ALMANAC - Kingslayer

70%

Mezinárodní sympho-powermetalová šestice ALMANAC vedená běloruským kytarovým hrdinou Victorem Smolskim (ex-RAGE) v těchto dnech vydává u Nuclear Blast své druhé řadové album „Kingslayer“ a dle očekávání jde o materiál, který tak nějak zapadá do produkce v současné době nejvlivnějšího metalového vydavatelství v Evropě. Kromě vynikajícího kytaristy Smolskiho se v kapele nachází rytmická dvojice Tim Rashid/ Athanasios Tsoukas, přičemž první je baskytaristou a druhý samozřejmě bubeníkem. Dál jsou v kapele hned tři vokalisté, přičemž oběma mužům je zde ponechán větší prostor než jejich kolegyni. Jsou jimi David Readman, jinak působící u PINK CREAM 69, a Andy B.Franck z BRAINSTORM. Oba tyto vokalisty ještě doplňuje v některých skladbách Jeannette Marchewka, její podíl na výsledném zvuku je však zdaleka nejmenší. O novince „Kingslayer“ lze říci, že jde o dílo velmi dobře zvukově zpracované, byť nijak zásadně neexcelující mezi power-metalovou konkurencí posledních let. Ony symfonické prvky jsou do skladeb dávkovány docela opatrně a tak se o materiálu dá mluvit spíše jako hymnické a košatě vyznívající powermetalové fošně, přesně takové, jaká je vypouštěna v posledních letech německými pilíři scény. Z formáního pohledu tedy kvalita, při detailním prozkoumání vlastně docela obyčejnost s tuctovým potenciálem osobitosti a nějaké evoluce. Záleží jen na každém, co od nahrávky očekává, pokud jste tedy posluchači německého power-metalu, pak je deska dělaná přímo pro vás, pokud si hudbu nevybíráte zrovna podle stylového zařazení a toužíte po slyšení čehosi nového, pak si místo téhle desky můžete poslechnout dvacet jiných a nic moc se nestane.

Po docela laxním úvodu v podobě skladby „Regicide“, kde kytarový vál nadmíchává klávesová aranže, působí dvojka, tedy následný úprk „Children Of The Sacred Path“, jako organismus politý živou vodou. Zkrátka jde o dělovku, která splňuje nejpřísnější kritéria pro obstojnou hymnu všech siláků a melodiků, zpěvný refrén, neuvěřitelný tah na branku a riffy upalující stále vpřed podpořeny Smolského zdobením. I stadiónová riffovačka „Guilty As Charged“ má ambice hitu, za což můžou znovu vrstevnaté nápěvy, aranžerská pestrost a výrazná melodika, zde zacházející až někam mezi stadiónové AOR a projev ACCEPT toužících dobývat Státy. Chytlavost skladby umocní ještě klokotavá klávesová vyhrávka, zde hozená do koňáckého tempa, a celkově bezstarostná nálada songu. I následná „Hail To The King“, opírající se o dramatické chóry, rozepjatou stavbu i melodiku, má rovněž podobné ambice, a tak zakončuje sérii třech výrazných skladeb, protože „Losing My Mind“ svým fanfarónstvím překračuje onu nit oddělující to co je na power metalu únosné od kýče a nablblosti.

Vlastně už od své poloviny deska prochází určitou stagnací. „Kingdom Of The Blind“ je pro speedmetalové příznivce sice skladbou naděje, která se bude bezesporu líbit, ale zas dle mého žádná velká sláva - zkrátka rozmáchlé melodie, zkušené instrumentální výkony, obstojný nápad.„Headstrong“ má v sobě rockovější základ a jakoby byla spjatá s novinkou od PINK CREAM 69 stejného jména, tak jako tak přinese do alba nový zajímavý impuls. „Last Farewell“ na mne působí docela unylým dojmem, byť jde o song, kde se všichni tři zpěváci zřejmě nejvíce vyřádí a celkově prostřídají, čemuž dopomůže i volnější tempo a celkově symfoničností více prostoupená struktura. Závěrečná „Red Flag“ sice znovu představí celé trio vokalistů, ale jde o skladbu podstatně divočejší a tvrdší, hodící se na řádně nabuzené finále. Za mne řemeslně skvěle zvládnutá deska, po stránce skladatelské nápaditosti a zajímavosti vlastně v rámci stylu i docela obyčejná. Osobně vnímám ALMANAC jako nějaký mezičlánek na trase EDGUY – AVANTASIA, byť s těmito soubory tuhle partu spojuje jen základna nacházející se v zemi našich západních sousedů. Zkrátka dobrá deska, ale ne vynikající.

30.11.2017	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz