ARCH ENEMY, BEHEMOTH, CARCASS, UNTO OTHERS - Praha, Tipsport aréna, 15.října 2022

Přesně o jeden rok odložený koncert metalových stálic ARCH ENEMY a BEHEMOTH, nyní na aktuálním turné doplněných o další dvě pozoruhodné kapely, se nakonec uskutečnil tuto sobotu 15.října 2022 v pražské sportovní hale na Výstavišti. Naštěstí vše vyšlo a večer se stal doslova oslavou metalové hudby velmi vysoké úrovně. Víkendové termíny podobně velkých pražských koncertů mě vlastně vyhovují, neboť má člověk čas se poté vrátit do normálu a rovněž je schopen si danou akci se vším všudy vychutnat. Místo konání akce bylo zvoleno adekvátně k zhruba šestitisícové návštěvnosti, jaká do Holešovic dorazila ze všech koutů republiky. Jsem si jist, že návštěvnost tohoto sletu havranů by byla na sál Fóra Karlín prostě příliš velká a bit by tím pádem byl především návštěvník. Naopak v rámci staré sparťanské hokejové haly šlo mluvit o plném baráku opravdu jen stěží, neboť štědře dimenzované prostory normalizačního sportovního stánku pojmuly za těch několik uplynulých dekád již daleko početnější audience.

Z počátku se sice prostor před pódiem plnil velmi pozvolna, takže portlandští UNTO OTHERS (začínajíc osmnáctou večerní) odehráli svůj pětatřicetiminutový set vlastně před docela poloprázdným sálem, ale postupně vše dospělo do zhruba dvou třetin zaplněnosti plochy, ten večer snad jen symbolicky dělené na část u pódia a tu zadní pro kupce nejlevnějších lístků. Úplně na začátku mnou však zatřásl gruntovní chlad vnitřku haly, kdy návštěvník, pohybující se krátce před tím venku jen v lehké šusťákovce, opravdu neprohloupil, když zde měl po ruce ještě náhradní svetr. Holt bylo poznat, že jde o poctivý starý zimák, bývalou národní halu, kde kromě jiného reprezentace Československé socialistické republiky získala v roce 1985 zlaté medaile na Mistrovství světa. Už jen z toho důvodu musí mít kdysi v osmdesátkách děti školou povinné ten prostor v oblibě, i kdyby tam snad nastaly podmínky jako v mrazáku. Jak příznačné, má první návštěva zde se konala v mých deseti letech, právě v březnu 1985 na bruslařské Velké dětské revue, a můžu ujistit, bylo narváno po strop. Dost snění.

Když UNTO OTHERS ležérně vkročili na spoře nasvícené pódium, před nimi se nacházelo jen několik řad diváků. Zhruba asi do šesti metrů od stage. Kapela ze západního pobřeží USA vešla v posledních čtyřech letech ve známost nejen tím, že si byla nucena po debutové desce „Mana“ změnit název z IDLE HANDS na současné UNTO OTHERS (opravdu se nedá říct, že tihle chlapci mají talent na vymýšlení výrazných názvů), ale také velice sympatickou tvorbou, nacházející se stylově někde na hranici mezi gothic rockem a heavy metalem. Silnou stránkou těchto Američanů je vyspělá skladatelská práce, ke které náleží i vcelku nenucená chytlavost temně stylizovaných písní. Dalším aspektem je tedy pošmourná atmosféra, kterou prochází jejich tvorba tak nějak sama od sebe a s nenuceností. Hrálo se spíše z druhé řadovky „Strength“, a protože mám obě jejich nahrávky docela důkladně najeté, dospěl jsem k názoru, že výběr oněch pouhých sedmi skladeb nebyl zde zrovna nejideálnější. Zkrátka a dobře, z tvorby UNTO OTHERS by šlo vybrat i větší vypalovačky. Koncert i přesto bavil a kapela se v roli zahajovacího koně v rámci dlouhé akce uvedla jen v tom nejlepším světle. Můj result je tedy jasný: Jejich samostatný klubový koncert si prostě nesmím nechat ujít.

Jestliže se v průběhu UNTO OTHERS fanoušci teprve aklimatizovávali, tak s britskými patology CARCASS už jednoznačně věděli, na čem jsou. Legenda ostrovního death metalu devadesátých let patří k velmi zručným a ceněným koncertním artiklům a od prvních momentů to bylo jasně patrné. Zvuk byl čistý jako křišťál a působil na přítomné jako dokonale vedený skalpel. Devět chorobných songů odehraných během padesátiminutovky obsahovalo vyvážený průřez mezi největšími fláky z historicky nejuznávanějších alb této legendy, převážně tedy z „Necroticism-Descanting The Insalubrious“, „Heartwork“, a rovněž několika kusy z loňského alba „Torn Arteries“. Netuším, po kolikáté už jsem přihlížel koncertu této kapely, velmi pravděpodobně by se ty akce již nedaly spočítat na prstech jedné ruky, ale zcela jistě vím, že tohle byla mistrovská sada toho nejtypičtějšího, co CARCASS roku 2022 mohou reprezentovat. Walkerův chropot, dunivé riffy, mistrovsky šlapající rytmika a nad vším mnoho krásných kytarových sól, převážně od Billa Steera. CARCASS ten večer nasadili dvěma hlavním kapelám laťku opravdu vysoko.

Co polští BEHEMOTH (oproti muzikantsky všestranným a mistrovsky vysekaným CARCASS) monotónností svého projevu trochu ztráceli, to se snažili dohnat velkolepou pódiovou show. Ta byla naplněna obřadní atmosférou, kouřem a pětimetrovými ohňovými jazyky. Z mého pohledu se jednalo o nejlepší koncert, jaký jsem od nich kdy zažil. Tihle bezbožní Poláci jsou dnes velmi v kurzu a jejich do detailu promyšlené a ambiciózní vystoupení, jehož hlavním katalyzátorem nebyl nikdo jiný než Nergal, vše do puntíku splnilo. Nasazením, zvukem, a vlastně i celkovým poselstvím. Abych se přiznal, tak ze všech čtyř zde vystupujících kapel mne právě BEHEMOTH zprvu zajímali nejméně, nicméně jsem si zde dokázal vychutnat každou jednu minutu jejich show. Velmi silný okamžik nastal, když Nergal během uvádění skladby „Off To War!“ na vyvýšeném místě vedle bicích zapálil na pár vteřin dvě dýmovnice, z nichž jedna měla barvu žlutou a druhá modrou. Vrcholy? Za mne „Bartzabel“ a „Blow Your Trumpets Gabriel“.

Asi největší hvězdy večera ARCH ENEMY začali paradoxně s tím nejhorším možným soundem, hlukovou koulí, ze které měl i oddaný a věci znalý fanoušek problém vydedukovat totožnost první skladby. Nicméně jejich zvukařský tým si s problémem dokázal rekordně rychle poradit, takže nejpozději od třetí skladby měli i oni naprosto luxusní podmínky. Melody-thrash/deathová stálice se v poslední dekádě stala jednou z vůbec nejúspěšnějších metalových kapel Starého kontinentu, za což vděčí nejen masivnímu PR provázejícímu každou jejich aktivitu, ale i angažování pohledné a sympaticky usměvavé Alissy White-Gluz za mikrofon, nebo zejména neúnavnému maratónu velkých koncertů a turné, kterou Amottovci absolvují prakticky skoro (jen pandemie jejich aktivity zabrzdila) každý rok. Aktuální novinka „Deceivers“ posunula výraz souboru ještě blíže do metalového mainstreamu a kromě tvrdých motivů dost často nabízí i velmi chytlavé momenty. Od začátku bylo jasné, že je tahle kapela plná hvězd na své nové album hodně pyšná, takže jsme se dočkali všech šesti singlů z aktuální novinky, v čele s „Handshake With Hell“, „House Of Mirrors“ či, jak se brzy ukázalo, fanoušky velice oblíbenou skandovačkou „The Watcher“. 

Alissa se znovu předvedla jako velice důležitý konektor mezi velmi natlakovaně znějící kapelou a hladovým davem fanoušků pod pódiem. Vystoupení tak oblažovala nejen její aktivní gestikulace a souhra se čtyřmi chlapíky, co jí u ARCH ENEMY spolehlivě jistí záda, tak zejména přehršel skvělých kytarových sól od dvojice Michael Amott/ Jeff Loomis, či výtečně šlapající rytmika Sharlee D´Angelo/ Daniel Erlandsson. Novější skladby byly pravidelně promíchávány s největšími peckami historie kapely (pouze té post-mileniální), takže došlo i na charismatické vály jako „My Apocalypse“, „Ravenous“, „War Eternal“, či v závěru uvedenou a výtečnou pecku „Nemesis“. Za mne maximální spokojenost, o víkendu jsme totiž byli svědky skvělého vystoupení nejedné na vrchol se deroucí kapely, a tak mohl leckdo z fanoušků odjíždět domů ve velmi povznesené náladě. Jen víc takových akcí, vždy mě totiž připomenou ty spousty bombastických koncertů z devadesátek prožitých právě zde. Tedy nebýt těch svítících mobilů.

19.10.2022	Diskuse (6)	Stray janpibal@crazydiamond.cz