ANNIHILATOR - Suicide Society
Skutečnost, že Kanaďan Jeff Waters je vynikajícím muzikantem a kytaristou, zůstává dobře známa každému metalovému pamětníkovi již více než čtvrtstoletí, stále více nám však tento vytrvalec se svými postupujícími lety a rovněž i alby dokazuje, že mezi jeho hráčskou zručností/ talentem hodným světové extra-třídy na jedné straně a skladatelskými schopnostmi na straně druhé je vlastně vcelku nepoměr. Jeff totiž už dvacet let nahrává se svými ANNIHILATOR alba, která po stránce nápadů a písňové zajímavosti jaksi pokulhávají za faktem, že jde jinak o jednoho z čelních kytaristů historie zaoceánského thrashe a technického power metalu. Není náhodou, že největší peckou jakou kdy složil, je stále song „Alison Hell“, který vyšel před šestadvaceti lety na debutové desce „Alice In Hell“. Nyní, těsně po odchodu frontmana Davea Paddena, který v ANNIHILATOR strávil posledních osm let, se Jeff dokonce ujal i zpěvu, což jako jediný stabilní člen této kapely vlastně už kdysi dávno zažil, kdy kromě role vůdce, kytaristy a skladatele, zastával také úlohu zpěváka, a sice v letech 1994-1998 na třech řadových deskách. Vzhledem k tomu, že je jeho hlas Paddenovu projevu vcelku podobný, nemyslím si, že by šlo o závažnou změnu situace. Novinka „Suicide Society“ je deskou nahranou v nejlepší tradici pozdní tvorby ANNIHILATOR, deskou, která nešetří skvělým řemeslem, ať už zvukem nebo špičkovými muzikantskými výkony, a zejména nešetří vynikající kytarou Jeffa Waterse, respektive skvělými riffy, sóly a různými kudrlinkami, na které již jeho posluchači dávno přivykli. Rovněž však jde o materiál, který nikterak nevybočuje z pouze (tak trochu) dobrého skladatelského potenciálu posledních alb, takže ačkoliv deska navazuje na desku „King Of The Kill“ z poloviny devadesátých let, co se týče nápadů, odpovídá spíše nahrávkám novince přímo předchozím, tedy věcem z Paddenovského období.
Nejsilnější jsou letos ANNIHILATOR v neriskujících, chladně thrashovitých sekačkách a polohách, jaké zde reprezentují skladby typu „My Revenge“, „Creepin´Again“, „Break, Enter“ nebo „Death Scent“, zde totiž cítím opravdové nadšení ze hry, z té obdivuhodné kytarové jízdy dirigované Watersem. Povedl se i stěžejní song „Suicide Society“, který přes svou dravost tíhne v melodiích spíše k rockovější podstatě. Když ANNIHILATOR začnou toužit po melodičtějším projevu, ne vždy se to povede, což zde podtrhuje snad nejuvolněnější song nazvaný „Snap“, který mi přijde, že se vlastně do konceptu příliš nehodí, netradičním kladným oživením je naopak poslední song „Every Minute“, který z polobaladických poloh graduje do tvrdších fází a vedle riffové katarze nabídne i zajímavé melodické linky. Závěrečná skladba dá rovněž vzpomenout na nejmelodičtější a komerčně zřejmě nejatraktivnější album od ANNIHILATOR – „Set the World On Fire“ z roku 1993. Kanaďané nahráli velmi solidní a technicky skvěle zmáknuté thrash/ powermetalové album, které musí docenit zejména obdivovatelé prvotřídní kytarové hry. V kontextu kariéry ANNIHILATOR je deska lehounce nadprůměrná, byť nepatří k úplně nejlepším, řekl bych, že v posledních pěti letech se kapela dostala na vlnu uspokojivého návratu ke klasickým hodnotám prvních alb, na dosažení jejich levelu však (stejně jako dvě povedená alba předchozí) stále čeká. Potěší, nenadchne, neurazí.
| 27.09.2015 | Diskuse (9) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
Zetro | 16.04.2016 18:34 |
kurva Waters co s Vami? Neni to zle ,je to dobre ale ... viac ako 70% sa nedá | |
Valič | 01.10.2015 20:05 |
70% Annihilator jsem po třetím albu v podstatě přestal sledovat a většinu jejich diskografie jsem si pak poslechl až s odstupem času. S tím, že je Waters vynikající kytarista hrající v mírně nadprůměrné kapele, bych i souhlasil a pochybuji, že se na tom po tolika letech ještě něco změní. | |
Stray | 30.09.2015 20:42 |
Díky hoši, pochvaly těší, ale zůstávám při zemi, psaní = radost = život. K té recenzi na nové ANNIHILATOR u Metal Forever: nedočetl jsem, protože jejím břemenem je už první odstavec, kde je vystavěn nějakej omáčkovitej, s hudbou nesouvisející, všeobecnej pohled na pomíjivost mezilidských vztahů, ta věc sice dělá recenzi jakoby delší, ale fanoušek ANNIHILATOR tuhle vatu prostě nepotřebuje číst, takže se prokousává, prokousává, je trpělivý, začíná se ošívat, naskakuje mu vyrážka a po chvíli přepíná na jiné stránky. | |
Kropis | 30.09.2015 19:09 |
Když si vezmu jakou sračku vyplodili na metal forever pod pojmem "recenze" na Annihilator, tak jsem vskutku rád za Crazy Diamond, i kdybych se se Strayem stokrát neshodl... | |
Myší chlap | 30.09.2015 13:37 |
Druhá a úplně jiná věc je obsahová fundovanost, kde je ale také znát dlouhodobý přehled o tématu, určitý nadhled a rozvaha. Recenze se tu objevují trochu s odstupem, což značí, že je hudba předtím pečlivě naposlouchána. Nepropadá se tu zbytečným záchvatům euforie, ale ani komplexářského vyřizování si účtů s kapelami. Ačkoli zde není snaha o přehnaně nereálnou objektivitu, verdikty jsou vynášeny promyšleně a vlastní názor věcně tak, aby nebyl násilný nebo podbízivý. Čtenář třeba nemusí se všemi vývody souhlasit, ale vždy se nad nimi alespoň zamyslí.Občas si říkám, že kdyby byly takhle profesionálně zpracované všechny stránky a blogy, byl by internet o dost hezčí místo. | |
Myší chlap | 30.09.2015 13:36 |
Jsem rád že jsem zahřál, ale není to prvoplánové. Prostě je to realita. Styl jakým je to napsané se mi líbil natolik, že na něj prostě musím upozornit. Z formálního hlediska text hezky plyne, je srozumitelný, bez vycpávek, neustále si drží myšlenku a jasně směřuje odněkud někam. Je dobře stylizovaný a vyvážený bez toho, aby byl zbytečně přeintelektualizovaný. Zkrátka se moc hezky čte. Zdejší recenze snesou řemeslné srovnání se slušnými beletristickými spisovateli. | |
Stray | 30.09.2015 11:29 |
Myší chlap: Sice nevím kdo jsi, ale s Tvými příspěvky se rád setkávám. :-) Co se týče ANNIHILATOR, je to přesně tak, dokonce si často říkám, jak takového skvělého kytaristu může stále bavit hrát tak druhořadé songy? Osobně si také občas pohraju s myšlenkou, že jsem měl v tom pisatelství před časem taky kejvnout na nabídky nějakých těch MegaPethů, jenže ty nabídky nebyly příliš intenzivní (tím si nechci hrát na nějakou osobní důležitost, spíš řeším oboustrané morální hledisko), ale aspoň že se na C.D. vyvíjím (jak si psal u OPERATION MINDCRIME, kde se mi nechtělo svůj postoj vepsat, abych ten Tvůj příspěvek, kterej samosebou zahřál, ihned nepřekryl svým) a někam se pokračuje. Jedno je jisté, i kdybych snad někdy kývnul (vlastní šatna by byla však nutností :-), existenci C.D. to neohrozí. Tvůj post u OPERATION MINDCRIME je to nejlepší, co mi sem kdo za 30 měsíců napsal.:-) | |
Myší chlap | 30.09.2015 09:42 |
Ano, je skutečně s podivem jak někdo tak talentovaný dokáže systematicky tvořit něco tak průměrného. Waters se měl nechat zlanařit do všech těch Megadethů kam ho lákali... | |
| Demonick | 28.09.2015 22:07 |
Neviem si pomôcť, ale aj vďaka tomu príjemnému feelingu ala Never/Kill/Refresh mi opäť neuveriteľne vadia nekonečne vykrádačky pána Watersa. Viac ako kedykoľvek predtým! Obalom počnúc ("džugulejtr"?) a mnohými skladbami končiac... | |
