ANIMÉ - Dead Trams
Brněnští progresivní rockeři z ANIMÉ se
představují po letech s novou nahrávkou, která na mne působí hodně
pocitovým, téměř až komorním, dojmem. Vždyť již název „Dead Trams“ vypovídá
cosi o nostalgii, o něčem dávno mrtvém, odeznělém, nebo v současnosti patřícím
jen k blednoucím vzpomínkám. Poměrně písničkově koncipovanou deskou se tak prolínají
abstraktní obrazy a motivy vypovídající cosi o osamění a strnulé hibernaci uvnitř korodujícího městského prostředí. Příběhy a vzpomínky, jaké si každý nosí v sobě sám. Jde
každopádně o kytarovou desku, která si uchovává naprosto přirozený a strohý ráz, a to za účelem vyniknutí toho základního, tedy ústřední linie skladeb - jejich skutečného obsahu, nikoliv balastu okolo. Kučerovského dominantní nástroj ve zdejších písničkách doplňuje ve valné míře pouze rytmická sekce, což propůjčuje kytarové nahrávce trochu chladnější vyznění. Skladby jsou nazpívány v angličtině, hodně příjemným a nenásilným stylem, což samosebou potěší. Celkově poměrně přírodní
sound nahrávky rozhodně nejde naproti nějakým umělým trendy dokresům a bombastickým aranžím.
Vše si udržuje civilní ráz a nepřikrášlovanost. Jsou zde zřejmé a vlastně i
logické inspirace u anglo-americké kytarové scény poslední dekády, ale tyto
prvky nezastávají až takovou důležitost, aby o nich někdo mohl tvrdit, že jde o vykrádačky. Je jasné, že zejména první tři skladby
jsou kvalitní sami o sobě a celek táhnou a to bez ohledu na skutečnost, kým nebo čím jsou songy stylově inspirované. Deska je vlastně při své komorní podobě vcelku různorodá a jde napříč mnoha kytarovými subžánry: od post-rocku, progresivního rocku přes country až ke kytarovkám a nezávislé scéně. Mám však pocit, že nějaké škatulky zde pro vyznění skladeb nehrají absolutně žádnou roli. Faktem
zůstává, že při úvodním songu „Dead Trams“ jsem si trochu vzpomněl na tvorbu
Stevena Wilsona z PORCUPINE TREE. U následné vynikající „Red
Sun“, která vlastní pro změnu pozvolnou, o to však dramatičtější, gradaci a chytlavou zpěvovou linku,
zas přišla do úvahy patnáct let stará tvorba kanadské kapely VAST. A u třetí a nejlepší skladby alba - „Train“, která
je inspirovaná americkým tradicionalismem a country (kdyby takhle nějak vypadalo a znělo vše co se pod slovem country ukrývá, tak se stávám čelním fanouškem žánru) bylo vlastně těch osobností o něco
více, počínaje Johnny Cashem, konče třeba u Jacka Whitea, ale jak už jsem výše
zmínil, nemyslím to tak, že by ony inspirační zdroje zastávaly nějaké výsadní postavení a vliv. Jde vlastně o povedenou a vcelku různorodou nahrávku, což je při jejím poklidném rázu vlastně úspěch. Snad jen trochu zamrzí, že od čtvrté skladby již není k slyšení skoro nic, co by se úvodním třem položkám jakkoliv vyrovnalo. Ale zas to lze chápat tak, že ty první tři songy jsou skutečně hodně dobré.
| 25.03.2015 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
