ANGEL DUST - Into The Dark Past
Když poslouchám debutovou desku dortmundských ANGEL DUST, v prvé řadě si uvědomím, jak moc se od poloviny osmdesátých let proměnil náhled na speed metal. V současnosti si pod tímto pojmem řada lidí představí nejspíše rychlý a vesměs velice zdobný, případně také na klávesových aranžích posazený metal s vysoko položeným vokálem, který se vykazuje zejména nápadně melodickými party. Dříve byla podstata tohoto žánru jiná, mnohem řevnivější, prostší a šla daleko přirozeněji k jádru věci. Snad ještě divočeji, než tomu bylo v případě velice povedené debutové desky krefeldských BLIND GUARDIAN „Battalions Of Fear“, působili na své prvotině o dva roky dříve také jejich krajané z kapely ANGEL DUST, kteří svůj rychlý a úderný metal hnali do tak nesmlouvavých obrátek, až se mohli směle zařadit vedle thrashových současníků.
Tehdejší vyznění této kapely šlo tak ruku v ruce s nástupem tvrdších a rychlejších metalových žánrů a jeho hrubiánský a přirozeně pouliční ráz určoval rovněž fakt, že se vokálních partů zhostil prakticky nepříliš školený zpěvák. Romme Keymer, který velmi záhy coby doprovodný kytarista sběhl ke kapele RISK, zkrátka na sebe vzal tu zodpovědnost a debutovou desku nazpíval – hrubě, neotesaně, zkrátka chlapsky vyřvával, všechna ta témata, jaká tenkrát pálila nejednu rozohněnou formaci. Stejně jako jeho kytarový sparingpartner Andreas Lohrum však byl součástí ANGEL DUST pouze na této debutové desce. Z mého pohledu tato dvojice odvedla pozoruhodnou práci a přispěla tak nemalým dílem k vyznění desky, prokazující ve své době vysoké kvalitativní parametry. Za jádro kapely však bylo vždy považované rytmické duo Frank Banx – baskytara a Dirk Assmuth – bicí, kteří se jen rok po této nahrávce obklopili zcela novou trojicí spoluhráčů, se kterými posléze nahráli druhou desku „To Dust You Will Decay“ z roku 1988, aby se záhy na dalších sedm let rozešli.
Na debutu „Into The Dark Past“ je skvělé, kterak upřímně a divoce ještě dnes působí. Představuje tak pro mne skvělou ukázku dobového speed metalu, hraného ve vší přirozenosti a bez okázalých manýr. Zběsilá tempa poháněná skvělou rytmikou a rychlými kytarovými rejdy jsou dokumentem doby, kdy šla metalová hudba zpříma na zteč. Skladby jako „Gambler“ nebo „Fighter´s Return“ vlastní kouzlo spontánnosti, byť zároveň odhalí i záměr kapely oslovit také fanoušky epičtěji stavěných sedmiminutových skladeb. Většina písní se opravdu vykazuje minimálně pětiminutovou délkou a je na nich úžasné, že dokáží znít autenticky a zábavně ještě dnes. Na tehdejší době bylo krásné, že každá jen trochu zajímavá kapela zněla originálně a že nevznikal vysoký počet klonů a všeho toho pozdějšího nadprodukovaného balastu. U ANGEL DUST jsme měli ostatně vždy jistotu, že se vykážou povedenou a upřímnou sadou metalu, což se nezměnilo ani v éře po comebacku v druhé polovině devadesátých let, kdy (s opětovně pozměněnou sestavou) dokázali své novější tvorbě vdechnout trochu jiný, melodičtější rozměr.
| 16.01.2023 | Diskuse (11) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
Prowler80 | 17.01.2023 18:13 |
No proto!:-) Harris Johns nechá pozdravovat. | |
Stray | 17.01.2023 17:50 |
Ale jinak, ano - 80% je optimálních. Zrovna jsem zakoupil obě první dvě céda - ty předražený avšak luxusní remastery od HighRoller co měli v MR a je to tedy fakt jízda. Atomic Roar jasně, to je parádní řacha, neméně skvělá je však třeba i Waiting of Madness. Zajímavé zjištění, přestože je na "To Dust You Will Decay" objektivně asi lepší zpěvák, tak ten debut mě přijde prostě výživnější. | |
Lord VILE | 17.01.2023 15:37 |
Druhá řadovka NUM SKULL – When Suffering Comes je parádní valivý old school death metal.Dnes prakticky za normální peníz nesehnatelná záležitost.Z původní sestavy NUM SKULL zbyl pouze kytarista Tom BRANDER. | |
Stray | 17.01.2023 10:44 |
Těm věcem jako NECRONOMICON, BULLDOZER, VIOLENT FORCE či NAPALM brání v článku jediná věc, neposlouchal jsem je a ani si je zpětně nedoobjevil. ANGEL DUST jsem si aspoň doplnil v devadesátkách. 70% ro jejich debut mě přijde adekvátních, možná tak ještě 80% by se dalo, ale víc fakt asi ne. | |
Alda | 17.01.2023 10:13 |
Za mě absolutně vynikají deska - zvukově super i dnes - kterou už následně nikdy nepřekonali - samozřejmě můj názor :-) Muzika šlape od začátku do konce, a protože "Into the Dark Past" znám nazpaměť, znám na ní každou notu, každý činel, nemohu jinak než za 10/10 = 100%! Všechny songy jsou vzácně vyrovnané, můj nejoblíbenější je Atomic Roar. | |
Stray | 16.01.2023 18:03 |
Zrovna tebou zmíněné desky nebudou, ale z roku 1986 bude určitě debut NUCLEAR ASSAULT, dvojka POSSESSED, taktéž první desky KING DIAMOND, CRIMSON GLORY, CANDLEMASS, FLOTSAM AND JETSAM, SODOM a třetí album WARLOCK a STORMWITCH. Vesměs recenze zásadních alb toho roku od IRON MAIDEN, METALLICY, MEGADETH, SLAYER, KREATOR či DESTRUCTION už tu jsou... | |
Carrion | 16.01.2023 17:56 |
Díky Herr Strayi za parádní recenze kapel mých jinošských let.ANGEL DUST,EXUMER,POSSESSED,DARK ANGEL....A zeptám se budou někdy do budoucna recenze třeba na DARKNESS-Death Squad,Defenders of Justice,VIOLENT FORCE-Malevolent Assault Tomorrow.ASSORTED HEAP-The Experience of Horror,Mindwaves.NAPALM-Cruel Tranquility.NUM SKULL-Ritually Abused.A můj tajnej tip,skopčáci se zajímavým názvem BOMBERS FROM BURUNDI 1989,znáte je někdo? | |
Jan Tleskač | 16.01.2023 16:27 |
Skvělá a nedoceněná kapela, desky Bleed a Enlighten the Darkness jsou skvosty, úderný německý power místy tvrdící muziku thrashovými prvky, jindy brnkající na depresivní a melancholickou strunu, tak to mám rád. Děkuju za připomenutí, jdu si je zase pustit. | |
Stray | 16.01.2023 10:18 |
Mám tu kapelu také v oblibě. Spíš možná díky novější etapě. S pokračováním spíš nepočítám, když od poslední řadovky uběhlo dvacet let a Frank Banx před dvěma lety zemřel. | |
Majk | 16.01.2023 07:17 |
Pro tuhle kapelu mám slabost. Poznal jsem jí sice až v průběhu existence té melodičtější éry, ale i tam zůstala ta aura odlišnost a určité přímé brutalitky, schovávající se ale pod výsostnou maskou vysoké úrovně skladatelské a konečně i hráčské. Tvorba AD byla až do konce nezaměnitelná a v rámci power speed metalu jde o jednu z nejvíce nedoceněných kapel. Mohli by si kluci ještě jednou udělat radost a prásknout do koní. | |
