Boomer Space

ANATHEMA - The Optimist

Je těžké soudit motýla, zvlášť když se za posledních patnáct let proměnil v cosi úplně jiného. Britská kapela ANATHEMA avizovala začátkem roku novou nahrávku, která bude údajně navazovat na jejich koncept z roku 2001, tedy jmenovitě album „A Fine Day To Exit“. Nicméně novinka „The Optimist“ už se stylově a výrazově nachází, stejně jako řada jejich nahrávek vydaných v mezidobí, úplně někde jinde, dochází zde tak pouze k návaznosti tématické, nikoliv té hudební. Máme co do činění s velmi křehkou a komorní nahrávkou vyznívající tak trochu úsporným a vesměs atmosférickým dojmem, jinak také postrádajícím někdejší rockový základ a schopnost gradace. ANATHEMA jakoby bloudila mnoho let v hájemstvích, kam je přístup povolen jen těm, kteří se straní dravější hudební platformy, naopak motivy skladeb mají strnulý ráz či dokonce poklidně repetetivní charakter a často je v nich využíváno především klávesových ploch. Angličané se dnes nerozpakují umístit po sobě dvě pomalé šestiminutové instrumentálky, a stejně tak dávají mnohem větší vokální prostor zpěvačce Lee Douglas než svému někdejšímu frontmanovi Vincentu Cavanaghovi. Ten se se svým bratrem Danielem dělí o kytarové a klávesové party a valná většina skladatelských prací přichází z jejich strany.


 

 

Už od alba „The Natural Disaster“ se hudba ANATHEMY začala výrazně vzdalovat všemu, co se na nich líbilo alternativně rockovým případně dokonce metalovým fanouškům a jejich nově nabytý, zívánkově esoterický směr šel vstříc duším křehčího charakteru, či dokonce někomu, komu rocková hudba vlastně nikdy ani moc neříkala. Byť je deska zhotovena s veškerou grácií a v dobré tradici jejich posledních děl, mě zkrátka podobná hudba příliš neříká a vzhledem k velmi skromnému výskytu chytlavějších pasáží mne vlastně k uzoufání nudí. Jestli se dá nazvat gradací přerod úvodní „Leaving It Behind“ z oné startovní tříminutové „chill“ pasáže, jinak opatřené elektronickým ševelením na místo rytmiky, a to do hlasitějšího songu s živými bicími, to netuším, každopádně mne přílišným nadšením nenaplňuje fakt, že jde nakonec o jeden z nejrobustnějších momentů alba.


Následné „The Endless Ways“ a „The Optimist“ mne, díky křehce zasněnému ženskému hlasu a jisté monotónnosti, téměř uspaly, zatímco „San Francisco“ a „Springfield“ budily dojem zbytečností, s jakými se rád chlubí ve volných chvílích mezi řadovkami Steven Wilson, aby je umístil na nějaké to půl-album. Jediné dvě položky, díky kterým deska upoutala moji pozornost, zde mají názvy „Ghosts“ a „Can´t Let Go“, jakkoliv jsou každá z úplně jiného ranku. V případě první jde o atmosférický výlet plný čarokrásných momentů vykreslených hlasem Lee Douglas, a v případě druhé jde naopak o jakýsi sofistikovaný kytarový popík, jenž jako jediný song na nahrávce připomíná něco, co se dokonce blíží tak trochu hitovějšímu songu s mužským hlasem, hranému na kytary v mírně rychlém tempu.

 

Za mne, tahle deska určitě nenavazuje na zářivé milníky diskografie této anglické kapely, naopak, ANATHEMA prostřednictvím alba demonstruje, že už je dávno zcela jinou kapelou než na přelomu milénia. Takže jak to celé pojmout? Ono je sice dobré umět se stylově či výrazově do minulosti nevracet, smutná je vlastně jen má soukromá pravda, že mně liverpoolští nemají dál vůbec co sdělit.


12.06.2017Diskuse (17)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
11.05.2024 22:13

Já měl dlouhodobě vše počínaje The Silent Enigma až po A Natural Disaster. Kapelu sleduju od první desky Serenades, která mne nikdy nezaujala, se The Silent Enigma už jsem nalézal první střípky něčeho, co mne upoutalo, dál se vyvíjeli po krůčcích a na dalších třech albech vzhůru, vrcholem je pro mne pátá deska Judgement, šestka A Fine Day to Exit je prostě taky fajn, A Natural Disaster už jsem ve své době hodnotil jako sestup, tak jsem pak ty novější desky poslouchal na půl ucha a celkově podcenil, nebyl jsem na ně nalazenej, nicméně jsou dobrý.

 

spajk
11.05.2024 18:54

Ty vole, vždyť už jsem to sem psal před 7 lety. Opakování je matka moudrosti :-)

 

spajk
11.05.2024 18:51

Když nepočítám kompilaci Serenades, tak já na Were Here... s Anathemou začínal. Dokonce jí mám na vinylu. Tehdy se to nějak potkalo a jejich atmosférický post rock mě hodně bavil. Zpětně jsem si pořídil na asfaltu ještě Judgement a Weather Systems už jsem bral jen cd+dvd verzi.
Pak je ještě hodně fajn jejich živák z Plovdivu (ukradenej bluray rip z ruského eshopu) a zas mě Anathema pustila :-)
Distant Sattelites koupeno ve slevě, leží v polici zabalené. Ještě jsem pořídil Silent Enigma (bylo asi za 60 kč), ale bojím se to pustit, aby mě to nezabilo :-)
Ještě mám s Vincentem desku Lid - In the Mushroom. Zajímavej devadesátkovej psycho rock.
Kdoví, zda se hodí Vincent psychicky do pohody a ještě se na pár alb vrátí. Bylo by to fajn. Je to dobrá kapela!

 

Stray
11.05.2024 11:49

Nejkontroverznější plzeňský fotbalista minulé dekády by řekl - Sypu si popel na hlavu, otevřel si mi oči, trenére! :-)

 

Mauglí
11.05.2024 09:12

“Mládenci, nepodceňovat… nepodceňovat a věřit lidem” ;-))
ANATHEMA to je bezbřehý oceán pocitů, jehož hravé vlny vytváří v mírném větříku přepestré reliéfy. Vím o nich, ale taky zde mám podstatné mezery - to bude tím, že většinou dávám přednost spíš burácivějšímu příboji. Ale špičková kvalita, to je bez pochyb.

 

Stray
10.05.2024 20:59

Strašné podcenění pozdní fáze kariéry této kapely z mé strany. Dnes jsem dával na Spotify alba...

We Are Here Because We Are Here
Weather Systems
Distant Satellites
The Optimist

...a byl jsem nadšen.

 

Stray
08.03.2021 09:59

Dík za upozornění, zasypal jsem zmrzlou kaluž pískem. Docela slabá recenze, zpětně, taková ta narychlo - "jen aby byl nějakej článek" a deska, kterou jsem od toho psaní už neslyšel.:-) Naštěstí už takové nemusím dělat. Červen 2017, tady někdy jsem uzavíral pětiletej osamocenej pochod přes bolivijskou poušť, v té době DarthArt teprv začínal.

 

boovol
08.03.2021 01:44

Springfield není instrumentálka a mimo to je to jeden z highlightů alba (spolu s Ghosts) :-)

 

Donald14.09.2017 16:39

U nás na severu se začínají převalovat mraky mezi stráněmi Lužických hor a já se z neznámého důvodu k této nahrávce vrátil, asi protože na mne furt vyskakuje z reklam na stránkách musicrecords :) ... nebo protože anathemu mám rád dlouhodobě (i když stále méně a méně :) ... nebo tím podzimem .. a nakonec mi to sedlo, asi víc než ty satelity, ty mi připadají přepjaté a nudné ... tohle je uvolněnější .. střídám to s novinkou the national, pocitově je to podobné a nakonec nemám problém. Navíc se mi podařily dva fajn úlovky tohle v 2CD+BlueR a Rock debut 6, což bylo poslední co mi od Vojáků chybělo, takže tak :) ... jen nevím kam anathema dále kráčí? .. tohle mi připadá jako cesta která nikam nepovede .. těžko říci.

 

sicky
26.06.2017 10:11

tak za mě nakonec docela fajn:) příjemná a inteligentní relaxační muzika, trochu do Radiohead, Coldplay. tu elektroniku i ženský beru jako pozitivum. Asi možná díky tomu, že nejsem zatížen jejich staršími nahrávkami, mi toto docela sedí.