis určitě nadstandard. Občas je až pozoruhodné, co všechno borci do skladby nahustí a osobně je mi sympatické, že byť sólo občas zazní, většinu z toho množství motivů jedou v hlubokém, hutném tónu a nesnaží se oslnit nadměrným sólováním.

Pro kapelu byl vždy důležitý zvuk, respektive snažila se vždy o maximálně tvrdý a hutný sound s podladěnými kytarami a tvrdě znějícími kopáky, nad kterými se vznáší silný, ostrý řev. Ne jinak je tomu i v případě „Evergreen“, i zde mohou kytary a bicí skály lámat a celá deska je opět v první řadě pořádná nakládačka. Snaha o nekompromisně tvrdý zvuk je však trochu problém. Tentokrát jej totiž producenti ve studiu ve snaze o maximální efekt trochu přehřáli a hudba zní dost přebuzeně a to včetně zpěvu. Ne že by minulé nahrávky byly, bůh ví jak analogové, tentokrát se mi to zdá ale příliš. Muzika tak sice zní jako nářez i z telefonu a posluchače první dojem doslova smete, celých čtyřicet minut s tímto zvukem je však docela náročných na poslech. Chápu ale, že pro Sumerian Records a scénu, kam kapela patří, je to asi v pořádku.

AFTER THE BURIAL tedy opět podepřeli scénu mocným pilířem, který ji nedovolí padnout. Proti předchozímu albu je novinka na poslech trochu náročnější, pokud však na tuto hru přikývnete, může se vám líbit. „Evergreen“ je totiž více než jen dobrá žánrová deska. Jde o dílo sebevědomé kapely, která přežila dobré i zlé časy (mj. i tragický skon zakládajícího kytaristy) a po letech na scéně má jasno a hraje to, v čem je dobrá. V době, kdy pro metalcore kapely nastává doba lámání chleba, nám tak dávají Američané razantním způsobem najevo, že jich se střídání módních trendů netýká.

30.12.2019	Diskuse (2)	Sicky