ANVIL - Anvil Is Anvil

60%

Kanadští ANVIL patří bezesporu mezi průkopníky heavymetalové hudby na Severoamerickém kontinentě. Na počátku osmdesátých platili za jednotku, jež se snažila navázat na dění NWOBHM na Britských ostrovech a jejich druhé album „Metal On Metal“ z roku 1982 zaznamenalo v žánrových kruzích vcelku nezanedbatelný ohlas, nicméně v průběhu osmdesátých let, když se začala metalová hudba stávat rozvětvenějším teritoriem, tak nějak zapadli a vítr z plachet jim zkrátka vyfoukli ambicióznější, dravější, v mnohých případech i lepší a talentovanější formace. Zajímavostí zůstává, že se této vytrvalé kapele podařilo vzbudit největší ohlas kariéry teprve nedávno, protože je tomu několik let, kdy byl zveřejněn hořko-úsměvný dokument o jejich životech „Anvil! The Story Of Anvil“, natočený s patřičnou mírou nadhledu, který se týkal obtížného údělu stárnoucích metalistů, kterým kalifornská METALLICA kdysi dávno vyfoukla veškeré vavříny. Civilně natočený snímek představil postarší avšak nezbohatlé hudebníky z detailní perspektivy a slavil pro svoji autentičnost, opravdové odhodlání po muzikantském životě a z toho vyplývající zábavnost velký úspěch a to např. na filmovém festivalu Sundance v Coloradu. Veteráni se však ani v roce 2016 nevzdávají a v těchto dnech do světa vypouštějí zbrusu novou kolekci skladeb, která obdržela pro jejich osobitý humor velmi příznačný název – „Anvil Is Anvil“. Kanaďané si opravdu nepotřebují na něco hrát a již v trojici přinášejí zemitý vzorek old-schoolového heavy metalu, vycházejícího z odkazů doby nástupu JUDAS PRIEST, kdy v podhoubí tohoto na svět se teprve klubajícího hudebního odvětví ještě nebyly patrné velké peníze a vnější obchodní zájmy.

Přes všechnu nepřekvapivost a lpění na starém metalovém stylu nelze kapele ani dnes upřít obrovské srdíčko. Je nesporné, že Steve „Lips“ Kudlow je opravdovou osobností a výrazným ksichtem ANVIL, nejenže je hlavní personou svojí kapely, ale je i její duší. ANVIL se nikdy nestali stejně slavnými jako jejich současníci z Británie – IRON MAIDEN, SAXON a MOTÖRHEAD, což samozřejmě nebylo způsobeno jen absencí štěstí v těch dávných dobách, kdy se lámal chleba, ale i skladbami, které měly menší potenciál zaujmout celosvětová pole posluchačů. Kanaďany však nelze v žádném případě podceňovat a stavět je do role jakýchsi přežitých bavičů, protože i tohle jejich nové album představuje velmi obstojnou porci metalové hudby a zejména Kudlow se zde ukazuje nejen jako obstojný zpěvák vládnoucí sytým hlasem, ale i jako velmi ucházející skladatel a zejména vynikající kytarista. Na to že je v trojčlenné formaci kytaristou jediným, obsahuje novinka spoustu pozoruhodných kytarových momentů, ať už ústředních riffů, zajímavých vyhrávek nebo jiskrných sól, která dokáží skladby posunout správným směrem. Věrným parťákem Kudlowa je už šestatřicet let bubeník Robb Reiner, druhá to nejdůležitější persona ANVIL a z materiálu je poznat, že vznikal z chutí a dobrou náladou. Mám pocit, že kdyby podobné heavymetalové album vyšlo u nás, ještě hodně dlouho se o něm mluví v superlativech. Jde zkrátka o povedenou a přes třináct skladeb i semknutou desku staré školy. Z materiálu na „Anvil Is Anvil“ považuji za vynikají zejména rychlejší vály jako „Runaway Train“ nebo „Fire On The Highway“, které nepostrádají onu přímočarost a drive, ale pozoruhodné jsou i sloganové riffovačky a chorály ve středních tempech jako např. „Gun Control“, „Zombie Apocalypse“ nebo „Ambushed“. V každém případě povedená (i když ne zrovna osobitá) metalová deska staré školy, která obsahuje několik povedených skladeb s ústřední rolí kovově nabroušené kytary.

24.02.2016	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz