ARAKAIN - Thrash The Trash

100%

Vydat v socialistickém Československu rockovou desku, to vůbec nebyla sranda. I když se některé kapele podařil ten zázrak, že jí doboví mocnáři album vůbec dovolily vydat, musela se obrnit trpělivostí, protože mezi příslibem nahrávání a vinylem ve výloze často uplynula nekonečně dlouhá doba. Socialistické plánované hospodářství totiž zásadně nikdy nikam nespěchalo. Co na tom, že daná hudba byla populární právě tehdy a tehdy – vyšla prostě, až na to byl čas! Pražským ARAKAIN takhle bylo firmou Supraphon album slíbeno a zařazeno do edičního plánu někdy v roce 1988, nahrávalo se v dalším roce a do obchodů se dostalo až v roce 1990 – v úplně jiném politickém režimu. :-)

ARAKAIN v době nahrávání svého debutu, tedy v roce 1989, byli už hotová a životem ostřílená kapela. Vznikli v roce 1982 a protože až do sklonku osmdesátých let nebylo vůbec možné uvažovat o vydání metalové desky, cvičili se na stovkách koncertů po všech možných parketech v zemi, aby z nich na sklonku desetiletí byla už profesionální kapela na vysoké úrovni, v metalu asi na nejvyšší v republice. Postupně sice získali obrovskou popularitu, mraky zkušeností a frontman Aleš Brichta byl i jedním z hlavních hybatelů metalového hnutí v Čechách, album ale mělo spatřit světlo světa opravdu až po osmi letech existence kapely. Došlo tak k zajímavé situaci, že když v roce 1990 debut ARAKAIN konečně vyšel, byla to deska na úrovni, jakou jiné kapely předvádějí až po třech-čtyřech zásecích v diskografii.

Singlová exploze

O něco dříve, v roce 1988, kapele vyšly první písničky na vinylu – jedna skladba na supraphonském sampleru „Posloucháte Větrník 3“ a singl „Excalibur/Gladiátor“ pro firmu Panton. O rok později se v musicshopech objevil sampler a singlová řada „Rockmapa“ a u takové události samozřejmě nesměli ARAKAIN chybět. Skupina na dvou malých deskách a na sampleru publiku předhodila čtyři naprosto excelentní thrash metalové pecky, jednu lepší než druhou, které dodnes patří do zlatého fondu nejen skupiny, ale celé naší muziky. Hymnus metalového hnutí „Proč?“, zdrcující rychlopalba „Amadeus“, úporně nervózní „Ku-klux-klan“ a naprosto neodolatelný „Orion“ – mohl snad někdo v roce 1989 chtít víc? Mohl – aby ARAKAIN konečně vydali i celé album!

Zbožné přání metalistů se začalo plnit, jak už bylo několikrát naznačeno, v roce 1989. Pro kapelu byl tenhle rok přelomový, hned v několika ohledech. Za prvé, na nějakou dobu se ustálila sestava, kterou tehdy tvořili Aleš Brichta (zpěv), Jirka Urban (kytary), Dan Krob (kytary), Zdeněk Kub (basa) a Bob Vondrovic (bicí). Za druhé, kapela začala hrát profesionálně a muzikanti se mohli věnovat jen hudbě. Za třetí, skupina se dostala i za hranice vlasti (hrála na kultovní polské Metalmanii a jela dokonce do SSSR) a u velkých tuzemských koncertů se motala i jako pořadatel. No a za čtvrté – konečně se začalo realizovat kýžené album. V létě posledního socialistického roku ARAKAIN zaklepali na dveře studia Propast a za nějakou dobu bylo na světě první thrash metalové album mezi Aší a Čiernou nad Tisou – „Thrash The Trash“!

Útokem vpřed!

„Zničte brak!“, tak zní překlad titulu arakainovského debutu – a účinek měla tahle deska opravdu zničující! Už jen ten obal – šestiprstá pěst (jistě nějakého satanáše) proráží ocelové dveře a pod ní se krvavě roztéká titul „Thrash The Trash“! Cover přesně vystihl nadrženost kapely dobýt svět i metalových fanoušků rozmlátit na padrť všechnu janečkovsko-hannigovskou ulízanost a pozvednout nad hlavu vítězný prapor těžkého kovu. Aby byl tenhle cíl nekompromisně vykřičen do světa, nasadili ARAKAIN na úvod své desky hned jednu z nejtěžších paleb – titulní bombu „Thrash The Trash“! Na svou dobu neuvěřitelný nářez – základní osnova sice jen v rychlejším středním tempu, trsátka ale do strun mydlí v neuvěřitelné kadenci, ať už v masivních riffech nebo ultrarychlých sólech podle vzoru amerických SLAYER. Drtivé tempo doráží nervní Brichtův zpěv, tahaný do výšek, a text plný obžaloby přizdisráčů, kteří se bojí heavy metalu. Prostě manifest!

Intim spray čpí sírou... válka!

Druhá skladba „Šakal“ jede v naprosto stejném nasazení. Stejně nervní, víc členitá, text možná ještě nekompromisnější. Do prdele, to je nářez! ARAKAIN jsou na svém debutu vážně světoví, kdo ví, co by se dělo, kdyby vznikli a hráli o pár set kilometrů dál na západ. Ale konec rozumování – je tu třetí skladba „Šeherezád“. Tempo drasticky zpomaluje, z kapely se stává parní válec a posluchače jako kobra omotává a hypnotizuje orientální melodie, do které Brichta našeptává svůj geniální text o krásách i nástrahách ženského těla a duše. Naprosto skvělé... a to si představte, že do téhle mystické atmosféry si ARAKAIN klidně dovolí udělat mezihru, ve které zase mydlí ta svá ultrarychlá sóla a vzápětí se jakoby nic vracejí do pomalého valivého tempa. A pokračují v něm i po krátké stopce, ovšem to už v další skladbě! Kapela ve studiu prý omylem za sebe zařadila konec jedné a začátek další písničky ve stejném tempu, čímž se podařil tenhle nechtěný, ale moc dobrý studiový žertík. „Ne! (Jdi a zabíjej)“ je po pomalejším úvodu opět rychlovka plná skvělého materiálu, tohle ale na „Thrash The Trash“ můžeme opakovat u každé skladby!

První věc B-strany se jmenuje „Pán bouře“ a je taková nejvíc písničková. Naopak „Štvanice“, zahájená skvělým introidním motivem, je opět velká kompozice plná šlapavého rytmu a výtečných Brichtových textů. V téhle recenzi bude asi naskládán jeden superlativ za druhým, ale co jiného dělat, když hned další skladba je opět nesmrtelná klasika – „311. peruť“! Má cenu opakovat něco o excelentních riffech a sprše sól? Ne, to je na „TTT“ přece samozřejmost. Radši se obraťme ke kratičké a klidné insrumentálce „Noc“, která dává v tom všem nářezu alespoň trochu vydechnout, aby připravila prostor pro úplně největší dynamit – ultimativní, superrychlou a supervynikající šlehu „Amadeus“, kterou prostě nelze označit jinak než jako „kult“!

Na chvilku anglicky...

Pokud vlastníte pozdější CD variantu alba, máte k dispozici jako bonus už zmíněné singlovky „Orion“ a „Ku-klux-klan“ – a dohromady s řádným hracím časem tak nejlepší metalový materiál své doby na jednom disku. ARAKAIN mohli svůj debut klidně pojmenovat „best of“, protože takhle silnou kolekci se jen tak někomu nahrát nepodaří. A možná že i samotní ARAKAIN si tady sáhli na svůj úplný vrchol.

V roce 1994, kdy kapela byla vydavatelsky asi v největším laufu a firma Popron Music prodala snad všechno, čeho se ARAKAIN a Aleš Brichta dotkli, se pak v obchodech objevila dokonce dříve nevydaná anglická verze alba, která pochopitelně vychází ze stejné nahrávky jako původní varianta, je ale zremasterovaná a obsahuje trochu jiný playlist. Chybí instrumentálka „Noc“ a hitovka „Amadeus“, naopak navíc je tu položka „Ku-klux-klan“. Pořadí zbylých skladeb je proházeno, nahrávka nese trochu odlišný titul „Thrash!“ a má úplně nový, ovšem ne extra povedený obal. Fanoušci kapely tak dostali do rukou zajímavou alternativní verzi své oblíbené desky, zvyk je ale železná košile a já třeba jsem albu „Thrash!“ nikdy úplně nepřišel na chuť. Není to špatná nahrávka, mám ale pocit, že v roce 1994 a na domácím trhu byla už dost zbytečná.

Ale zpátky do roku 1990, do doby vydání „Thrash The Trash“. Životní tep ARAKAIN i celé doby letěl neuvěřitelně dopředu, a když kapela svůj debut odevzdávala veřejnosti, měnila už zase složení. Dan Krob a Bob Vondrovic se chytili lana od Ladislava Křížka a přestoupili do právě se rodícího superprojektu KREYSON. Brichtu, Urbana a Kuba pak doplnili staronový výtečný kytarista Mirek Mach a neméně dobrý bubeník Štěpán Smetáček. ARAKAIN po stabilizaci sestavy namakali nový program, který v roce 1991 vyšel na jejich druhé studiovce „Schizofrenie“. A opět se tehdy děly velké věci, takže za týden u druhého alba ARAKAIN určitě nashledanou!

02.03.2018	Diskuse (59)	DarthArt lubor.lacina@centrum.cz