AMON AMARTH - The Great Heathen Army

70%

Pokud se vaše zvědavost ohledně aktuální nahrávky nějaké kovové partičky zredukuje do otázky Sneap nebo Bogren(?), není něco v pořádku. Losna nebo Mažňák? Ne, takhle to nefunguje, v případě zmíněných studiových inženýrů nemusí jít o otázku zásadní volby. Žádný z nich totiž není schopen s AMON AMARTH někam pohnout. Ostatně, někam s nimi pohnout není schopen asi nikdo, ostatně, nic takového není ani v prvním, ani v druhém plánu. Dotyční mají vše pod kontrolou, choutky svých fanoušků znají a vzorec vedoucí k úspěchu si již dávno osvojili. Rovněž tak mix vybraných black, death, thrash elementů obalený v heavymetalové písňové krustě, štědře napuštěné „másličkovitými“ melodiemi.

Každopádně volba padla na Sneapa. Svou roli mohl sehrát fakt, že má se základní metalovou odnoží nepopiratelnou zkušenost. Vlastně by mě zajímalo, co se tak ve spojitosti s přípravou nového, již dvanáctého studiového alba mohlo od producenta jeho formátu žádat. Hřmotný, přesto však přehledný a vypulírovaný zvuk? Na nic víc to nevypadá. Zakujte ty naše písničky do ocelové zbroje, která spolehlivě odrazí každý kritický šíp a zároveň skryje vše, co má být skryto, eventuelně i prázdnotu. V tomto směru Sneap zaúřadoval spolehlivě. Stejně jako v případě ACCEPT, JUDAS PRIEST, BLAZE, ARCH ENEMY a tuny dalších dodal svůj typický sound. Náležitě tvrdý a plný, ale ve své podstatě i dost syntetický a sterilní. Metal v jeho producentském podání prostě odpovídá představě, kterou má o ideálním metalovém zvuku, jeho tvrdosti a abecední přehlednosti velká část posluchačů. Nic proti, většinou mi v rámci podobných produkcí vadí jen zvuk bicích.

Pakliže byl tedy na úplném začátku, zhruba kolem roku 1996, velmi dobrý, typicky dobový black/death metal melodického střihu, aktuálně mi zní ze sluchátek něco ryze metalového s growlem. Nejde přímo o výtku, „The Great Heathen Army“ není vůbec špatné album. Oproti „Berserkovi“ došlo k decentnímu přitvrzení a sklopení žaluzií. Ubylo euro powermetalové melodiky, nikoli heavymetalové urputnosti, té naopak přibylo. Od IRON MAIDEN a HELLOWEEN, resp. GAMMA RAY v takové „Ravens Flight“ či MANOWAR ve „When Once Again We Can Set Our Sail“ kapela sestoupila až někam k hájenství důrazných GRAVE DIGGER. Dál či jinam ne. K nějakému zásadnímu posunu nebyl totiž důvod, „Berserker“ byla úspěšná nahrávka. „Amoni“ se přesto rozhodli vrátit o něco zpět, zároveň vzít lopatu, plivnout si do dlaní a pomoci německým „skotským vlastencům“, resp. „Hrobníkům“ či „Pirátům“ a dalším zemitým spolkům v jejich nekončícím boji za metalovou ortodoxii.

Kapela šlape jako hodinky, poukazovat na konkrétní hráčské výkony nemá smysl, jednak nejde o nic zásadního, jednak na nich hudba nestojí. Jde o písničky. Minimálně půlka z nich rozhodně obstojí. Texty se podle očekávání soustředí kolem Vikingů, konkrétně jejich invaze do Británie v roce 865. Jednolitou story ovšem nečekejte. Tisková zpráva uvádí, že je album prodchnuto různými inspirativními příběhy. I když kořeny těchto příběhů o statečnosti, brutalitě a zarputilém odhodlání tkví v dobách dávno minulých, zjevně rezonují i uprostřed neklidné doby, ve které dnes žijeme. Zpěvák Johan Hegg k tomu dodává: „O tom je píseň ‚Find A Way Or Make One‘. Můžete čelit překážkám, ať už je to pandemie, nebo něco jiného, a neexistuje možnost, jak se jim vyhnout. Musíte se s nimi tudíž vypořádat. To udělali Vikingové. Nemůžete prostě přestat bojovat jen proto, že vám něco stojí v cestě. Často používám mytologii a historii jako pozadí pro další věci, o kterých chci diskutovat. Dělal jsem to tak vždy.“ Takže po nečekaně aktuálních covidových tématech (např. u nás recenzovaní PERFECITIZEN a HAKEN) tu máme pro změnu téma invazní. Nějak se nám v poslední době vše záhy zhmotňuje. Možná by se teď mělo na chvíli přestat zpívat alespoň o zombiích…

A teď ty písničky, melody thrashové intro, vpád epické kytarové harmonie, hobling, pomalá dvojkopáková palba, tremola a Johanův vynikající vokál. Jo, dobré.:-) Cože, v AMON AMARTH nesóluje někdo jako Amott?:-) Škoda. Každopádně „Get in the Ring“ je otevírák, jak se patří. V titulce se ještě více setmí. Funkčně se nejen zde pracuje s heavy metalem, ve kterém vedle Johana zadoomaně zpívá sólová kytara. Pomalu nastupují nenápadné symfo prvky. Tohle se po produkční stránce povedlo. V „Heidrun“ (nejen) slyším zmiňované GRAVE DIGGER, a to i v dikci zpěvu. Laťka je vysoko a stále drží. Thrashová jízda „Oden Owns You All“ disponuje dobrým refrénem a dalšími atraktivními momenty, koncertní tutovka. Mobilizační „Find A Way Or Make One“ však silnější nápad chybí. Poměrně zajímavé propojení heavy/blackové melodiky představuje „Dawn of Norsemen“. Kytarám se zde daří kompenzovat drsnost a pojmovou monotónnost jinak výborného growlu. V „Saxons and Kings“ stylově hostují SAXON, a tím pádem – jak osudově zazpíval Necrocock v songu „Za starou saunou“ – už je to dané. No, člověk si alespoň uvědomí určité rozdíly a připomene například fakt, že v SAXON hrají opravdu dobří kytaristé. Poté, co dostali na prdel od Anglosasů:-), vstávají Vikingové v příjemné „Skagul Rides with Me“ z popela. Album uzavírá chvílemi až diamondovsky laděný kousek „The Serpents Trail“. Dramatický kus plný epiky na samém závěru opravdu sedí.

AMON AMARTH nikdy nepatřili mezi mé oblíbence, což se nezmění, nicméně po opakovaném poslechu novinky už leccos chápu. Jejich přístup je veskrze poctivý, bojovnický. Dokáží atraktivně spojit dvě tváře tvrdé hudby v jednu, která navíc nevykazuje rysy schizofrenie ani jiného nesouladu. Že tak činí v rámci („bahna“:)) mainstreamu mi absolutně nevadí. Museli si totiž velmi tvrdou prací a s pomocí elementárních nástrojů vytvořit své vlastní hřiště. Přestože o původnosti jako takové nelze hovořit (kde lze?), neřadím je mezi jalové epigony, ale spíš mezi respektované dělníky metalu, kterým scéna za jejich usilovnou práci vyplácí spravedlivou odměnu.

19.08.2022	Diskuse (8)	Pekárek hackl@volny.cz