AMON AMARTH, TESTAMENT, GRAND MAGUS - Praha, Fórum Karlín, 25.listopadu 2016

Několik tisícovek tuzemských metalových fans dorazilo v pátek do karlínského Fóra, aby shlédlo vystoupení tří ve svém žánru poměrně slušně etablovaných kapel. Hojná návštěvnost se dala už s předstihem očekávat, což se nakonec potvrdilo a moderní karlínský sál, jenž obestírá pověst jednoho z nejlépe ozvučených prostorů v Evropě, byl tedy napěchován k prasknutí. Co si budeme namlouvat, nevidím zrovna rád, že kapela se zkušenostmi a hráčskou vybaveností TESTAMENT je nucena pouze předskakovat o generaci mladším vikingským válečníkům z AMON AMARTH, ale rozhoduje zřejmě komerční hledisko a Švédům se holt, díky masivní tlačence od Nuclear Blast, jakou si prošli už v průběhu předchozí dekády, daří v Evropě o něco více než stálicím z Bay Area.

Jako třetí do party byli překvapivě na turné nominováni švédští sympaťáci GRAND MAGUS hrající příjemnou retrospektivu conanovského 80´s heavy metalu ovlivněného severskou mytologií. Tříčlenná parta okolo zpěváka a kytaristy Janne Christoferssona (dříve také SPIRITUAL BEGGARS) dokázala příchozí dobře navnadit, a tak se sálem rozezněla mocná kladiva jako „Iron Will“ nebo „Hammer Of The North“ a ve své čtyřicetiminutovce trojice vyzvala posluchače na dobrodružnou výpravu po severských krajích a bájných příbězích ze zašlých epoch. Škoda, že zvuk ten večer zrovna nedostál své pověsti a do ideálu měl poněkud daleko, protože na muzikantech byla vidět velká chuť si večer užít a hýřili dobrou náladou (vystřižení poklony našemu hlavnímu městu „most beautiful city in the world“ působilo věrohodně a bez podbízivosti) a zasloužili by si lepší ošetření. Na druhou stranu se zvukem se praly i obě hlavní kapely. Zvláštní, že to bylo poprvé, co jsem zde zažil podobné problémy, byť nebyly nikterak velkého formátu.

Po zhruba čtvrthodinové pauze na přestavbu pódia vbíhají na scénu TESTAMENT a bohužel se i oni musí několik skladeb vyrovnávat s ne úplně vyladěným zvukem. Chuck Billy se dokonce chvílema v riffových stěnách ztrácel, což bylo vzhledem k síle a barvě jeho hlasu poněkud kuriózní. Když si vše sedlo, měla kapela už dávno za sebou dvě úvodní skladby z nové desky (konkrétně byly tedy obětovány „Brotherhood Of The Snake“ a „The Pale King“) a také úvodní jízdu z minulého alba „Rise Up“. Koncert se v čistší fazóně valil dál a na kapele byla poznat ona skvělá hráčská vybavenost a nadhled. TESTAMENT s jistotou sázeli jednu osvědčenou tsunami za druhou a tak sálem duněly dobře známé poryvy příznačné pro songy jako „Eerie Inhabitants“, „Disciples Of The Watch“ nebo „Into The Pit“ (všechny tři z alba „The New Order“) nebo další klasika „Over The Wall“. Došlo i na titulní kousky z alb „Dark Roots Of Earth“ a „The Formation Of Damnation“, nicméně čas byl neúprosný a k mému velkému zklamání koncert končil už po padesáti minutách, ačkoliv v promo rozhovorech Eric Peterson s Chuckem Billym slibovali, že v Praze budou hrát přes hodinu, bohužel nestalo se a fanoušci si museli nechat zajít chuť na mnoho historických libůstek z jejich portfolia, které ke koncertnímu setu TESTAMENT už dávno neodmyslitelně patří (nezazněly tedy např. stálice jako „D.N.R.“, „Practice What You Preach“, „Souls Of Black“ nebo „More Than Meets The Eye“). Nicméně nadupaný koncert Američanů opanovala skvostná hráčská vybavenost a brilance, vždyť kdo z veteránů se může pochlubit, že má ve svých řadách taková esa jako Alex Skolnick, Steve Digiorgio nebo Gene Hoglan? Vlastně dobrý koncert, který kazilo úvodní zápolení se zvukem, jistá uspěchanost a s tím související malý časový prostor pro nastolení té správné pohody nutné k užití si ničím neomezovaného zážitku. Trochu škoda.

Bylo poznat, že na AMON AMARTH přišla ten večer valná většina fanoušků nacházejících se v rozlehlém sále a kapela se od prvního momentu chopila role headlinerů zcela po svém, takže nastala především oslava hrdinsky naladěného death metalu a všech s tím souvisejících siláckých gest. Severští „Kabáti“ nepatří zrovna k mým oblíbencům a v jejich tvorbě se tudíž nějak detailně neorientuji, a to ačkoliv jsem jejich koncert letmo shlédl zhruba potřetí (poprvé v roce 2008 před SLAYER, podruhé na festivalu Brutal Assault zhruba o tři roky později) a okolo kapely občasně prolétl. Opětovně jsem tedy pouze konstatoval, že válečníkům nechybí nadšení do metalu i zápal pro různé propriety související s vikingskou tématikou, ovšem s originalitou jejich hudby už je to trochu horší. Prakticky úplně obyčejný bodrý metal s poměrně monotónním projevem, jaký je dle mého vlastně vcelku zaměnitelný z celou řadou kapel ze Skandinávie. A přiznám se, že pražský koncert jsem ani zdaleka nedokoukal. Jasně, AMON AMARTH měli vousy, helmy a palice, image velkých válečníků jim rozhodně nescházela, takže pokud by šlo do tuhého, jsem přesvědčen, že by určitě vyhráli nejednu krvelačnou vřavu a dost možná by toho po ní také hodně vypili, ale co je to platné, když mne zrovna tohle prostě neoslovuje. Za asistence troubení lesních rohů tedy odplouvám skrz karlínský tunel do noční Valhally zvané Praha-Žižkov.

02.12.2016	Diskuse (5)	Stray janpibal@crazydiamond.cz