AGENT STEEL - Skeptics Apocalypse

70%

Kalifornští AGENT STEEL nejsou sice z pohledu současnosti zásadní kapelou, ale z perspektivy poloviny osmdesátých let patří mezi průkopníky a čelní představitele vysokorychlostního metalu. Jejich první dvě desky jsou stále poměrně dobře hodnoceny žánrovými sledovači a lze o nich říci, že ve své době vydatně napomáhaly k rozvoji heavymetalové scény ve Spojených státech. O něco úspěšnější pokračovatelé kapely ABATTOIR, která představovala americkou odpověď na NWOBHM, si však rovněž nedokázali vytvořit trvanlivější fanouškovskou základnu, což bylo možná způsobeno ne až tolik originálním vyzněním AGENT STEEL v rámci scény a malou profilací kapely na formující se speed/thrash scéně, kde se to brzy hemžilo osobitějšími bandy. Přesněji řečeno, OVERKILL, ANTHRAX nebo MEGADETH uspěli u fans podstatně více a stali se na rozdíl od AGENT STEEL, po celé své několikaleté období rezignujících na nápadnější vývoj, stabilnějšími  institucemi.

Recept hudby AGENT STEEL je přitom jasně definovaný rychlými tempy, bravurní souhrou dvojice kytaristů Juana Garcii a Kurta Colfelta, kteří to vždy uměli rozjet v téměř nadzvukových rychlostech hranými riffy i sólovými duely po vzoru JUDAS PRIEST, a pak tu samozřejmě byl vysoký a úsečný vokál Johna Cyriise. Ten byl však spíše než nástrojem melodiky, jak ji známé z hudby klasicky heavymetalových kapel, koncentrátem neklidu a jakési ostentativní úsečnosti. Tohle bylo totiž znát již na debutu „Skeptics Apocalypse“ z roku 1985 a bylo tomu tak i o tři roky později kdy se AGENT STEEL po druhé desce rozpadli.

Znamením hudby AGENT STEEL byla i skutečnost, že písně rezignovaly na nějaké výraznější chytlavé party a nosné refrény. Nějaké zde sice byly, ale rozhodně bych tuhle kapelu neřadil k velkým melodikům. Songy si naopak byly vzájemně dosti podobné a vyžívaly se v bleskovém rejdění, které vybízelo k headbangingu bez příčiny. Takže to bychom zde měli docela minimálně pestrou sadu ultrarychlého speed metalu s vysokým ječákem frontmana v popředí, který však navíc nevládne zrovna nákloností k chytlavým momentům. Debutová deska, stejně jako o dva roky mladší dvojka „Unstoppable Force“, si však získala kultovní status, což by se podobnému materiálu již nikdy v pozdějších letech nemohlo povést. Na AGENT STEEL je zkrátka kouzelný onen esprit doby vzniku a fakt, že kapela náleží k oné první intenzivní vlně speed/thrash kapel z Kalifornie. Z této skutečnosti prakticky AGENT STEEL dodnes čerpají.

Jakkoliv je tento debut poměrně solidní ukázkou old-school speed metalu z USA, až jejich znamenitější dvojka "Unstoppable Force" z roku 1987 zůstává v mých uších jejich vrcholem. Kvalita je znát zejména z produkční práce, ale rovněž díky zlepšující se zvukové stránce a samozřejmě také vyspělejší skladatelské práci. Debut „Skeptics Apocalypse“ je tedy jakýmsi přistáním mimozemšťanů na Zemi, kdy jsou vrženi do neznámého prostředí a musejí se hodně rychle snažit rozkoukat, aby si s novými skutečnostmi okolo sebe sedli. Stejnou práci s jejich hudbou však mohou mít i posluchači, protože nelze říci, že jim to AGENT STEEL usnadňují a jdou jim naproti s hrstí výrazných melodií. Scientologií, kosmickými koráby a mimozemšťany posedlá kapela (nebo spíše jen její frontman John Cyriis) si však vždy toužila dělat všechno po svém, a tak nebylo divu, že jí brzy jen málokdo rozuměl a v onom toku času a vývoji žánrů jim zkrátka ostatní po chvíli trochu odskočili.

K náplni díla. Neskutečná atmosféra sálající z fotografie na obale „Skeptics Apocalypse“ velmi ladila s mluveným intrem „The Calling“, které zachycuje emotivní hlas z vysílačky, informující pozemskou centrálu o jistém kosmickém odhalení. Posluchač jako by byl doopravdy vržen do blízkosti nějaké mimozemské operace. Deska se záhy dostala do neuvěřitelných obrátek a Cyriis brzy zval posluchače na cestu do nekonečně temných prostor vesmíru. Fantasy texty písní jako „Bleed for the Godz“ nebo „Children of the Sun“ působily inspirativně a zároveň fascinovaly syrovou přesvědčivostí. Ostatně právě prvně zmíněná skladba reprezentuje to nejlepší z alba. Songy jako třeba sprintový hymnus „Agents of Steel“ měly vyšší rychlost než proud světla a byly dotvářeny úchvatným ječákem fanatického kosmického kazatele za mikrofonem. AGENT STEEL rozhodně nehráli rychlý metal pro pouhou agresi, vždy byli kapelou, jejíž přednosti šlo nalézt až z druhého plánu, ostatně tak jako je tomu u amerického speed/poweru osmdesátých let zvykem. Technické možnosti a kvalitní muzikantské know how jim otevíraly mnohé dveře a kapela se z těchto skutečnosti snažila těžit, bohužel se však nikdy nebyli schopni dostat do širšího povědomí, což rovněž lze přičíst také faktu, že většinový vkus v metalové hudbě se nacházel prakticky trochu jinde.

20.12.2022	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz