Alba - 1.čtvrtletí 2014

Nepochybuji, že si určitě každý z toho obrovského množství nahrávek, které v tomto roce brzy vyjdou, vybere to, co jej zajímá nejvíc. U každého z nás by ty seznámky byly asi dost odlišné. Ujednotit oblibu a stylové zaměření posluchačů na několika kapelách, tak jak tomu bylo před třiceti lety, kdy stačilo chodit v džísce po sídlišti a tvrdit „poslouchám heavy metal“, je dnes absolutně nemožné. Proto zde budu cílit na očekávané věci pro jaro 2014, které mně z nějakého subjektivního důvodu přijdou zásadní a o kterých vím, že vznikají a opravdu mně to těší, že vznikají. Jediné co mne trochu nahání hrůzu je fakt, že ten praporec drží nejvýše tzv.dědkové tedy letité formace, jakoby se už zhruba dekádu nedokázalo urodit něco, co by se kapelám +/- z devadesátých let vyrovnalo. Nejsem žádnej stoupenec zvolání „umřel Dědek z KATAPULTU, to je konec ROCKU v Čechách!“, ale i tak stále postrádám mezi novější generací kapel něco nadmíru zdařilého, stylově neoposlouchaného a silného.

1.Co již v lednu/ únoru vyšlo:

BEHEMOTH – The Satanist

Polští neznabozi šokovali již zkraje roku, kdy po pětileté pauze vypustili nahrávku, která všechny předešlé smetla. Organický a velmi pestrý materiál se neomezuje jen na death metalový chlívek, ale platí za stylově rozmáchlejší, více barvitou a dospělejší nahrávku. Nečekejte žádný nevkusně přebujelý bombast, ale ucelené a velmi dobře poskládané album, které nepopírá jejich minulost, naopak jí posouvá na vyšší, umělečtější level. Jednoduše skvělé.

WITHIN TEMPTATION – Hydra

Deska, jenž sice plně stvrzuje už minulým dílem „The Unforgiving“ nastolený a o dost vzdušnější směr, ale celkově jeho hitovosti a nadupanosti nedosahuje. Vlastně mám z toho alba pocit, že jde o materiál, který se na předchozí desku nevešel, doplněný o pár songů novějšího, více melancholického provedení. Čeká nás znovu spousta pěveckých hostů, ale také vynikající hlas Sharon den Adel. Kdo by čekal návrat k symfo-metalové dramatičnosti prvních alb, bude patrně znovu zklamán.

RED DRAGON CARTEL – Red Dragon Cartel

Nový projekt Jake E.Leeho, velmi schopného kytaristy a skladatele s prastarými japonskými kořeny, jenž účinkoval v letech 1983-1987 v řadách bandu Ozzyho Osbournea, aby na přelomu osmdesátých a devadesátých let postavil výtečný blues/hard rockový projekt BADLANDS. Nyní přichází čas na debutovou desku jeho zbrusu nové kapely. Vzhledem k tomu, že se Jake na velmi dlouho odmlčel a své kvality již dávno mnohonásobně potvrdil, bude rozhodně debutové  album „Red Dragon Cartel“ patřit k černým koňům nadcházejícího období.

2.Co je již hotové, ale teprve vyjde:

BLACK LABEL SOCIETY – Catacombs Of The Black Vatican

Zakk Wylde, další z kytaristů jenž svou kariéru již dávno spojil právě s Ozzy Osbournem. Jeho zavedený projekt, orientovaný na hutné songy s prvky blues, inspirace BLACK SABBATH, ale i jižanského rocku, je zde již patnáctou sezónu.  Druhdy mne zaujal debut „Sonic Brew“, ale pak všechno kouzlo jaksi s přibýváním stále stejných (stejně líných) alb vyvanulo. Letos, vzhledem k názvu nahrávky, pevně věřím spíše v metalovou tvrdost a moderní přístup, stejně jako ve větší podíl spíše sabatovských prvků, než jižanského bulení na pozadí akustických kytar. Přeju si prostě namakanej sabatoidní nářez.

TRIPTYKON – Melana Chasmata

Už je to tak, temní Švýcaři přijdou v březnu se svým druhým zásekem. Než jsem se kdysi dokázal jejich syrovým a velmi sevřeným debutem prokousat, trvalo zhruba tři roky, nakonec jsem přeci jen uznal, že jde o poměrně svojské, ale vůbec ne špatné, pokračování pravěkého stylu s jakým vešli ve známost CELTIC FROST na svých prvních albech. Možná právě vystoupení na festivalu Brutal Assault 2011 mne přimělo svůj unáhlený a vcelku negativní pohled na tento nový projekt Thomase Gabriela Fischera přehodnotit. Skutečně jsem v době vydání první album nepochopil (stává se) a dnes s ním nemám absolutně žádný problém, takže co jiného říct, než že se na dvojku těším.:-)

MASSACRE – Back From Beyond

Legenda death metalu se rozhodla pokračovat přesně tam, kde jejich mistrovský debut „From Beyond“ onehdy končil. Jsem tedy velmi zvědav, jak se pánové Rick Rozz a Terry Butler vypořádají s nemalým očekáváním za všech okolností (nepochopitelně) přísné fanouškovské základny, která vždy příslušela právě smrtícímu žánru. Na scéně už jsou sice celou jednu generaci úplně jiné, dravější a moderněji znějící a hrající stvůry, ovšem můj zájem patří zrovna old-school borcům z MASSACRE.

3.Kde ještě není znám název alba, ale už se pilně maká:

Právě v této době se nachází několik výtečných metalových kapel ve studiu, aby zde jejich členové stvořili svá nadcházející díla. Předně jižanští hrubiáni z MASTODON, kteří se budou snažit potvrdit dobrou pověst jedné z vůdčích kapel současné zaoceánské scény. Očekávám návaznost na mírnější a učesanější předchozí věc „The Hunter“, než nějaký nesmyslný návrat ke kořenům. Táži se tedy - nahrají tito neoholení pořízkové z Atlanty právě až nyní své „Černé album“?

Nástup do studia právě ohlásila i legenda devadesátých let, jenž vešla ve známost svým vlastním pojetím severského (tehdy poprvé nápadně melodického) death metalu, AT THE GATES, která se bude snažit po devatenácti letech přijít s nahrávkou, jež bude schopná dobře navázat na jejich úspěšný opus „Slaughter Of The Soul“. Nezbývá než držet palce. Osobně očekávám spíše album s rekapitulačním rázem (něco po vzoru loňských CARCASS) než útok na nějaké nové stylové horizonty.

Co se týče skladatelského procesu hlásí hotovo rovněž Kaliforňané MACHINE HEAD, jenž se souběžně s dnešním nástupem do studia soudí se svým dlouholetým, dnes již ex-baskytaristou Adamem Ducem. Budu doufat, že tyto trapné bojůvky nebudou mít dopad na kvalitu nového nosiče, o kterém kapela sama tvrdí, že naváže na jejich poslední a velmi úspěšná alba. Snad si tedy Rob Flynn odpustí ty své mesiášské proslovy, jako měl ve zvyku před lety na koncertech a vůbec všude v posledním období. Trochu soudnosti.

V současnosti vzniká i albová novinka DIMMU BORGIR, velmi oblíbených norských to zástupců sympho-kinder-black metalu. Pokud se dílo povede zhruba stejně jako jejich poslední počin „Abrahadabra“, budu při nejmenším spokojen. Stejně tak se děje i u IN FLAMES, kteří zrovna nyní skládají věci, jenž by se měly zvěčnit na albu, jenož vydání je plánované na léto, případně na začátek podzimu.

Přeci jen více důrazu a tvrdších momentů slibují švédští progresivisté z OPETH. Nevěřím však, že kapela vybředne ze své letité sedmdesátkové horečky, takže spíš čekám kombinaci všeho, co zde již bylo na několika posledních albech - psychedelii, hardrock, blues, hammondy a trochu toho prog-rockového artu, nemluvě o důraznějších (death?) metalových fázích. Existují posluchači, kteří kapelu OPETH stále řadí mezi ty nejprogresivnější (největší hybatele vývoje scény), což mne osobně přijde vzhledem k podobnosti mnoha jejich alb z minulé dekády zavádějící, takže zde rovněž vznikla druhá a početná skupina fans, která si myslí, že OPETH staví svá progresivní díla z ingrediencí, které už hodně dlouhou dobu nejsou vůbec progresivní.:-) Nechme se překvapit. Snad znovu nebude důvod k zívání nad vším tím podzimním spadaným listím.

12.02.2014	Diskuse (0)	Stray