ALTER BRIDGE, HALESTORM, MAMMOTH WVH - Praha, 02 Universum, 12.listopadu 2022

V pražském O2 Univerzu se při sobotním večeru představil zajímavý trojlístek kapel reprezentujících současnou americkou hardrockovou produkci. Nebudu zastírat, že jsem akci navštívil zejména kvůli setům obou předkapel, neboť ALTER BRIDGE nikdy nepatřili k mým favoritům. Jejich robustním soundem prostoupený, moderní hard rock, nesoucí se na vlně jisté jednolitosti, vycházející i z post-grunge kořenů jejich členů a scény přelomu milénia, mě osobně zrovna nevábí, kdežto MAMMOTH WVH i HALESTORM kladou oproti nim větší důraz na hitovost či písničkovější aspekt věci. Ve srovnání s dva týdny starým koncertem indie-rockerů z PLACEBO na totožném místě, šlo nyní mluvit o plném baráku opravdu jen stěží. Při nejlepším z poloviny zaplněný sál moderní stavby (odhadem ani ne tři tisícovky příchozích, spíše dvě) však přihlížel nesporně zajímavé kombinaci interpretů ze zámoří. Přejděme tedy k jednotlivým vystoupením.

Syn Eddieho Van Halena Wolfgang se ukázal jako všestranný hitmaker a pod logem svých MAMMOTH WVH vystřihl sedmiskladbový set, obsahující nejednu výstavní vypalovačku, za jakou by se nemuseli stydět ani mnohem význačnější dobyvatelé rockových charts. Muzikantsky velice přesvědčivá úderka, která tímto turné v Evropě debutuje, naplnila bezezbytku pověst dosud nepříliš známých, o to však slibnějších muzikantů. Došlo samozřejmě na skladby z loňského bezejmenného debutu jako „Mr.Ed“, „Epiphany“ nebo také komornější „Distance“, ve kterých objemný frontman vynikl i jako suverénně vybavený muzikant, jemuž sice asi nebyl dán nadpozemský talent a virtuozita jeho otce, ale na druhou stranu předvedl velice slušný skladatelský potenciál a schopnost jej přenést na pódium. Wolfgang Van Halen vše ještě podtrhl velice sympatickým a přirozeným vystupováním a komunikací s přihlížejícími, takže není divu, že nakonec za svůj výkon sklidil nadšené ovace. Projekt si tedy i po koncertě zařazuji do fochu s nápisem - nutné sledovat a jsem tudíž zvědav na jeho další, v pořadí druhou, nahrávku.

Pensylvánští HALESTORM v čele s vynikající front-woman Lzy Hale reprezentovali spíše hymničtější Hard n´ Heavy se skladbami opatřenými přímočarostí a nosnými refrény, ve kterých vynikl především hlas hlavní aktérky. Znovu jsme byli svědky skvěle ozvučeného a odehraného setu i komunikace kapely prosté nějakých hvězdných manýrů a póz. Lzy je zkrátka typická bezprostřední Američanka a sympaťačka, jejíž talent i nasazení se podepisuje na stále úspěšné cestě této zatím vcelku podceňované kapely. HALESTORM již u nás koncertovali několikrát, nicméně já měl možnost vidět jejich vystoupení zcela poprvé. Kdo tvrdil, že je tahle parta naživo výborná, ten zkrátka nekecal. Těžiště jejich programu nevězelo pouze na skladbách z poslední řadovky „Back From the Dead“, ze které nakonec zazněly pouze tři songy (kromě titulní pecky ještě v úvodu zahraná „The Steeple“ a pak také úderná „Wicked Ways“), ale došlo i na letité vály „Love Bites (So I Do)“, „I Miss The Misery“, „Amen“ či naléhavou baladu „Familiar Taste Of Poison“. Právě při posledně zmíněné skladbě Lzy odložila kytaru a oddala se pouze vokálním partům. Nakonec jsem tento moment vyhodnotil jako jeden z vrcholů večera. HALESTORM vlastně po celou padesátiminutovku působili jako dokonale sehraný organismus s přesnou úlohou každého člena (bubeník si vystřihl krátké, avšak vcelku zajímavé sólo). Jejich výstup, v čele s parádním hlasem Lzy Hale, bylo zkrátka radost sledovat, neboť i zvuk se blížil dokonalosti. Osobně bych si velice přál někdy navštívit jejich samostatný klubový koncert.

S příchodem ALTER BRIDGE byla v sále jaksi utnuta přirozená uvolněnost a došlo na takřka egoistickou natlakovanost, mající blízko k metalovému prostředí. Bohužel zvuk vystoupení byl najednou o dost hlasitější než u předskokanů a to se brzy ukázalo jako zcela kontraproduktivní, neboť se prezentované songy ztrácely v přemotivovanosti a hlukových stěnách, kterým bylo obtížné z předních řad vůbec čelit. Šlo vlastně o jeden z nejhlasitějších koncertů, jaký jsem kdy zažil, smysl čehož v roce 2022 na sporadicky navštívené akci vlastně nechápu. V případě, že máte materiál plný geniálních skladeb by to celé asi nevadilo, ale to rozhodně nebyl případ ALTER BRIDGE, takže se program opravdu brzy zacyklil v neprostupné jednolitosti, kdy se sázelo všechno na hřmotnou stránku věci bez úlev. 

V jistý moment jsem opravdu vítal každou jen trochu volnější skladbu. Z těch šestnácti zde prezentovaných písní mezi ty úlevné patřily třeba „Blackbird“ nebo „Rise Today“, kde kapela nápadně tíhla ke grunge stylizaci. Výsledku, hodně ovlivněnému zvukem nástroje Marka Tremontiho, vojensky střiženého paragána s kytarou co nosí tričko s logem Barber, však nepomohlo poněkud malé charisma Mylese Kennedyho, jehož nepříjemně posazený kňučivý hlas zde rovněž nebyl faktorem diferenciace songů. Mít ALTER BRIDGE ve svém čele někoho posluchačsky vděčnějšího, asi by vše, i přes apokalyptické riffy neznající oddechu, výrazně prokouklo. Kapela nezapřela původ v úspěšné post-grunge formaci přelomu milénia CREED a rovněž příslušnost ke generaci, jejíž vkus dříve dost ovlivňoval také nu-metal. Ale abych jen nekritizoval, Tremonti je opravdu vynikajícím kytaristou, který celý projekt táhne. Škoda, že tahle kapela nezachází s větším citem se stavbou svých písní a vše hrne na sílu. Mě jejich snaha pokořit letitý rekord v hlasitosti koncertního vystoupení vlastně ani moc neimponovala. Celkově však výborný večer.

15.11.2022	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz