ALCATRAZZ - No Parole From Rock´N´Roll

90%

Zlí jazykové o tomto albu tvrdí, že je to nejlepší nahrávka Yngwieho Malmsteena, která však paradoxně nenese na svém vývěsním štítu jméno svého protagonisty. Narcisticky onanistický styl, který si kytarista velice záhy prostřednictvím svých sólových nahrávek vypěstoval a učinil z něj svůj patent, tu ještě zdaleka netryská v tak širokém rozsahu a nabubřelé absurditě, jako v letech následujících. Zkrátka, na Malmsteenově prvotní a rovněž jediné hudební práci pro nově zažehnutou značku ALCATRAZZ, hraje onen mladík zcela ve prospěch nahrávky, čímž celkovému pozitivnímu dojmu z alba vysoce pomáhá. Člověk má zkrátka pocit, že poslouchá kapelu a ne jen jejího hlavního, v čele stojícího protagonistu, tak jak se tomu děje u většiny jeho sólových alb.

Jinak pro ty, kterým jméno ALCATRAZZ nic neříká, předložím krátkou stať týkající se jejich historie. Jde o anglicko americkou hard n heavy skupinu, založenou v roce 1983 Grahamem Bonnetem, Jimmy Waldo a Garym Shea. Ve skupině se postupně vystřídali tři kytaristé. Na debutu hrál v té době ještě neznámý švédský mladík Yngwie Malmsteen, kterého na desce druhé nahradil Steve Vai a toho posléze na albu číslo tři Danny Johnson. U zrodu kapely stál chvíli i Clive Burr, někdejší bubeník IRON MAIDEN. K dnešnímu dni skupina vydala čtyři studiová alba: „No Parole For Rock´n´Roll“ (1983), „Disturbing the Peace“ (1985), „Dangerous Games“ (1986) a letošní horkou novinku „Born Innocent“. Skupina bývala a je s velkými přestávkami stále koncertně činná a jejím největším chlebodárcem se stalo Japonsko.

Debut „No Parole From Rock´n´Roll“ nabízí šťavnatý hard rock, který se občas nezapomíná opírat o klávesovou berličku osmdesátých let. Bonnet zpívá jak jinak než famózně a Malmsteen hraje na jeho poměry docela úsporně. Buď se tehdy díky své nezkušenosti a nevyhranosti teprve rozkoukával, nebo mu ostatní zkrátka nedovolili do předem nastavených kritérií muziky, jež chtěl soubor produkovat, propašovat jeho známé neoklasicistické vyhrávky. Materiál je kompletně autorský a podepsána je pod ním ústřední skladatelská dvojice Bonnet/Malmsteen.

Úvod alba patří trojici skvostných hard-rockových čísel. Na začátku hitu „Hiroshima Mon Amour“ zahraje kytarista svou typickou melodii, ale dál se znovu drží na uzdě. Něco podobného se odehrává i v další písni, démonické „Kree Nakoorie“. Kvalitou vyrovnaný materiál čítá deset skladeb ze kterých bych ještě upozornil na dvojici „Too Young to Die, Too Drunk to Live“ a „Big Foot“ - parádní to rockové šlehy a nakonec vlastně i závěrečnou krásnou baladu „Suffer Me“.

Příznivci DEEP PURPLE a RAINBOW se museli s příchodem ALCATRAZZ na scénu v třiaosmdesátém jistě tetelit blahem. Dnes už není poslech jejich desek žádným obrovským wow, ale poctivého rockera dokáže tato nahrávka jistě stále velmi potěšit. Žel bohu, další dvě desky už vysoký standard debutu úplně potvrdit nedokázaly. Dvojka „Disturbing the Peace“ vyloženě stojí i padá na Vaiových schopnostech. Některé songy zní až příliš dobově a jejich hudební struktura je rozmělněna Bonnetovými ambicemi lačnícími po úspěchu v tehdejších hitparádách. Třetí fošna „Dangerous Games“ vyznívá více jako práce celé kapely, z jejich drážek však není těžké vyluštit, že třetí kytarista v řadě Danny Johnson, není až takovým čarostřelcem, jako jeho dva předchůdci. Avšak zdejší písně vám v hlavě utkví daleko přesvědčivěji, než tomu bylo u díla předchozího. To ovšem nic nemění na tom, že debut ALCATRAZZ je jejich jasně nejlepší prací.

13.11.2020	Diskuse (9)	Horyna marekdt@seznam.cz