AIVN´S NAKED TRIO - Album2

70%

Brněnští AIVN´S NAKED TRIO odhalují, s přirozeností sobě vlastní, další porci neprvoplánové hardrockové hudby, jenž oslavuje spíše jeho americké a v těchto končinách ne až tak profláknuté pojetí stylu, ostatně tak jako tomu bylo před lety u jejich prvotiny. Pro tentokrát se aktuální deska nahrávala ve studiu Reset za asistence Romana Kašníka a cíl byl nahrát ji co nejvíc živě, dohromady a přirozeně, tak, aby byla zachována autenticita nových písní, neboť samotné trio se považuje především za koncertní band. Máme zde tudíž co do činění s pestrou paletou skladeb a v nich také s nepostradatelnou kytarovou hrou Ivana Jaška, který své party dovede ukrotit přesně tak, aby se ze skladeb nestaly samoúčelné exhibice. Je zde bytelná a dobře šlapající rytmika vyznávající spíše suchý, nepřikrášlený zvuk, což ještě více umocňuje touhu kapely znít bez příkras. 

Z Ivanovi hry je docela poznat, jaké typy hudebníků a kytaristů na něho měli určitý vliv a je úplně jedno, zda-li ony persony amerického rocku uplynulých pěti dekád budiž počítány mezi žánrovou Hard´N´Heavy klasiku (netvrdím, že z tohoto ranku je jich v onom potencionálním výčtu většina, spíše si myslím, že ne) nebo naopak spíše tíhnou k psychedelii, blues nebo dokonce alternativní rockové hudbě. Osobně už od prvních skladeb opět pozoruji náklonnost k Nuno Bettencourtovi („Hell No“), Joe Perrymu (aerosmiťácký riff uvnitř „Hater“), ale později i třeba k Richie Kotzenovi. Když se však do hudby AIVN´S NAKED TRIO dostává onen prvek spjatý spíše se zemitějším a ne úplně mainstreamovým rockem, napadají mne také KING´S X, ale i LIVING COLOUR, nebo dokonce nějaká ta formace související s horečkou grunge (song „Hydra“, což je asi nejlepší skladba na desce), z nichž paradoxně připadají nejspíše do úvahy MOTHER LOVE BONE, jejichž v roce 1990 zesnulého zpěváka Andrewa Wooda mne Ivan svou pisklavější barvou hlasu připomíná. Ve hře jsou snad ještě australští WOLFMOTHER, ale do těch brněnské kapele chybí vygradovanost a onen hymničtější nádech.

Spektrum skladeb je letos vlastně vcelku pestré, neboť přechází od dravějších „tzv.rattlesnake shake“ věcí až po pozvolně plynoucí akustické songy. Že nevíte, co to vlastně jsou ony chřestýšovité songy? Nevadí, vysvětlím. Osobně tak nazývám ony groovy blues-rockové splašenosti, ze kterých je cítit radost ze hry a kytarového dovádění – zde např. „Hell No“, „Hater“ nebo „Only A Fool“. Povedla se noční a hodně atmosférická „Hydra“ s parádním sólováním v její druhé půli, nebo třeba procítěná „Just For Tonight“ (asi největší hitovka), jenž nabízí tajemnou atmosféru, pozvolné tempo a celkově budí dojem zajímavosti, ne zcela zapadající do kontextu neposednou kytarou prosvětleného celku. Další pomalejší věc „Reasons And Rhymes“ má v sobě kytarové prvky, které z ní činí uhrančivý song, jenž jakoby byl inspirován anglo-americkými kapelami vzhlížejícími kdysi k jakési duchovní, nejspíše buddhistické moudrosti.

Čím více inspirací je tudíž možno brněnské kapele přisoudit, tím je to pro ně vlastně lepší, neboť z jejich hudby není úplně patrné, že by snad někoho vůbec kdy napodobovali či dokonce vykrádali, ale prostě si jen hrají svou hudbu, která se cítí být spřízněna s určitým pojetím rocku, s jakým souvisí tvorba značného množství vcelku známých a mnoho let etablovaných skupin. Co hraje proti AIVN´S NAKED TRIU je především fakt, že jsou daleko spíše kvalitními muzikanty než skladateli, kteří by na sebe dokázali upozornit větší zástup potencionálních fans a posluchačů.

Album2 k poslechu na  YouTube: https://youtu.be/-TJ4CKeBjWQ

Nové kytarové video:  :https://youtu.be/R69FkvxjB50

Stránka kapely:  www.aivnsnakedtrio.com

21.03.2017	Diskuse (16)	Stray janpibal@crazydiamond.cz