ALCEST, SVALBARD - Praha, Roxy 21.listopadu 2024

Indie rocker vyrazil na metalový koncert. První předkapela v něm vyvolala hrůzu už jen podle popisu, tak jí rovnou vynechal. Na druhou si troufnul, ale po třech písních to psychicky neunesl a zatroubil na ústup. Ale hlavní hvězda večera mu naservírovala přesně to, co čekal, plus ještě i něco navíc. ALCEST jsem objevil relativně nedávno a ještě jsem ani neprošel celou jejich diskografii. Uhranuli mě ale zejména velice specifickým zvukem a stylem, kombinujícím metalové a shoegaze prvky v atmosféricky povznášející, a možná až lehce psychedelické formě. Byl jsem velice zvědavý, jak precizní a vyšperkovaný zvuk nahrávek dokážou převézt do živé podoby, zejména když samotný zvuk hraje v jejich případě velice dominantní roli v celkovém vyznění písní.

Celý koncertní večer kromě hlavní hvězdy ještě obsahoval dvě předkapely. Podobný set up je poslední dobou celkem častý, já ale zjistil, že mi to úplně nevyhovuje. Úplně mi stačí jedna předkapela, zbytečně se to celé pak prodlužuje, neustále se předělává stage, prostě je toho moc. Co ale naopak mám rád na Roxy, je časový harmonogram. Vždy mají vypsané přesné časové sloty, kdy jednotlivé kapely hrají a na +/- 5 minut se to i dodrží. Pojďme teda na kapely. První účinkující DOODSESKADER z Belgie hrají podle popisu hip-hop/metal/hard-core/sludge. Nevzbudilo to ve mně moc důvěry, ale přiznám se, že jsem od nich neslyšel ani jeden song. Jak si vždy před koncertem plánuji naposlouchat ideálně celou diskografii hlavního účinkujícího, plus mrknout aspoň na pár videí neznámé předkapely, abych měl základní představu, tak se to opět nepovedlo. 

Hektický týden, práce, cestování… Chcete nějaké další výmluvy? Vím o tomto svém nedostatku, mám ho ve svém rozvojovém plánu. Takže jsem cíleně obětoval Belgičany a dorazil včas do pauzy před druhou předkapelou. (PS – doma jsem na YT přece jen ze zvědavosti mrknul na pár jejich klipů a skutečně to není můj šálek čaje) SVALBARD. Je to sice norský název Špicberků, ale Norové to nejsou. Je to mladá parta z jižní Anglie, charakterizující se někde na pomezí post-hardcore, black metalu a shoegaze. Čtyřčlenná parta s docela pohlednou frontwoman se do svého setu pustila s chutí a vervou. Vydržel jsem zmiňované tři písně, na mě to bylo prostě moc tvrdé. Shoegaze jsem v tom neobjevil, nejblíž to mělo asi k tomu black metalu, protože vlastně ani „post“ elementy tam nijak zvlášť evidentní nebyly. Forma zpěvu řev a growl, zpěvačka a zároveň kytaristka se doplňovala s druhým kytaristou. Byly příjemní, velice srdečně komunikovali s publikem, snažili se, všechno v pořádku. Zvuk byl ale za mě docela nečitelný. V podstatě jedna noiseová masa, kde kytary a basa byly nerozeznatelné, bicí naopak úplně vyčleněné a nad tím vším často dominovaly synťákové plochy z podmazu. Každopádně už teď slušně zaplněný klub jejich snahu patřičně ocenil a podle dominantně černého oblečení, dlouhých vlasů a výrazných tmavých make-upů slečen a dam to byly na rozdíl ode mě skuteční metláci.

ALCEST, ač oficiálně duo, se samozřejmě na živé performance transformují do plnohodnotné kapely. Na stage vyvedený v dizajnu obalu aktuální desky „Les Chants de Aurore (Písně úsvitu)“ nastoupilo kvarteto muzikantů. Kromě základní sestavy teda ještě druhý kytarista, a jak se rychle ukázalo i téměř plnohodnotný zpěvák, a baskytarista. Ten vypadal trochu jako indočínská koloniální verze frontmana kapely DANKO JONES. Stage byl relativně jednoduchý, ale hrál velice důležitou roli. Na „přízemí“ se v rozích upíchli oba kytaristé, na „patře“ pak víc uprostřed vedle sebe bubeník a basák. Za nimi byly ještě dvě skulptury velkých ptáků (viz cover alba) a koule symbolizující vycházející slunce. A pak už jen z konstrukce nesoucí světla spuštěné bílé plachty, které byly zezadu světly různě nasvícené a tím zajišťovali vizuální změny. Překvapení číslo jedna – temnota a deprese se nekonali. Naopak, stage osciloval v teplých a pozitivních barvách, žluté, červené, modré, sytě zelené. 

Set zahájili 3-4 písněmi z nového alba s výrazně shoegazovým feelingem. Ukořistil jsem slušné místo vedle zvukařů s výborným výhledem, který jsem si patřičně užil. V první fázi jsem byl až uhranut bubeníkem Winterhalterem. Překvapení číslo dvě. Relativně malá sestava bicích, kde kromě rytmičáku a basového bubnu měl už jen jeden přechod a dva kotle, plus samozřejmě sestavu činelů. Čekal jsem pořádnou metalovou baterii, ale jak jsem rychle zjistil, důležitý byl samotný člověk. A ten hrál famózně. Jemně, přes zápěstí, vůbec ne silově. A zároveň nápaditě, technicky dokonale a s neskutečnou lehkostí. Neige se s druhým kytaristou pak téměř v každé písni v rámci slok alternovali, což příjemně osvěžovalo celkové vyznění songů. Samozřejmě tvrdší, growlové vstupy si Neige pokrýval sám. Po úvodní fázi došlo na změnu kytar, která až symbolicky určila vstup do starší, tvrdší tvorby. Ta jemná symbolika byla zakomponovaná i třeba v samotné barvě kytar. V první části byly světlé, teď si kluci vzali pořádné černé a zvuk se rázem z lehce zastřeného shoegaze světa pročistil směrem k alternativně metalovému nářezu. Bez mučení přiznám, že jsem neznal všechny písničky, určitě tam byly i starší věci než z posledních tří alb, které jsem zatím naposlouchal. Každopádně tam stylově velké rozdíly nebyly a celý koncert se nesl na jedné příjemné vlně. Možná ty starší písně měly výraznější psychedelický nádech. Reakce publika po každé písni byly až překvapivě pozitivní a dokonce i Neige, když chtěl jen poděkovat, musel strpět docela dlouhé ovace a děkovačky. A bylo to 100% zasloužené. Profesionální výkon, skvělý zvuk, nádherná atmosférická stage a skromný projev kapely lidi jednoduše upřímně ocenili.

Já jsem si koncert neskutečně užil. Že jsem z písní nerozuměl ani jedno slovo mě vůbec netrápilo. Hlas obou zpěváků byl stejně po celou dobu lehce utopený v mixu, a věřím tomu že schválně, podobně jako na albech. Má jen dotvářet atmosféru, v kontextu ALCEST nikdy není dominantní veličinou. Odcházel jsem plný pozitivních dojmů, nabitý energií a okouzlen krásou celé performance.

Jako bonus dvě fotografie z FB profilu kapely (viz níže).

25.11.2024	Diskuse (1)	Tomáš