ANGELUS APATRIDA - Hidden Evolution

60%

Jak známo Španělé ANGELUS APATRIDA se už dávno vzhlédli v thrashmetalovém pojetí, které je příznačné pro celou řadu známých jmen ze zámořské metalové scény konce osmdesátých let, většinou jsou jim předobrazem na scéně dlouhá léta usazené kapely, které sice ještě dnes hrají, a které mají za sebou díky dlouhověkosti jistý vývoj, i když dlouhá léta předváděly spíše rychlou a agresivní hudbu, ale jinak nikdy nepatřily v onom thrashmetalovém ranku k těm tvrdším a ortodoxnějším. Mám na mysli především kapely jako DEATH ANGEL, ANNIHILATOR, nebo třeba i rané MEGADETH, a nově by se k nim dali připočíst v poslední dekádě hodně aktivní mladíci z HAVOK. Tohle jsou totiž uskupení, které se stále ještě nadějnými Španěly tak nějak stylově souvisí. Musím však říct, že na nové desce „Hidden Evolution“ přišel jistý pokrok. Zejména tedy v tom, že v nových skladbách už se nehraje jen a pouze na rychlost, na všudypřítomný thrashing a na bezmyšlenkovité drhnutí strun. Byť jsou u nich stále rychlá tempa a nekompromisní riffy v převaze, je zde více vyhrávek, sól a klenutějších momentů, rovněž zpěv doznal jistého zlepšení, což je patrné v dobře vystavěných refrénech některých zdejších skladeb.

Úvod v podobě „Immortal“ je ještě tou správně zaťatou sprinteřinou, ale od následující „First World Of Terror“ se do refrénů začínají prosazovat melodie, kde frontman Guillermo Izquierdo předvádí své nakřáplé hlasivky v plné parádě a dosahuje momentů, jakých by stěží v minulosti dosáhl. Španělé v tomto duchu pokračují ve skladbě „Architects“ a snad ještě u „Wanderers Forever“, aby posléze dva nářezy „Tug Of War“ a „Serpents On Parade“ patřily znovu spíš do ranku thrash metalové řežby model pravěk stylu, tedy „Kill ´Em All“. Zkrátka a dobře, album je to v podstatě stále thrashové, vyznávající pravidla starého zákona tohoto žánru, ale občas nějakou skladbou probleskne moment, který výsledek tak trochu zpestří. Jinak samozřejmě nic zas až tak světoborného neslyšíte. Je však zjevné, že kdyby ANGELUS APATRIDA byli českou kapelou, pravděpodobně by se jednalo o naší nejlepší partičku v tomhle ranku metalové hudby, jenž však v porovnání s měřítky celosvětové scény stále trochu skladatelsky zaostává. Rychlé prsty a instrumentální výkony jsou na velmi dobré úrovni, ovšem tohle zas až tolik nerozhoduje. Španělé jedou podle dávno objevených struktur a navíc jim v nápadech zas až tak moc zajímavého nepřidají. Nevyčnívají. Světlá místa střídají léta zaběhlá klišé a celek neohromí, ani nikterak nepřekáží. U mne se prostě jedná o nahrávku přijatou bez závažnějšího problému, i když se mi nejeví reálně, že bych si jí za pár měsíců ještě pouštěl. Podobných alb totiž vzniká mnohem víc.

01.03.2015	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz