AIRBOURNE - Breakin´Outta Hell

50%

„AIRBOURNE jsou pro mne ta nejnesympatičtější rocková kapela na světě.“ Sdělil mne během jedné z našich obvyklých diskusí můj někdejší pisatelský kolega Rudi. V té době jsem té intenzitě despektu vůči nim prostě vůbec nerozuměl. Nedokázal jsem si představit, co asi tak koho může nadstandardně štvát na téhle vcelku bezproblémové kapelce, která v podstatě kopčí AC/DC od A do Z a ještě na tom staví vlastní kariéru, ale na druhou stranu lidský vkus je pole poněkud široké a různorodé. Takže jestliže se třeba někomu jedna a ta samá žena může jevit jako šmrncovní a energická baba co se umí bavit, jiný si myslí cosi o lacině vyzývavé až kurvoidní blbce. Ne že bych byl nějakým zastáncem AIRBOURNE, tahle kapela mě ostatně přijde čím dál tím víc o ničem, ale přeci nebudu zastávat striktně negativistické stanovisko k něčemu, co funguje v podstatě jen pro bezstarostné pařby a neoslňuje žádnou uměleckou deviací či zvláštností? Všechny tři starší desky jsem si kdysi poslechl a uznal, že jde o poměrně dobrou porci řízného rocku, pravda poněkud metalovějšího než jak jej známe od slavných AC/DC, ale o to zas trochu méně zajímavého.

Možná někomu přijde ona rocková odvázanost buranoidní, možná se v případě AIRBOURNE někdo další cítí zneuctěn tím, že kapela kopčí světovou legendu rock´n ´rollu a slaví s tím úspěch, ale podobně kritickým způsobem jsem donedávna vůbec nebyl schopen uvažovat. Asi jsem v určitých věcech flegmatik a salámista. Svým způsobem Rudiho chápu, ta klišovitá uřvanost jejich tradičních rockových produkcí, v kombinaci s absencí vlastní stylové/trademarkové značky, jdoucí navíc ruku v ruce s vehementní tlačenkou od vlivných hudebních tiskovin, těmhle chlapcům zkrátka příliš nepřidá. Byť jim to asi pomáhá v kariéře a v pokračování jejich jízdy, je to prostě vesnice. 

Nejhorší je však zjištění, že AIRBOURNE ve své pohodlnosti (a souběžně se svou obsesí nasměrovanou ke svým krajanům z AC/DC) úplně přestali umět skládat povedené vypalovačky. Jejich nová deska je totiž ten nejprůměrnější, byť zručně muzikantsky a finančně ošetřený revival australských rock´n ´rollových titánů. Není zde absolutně nic navíc, vážně ani stopa po tom, že by si někdo snad řekl: Hele ty mladý (mezi námi, oni už zas až tak mladý AIRBOURNE nejsou ... třeba oproti KREATOR, kteří kdysi vydávali alba jak na běžícím pásu a bylo jim necelých dvacet) už si dokážou budovat tak trochu vlastní ksicht a maj tam taky dobrý nápady a dokonce působí energetičtěji než starouši, od kterých to celý přebíraj. Nic takového se neděje. Tohle je prostě kopírka jak podle šablony, a navíc tomu prostě schází výjimečné songy, kterých za těch čtyřicet let konkrétně AC/DC složili víc než hromadu. Nejnesympatičtější kapelou na světě pro mne AIRBOURNE asi určitě nejsou, ale nemám pocit, že by si někdo, kdo staví svou kariéru pouze na vykrádání jedné světoznámé legendy, měl připadat a chovat se jako nějaká velká rocková star, prostě boreček co zapaří a uvidí, takže slovo „nejzbytečnější“ je více na místě. Navíc ten uječenej, paroháčovitej projev jakože „pro ty co se umí vodvázat“, to jim může zbaštit snad jen nadšenec s čistou duší, kterej by si mohl na čelo připlesknout ceduli: „Jsem odkojen Mástrem a z rocku a metalu beru všechno“. Špatná deska to není, ale je prostě úplně normální.

25.09.2016	Diskuse (15)	Stray janpibal@crazydiamond.cz