ANTHRAX - Volume 8: The Treat Is Real

60%

Album „Stomp 442“ propadlo a ANTHRAX se dostali do nejhlubší krize v celé své historii. Rok 1996 byl podle Scotta Iana ten nejposranější rok vůbec. Profesně byla kapela bez labelu, bez peněz, bez koncertů, bez budoucnosti a ani v soukromí se nedařilo, Scotta čekal už druhý rozvod. Během nahrávání nadcházející desky byl dokonce zatčen za krádež pamětní desky ze stadionu Yankees, což si vyžádalo nemalé finance (díky dobré vůli tehdejšího majitele zůstalo toto historické okénko bez dalších následků). Což jsem trochu předběhl úsek, kdy musel manažer kapely doslova žebrat o kontrakt na novou desku. Kapela však mezitím nahrávala „Volume 8“ a Scott byl přesvědčen, že tenhle zářez je vytáhne zpět nahoru. Lidi už měli dost alternativní muziky, v druhé půlce devadesátých let se navíc začal objevovat nu-metal a tak mohli ANTHRAX cílit na díru v hudebním byznysu.

Zpočátku se vše dařilo, label „Ignition“, jehož majitelem byl zbohatlík Tommy Boy nalil kapele spoustu peněz a vydání odstartoval vynikající singl s hostujícím Dimebagem Darellem „Inside Out“. Přirozený vývoj umožnil kapele přijít se spoustou nových myšlenek a tak bylo střídání klidných a agresivních poloh pro ANTHRAX něco zcela nového. Ostatně celá první půlka alba si nevybere ani jednu slabou chvilku. Důrazný otvírák „Crush“, který postrádá jakékoliv kytarové sólo a přesto ani chvíli nenudí (pozn. Stray: Od kdy jsou kytarová sóla zárukou děsné zábavy a bavení? Kriste, boha jeho.). „Catharsis“ je songem s jasným tahem na branku a hitovým potenciálem naposledy slyšeném u „Only“. I country song „Toast In The Extras“ zní v podání thrasherů jako něco zcela normálního a dává na srozuměnou, že kapela se i přes všechny peripetie (nebo právě kvůli nim) nebere nijak vážně. 

Téměř dokonalou polovinu uzavírá nekompromisní nářez „Born Again Idiot“. Poté už se deska začíná utápět v rozmanitosti různých vlivů a nemá daleko k čisté průměrnosti. Ty songy nejsou špatné, třeba „Big Fat“ má plno zajímavých nápadů, ale na konci si člověk nic nepamatuje, druhá polovina alba kolem něho prosviští bez záchytného momentu. O to důraznější probuzení pak přijde ve chvíli, kdy se rozezní první tóny akustické balady „Pieces“ věnované ztrátě bratra Franka Bella. První pořádná premiéra pěveckého talentu ještě talentovanějšího baskytaristy, přestože se jedná „pouze“ o skrytý song až v úplném závěru základní verze desky.

„Volume 8“ je prapodivné album. Na jednu stranu má spoustu jasných hitů, na druhou stranu mi přijde neucelené, místy nudné, a ačkoliv je to Scottova druhá nejoblíbenější deska s Bushem u mikrofonu, já se nemůžu ubránit dojmu, že se jedná právě naopak o tu nejslabší. Rozhodně ale měla blíž thrashmetalové klientele, která nad ANTHRAX po předchozím počinu lámala hůl. Úspěchu také napovídala čísla prodejnosti v prvním týdnu, bohužel tím to všechno skončilo. Label Ignition vyhlásil bankrot a deska zmizela z obchodů. ANTHRAX tak byli zase na začátku a dokonce ještě v horší situaci než před rokem. Ta byla tak neúnosná, že se dvojice Scott Ian/ Charlie Benante rozhodla věnovat svému druhému pozlátku S.O.D. (jejíž recenzi s určitým nastíněním tehdejší situace si můžete přečíst také zde).

25.04.2015	Diskuse (2)	Kropis kropacekmichal@gmail.com