ARMORED SAINT - March Of the Saint

80%

Pakliže by jste na úsvitu heavymetalového boomu osmdesátých let hledali v USA novou kapelu, která již v letech 1983 a 1984 působila jako ta nejhotovější a nejprofesionánější odpověď na hnutí NWOBHM z Britských ostrovů, nešlo by říct jiné jméno než ARMORED SAINT. Kalifornský band byl prakticky u počátků přesunu této hudby za Atlantik. Navíc se doma v USA těšil překvapivě větší pozornosti, než se to dařilo MANOWAR (pro středoevropského fanouška těžko myslitelný fakt). Právě kvintet z Kalifornie je mnohými kritiky skloňován coby stěžejní band „true“ éry kovového stylu v časech těsně před tím, než se z hard n´heavy stal fenomén.

Po vydání EP „Armored Saint“ v roce 1983 se kapele podařilo získat smlouvu s polorozpadlým (a dnes již zaniklým) vydavatelstvím Chrysalis Records. Navzdory účelovým tlakům firmy na přívětivější a chytlavější stránku připravovaných skladeb, navzdory sporům ohledně některých částí textů a rovněž navzdory zklamání kapely z nulového přínosu producenta a v určitém smyslu také s tím související promarněné finanční investice, debutová nahrávka „March Of the Saint“ z října 1984 se dočkala výhradně pochvalných recenzí. Dnes toto album zůstává v očích mnohých stabilní americkou heavymetalovou klasikou poloviny osmdesátých let, i když na dnešní poměry zní materiál poměrně uhlazeně a dle pamětníků neodpovídá původním divokým předpokladům, jaké byly patrné na tehdejších vystoupeních kapely.

Deset odprezentovaných skladeb zde působí vlastně uhlazenějším a různorodým dojmem, takže je poznat, že za přijetím heavymetalového jazyka stojí konečně americký band schopný dodat evropským předobrazům trochu jiný, ale rovněž osobitý přesah. Byť se samozřejmě nejednalo o podobně drtivou klasiku, jakými se tehdy prezentovali Angličané v čele s hvězdami jako IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST a MOTÖRHEAD. O touze nevyznít striktně vypovídá třeba zařazení uvolněné polobalady „Take a Turn“, jakési předzvěsti pozdějších vyzrálejších písní ze čtvrtého alba „Symbol Of Salvation“, kdy do metalového „power“ rámce probleskovaly zřetelné vlivy hard rocku. Rozpětí mezi úvodním titulním kusem „March Of the Saint“ s gradující melodickou stavbou, obstojně zatěžkanými riffy a pochodovým naturelem, a třeba macho jízdou „Seducer“, či překotně upalujícím rock´n´rollem „Mad House“, svědčilo o touze po širším výrazovém záběru.

Faktem je, že na každém postu u této kapely stál už tehdy opravdu výtečný hudebník, což se muselo projevit. John Bush platil od mladých let za výtečného zpěváka a touha METALLICY dostat jej do sestavy před nástupem do studia k chystané desce „Ride The Lightning“ dnes svědčí o velkém vyznamenání pro tohoto borce. Bush nabídku odmítl a ještě Hetfieldovi vštěpoval velké pravdy, že METALLICA potřebuje hlas jediného frontmana a sice právě Jamese Hetfielda. Workoholik Joey Vera byl už tehdy baskytarovou extra-třídou, což posléze stvrzoval v mnoha projektech i mimo tvorbu ARMORED SAINT (dnes je mimo jiné pevnou součástí třeba i FATES WARNING, či nově dokonce MERCYFUL FATE). Kytarista Dave Prichard byl strůjcem funkčních kytarových ozdob, však si všimněte charakteru kompozic, jakým způsobem jsou vedeny právě kytary na prvních třech albech. Druhý kytarista Phil Sandoval mu v tomhle sice zdárně sekundoval, nicméně bezprostředně po debutu odešel, aby se v roce 1990 po Prichardově smrti (leukémie) vrátil a vydržel do dnes. Jeho bratr Gonzo Sandoval rovněž platil za výborného všestranného bicmana a stálici, se kterou si jméno ARMORED SAINT spojí snad každý.

Ohledně Bushe je třeba zdůraznit, že on na zpěv šel z trochu jiného úhlu, než tomu bylo u jeho vzorů, velkých metalových zpěváků Roba Halforda a Bruce Dickinsona. Působil jakoby se nesnažil jít úplně na dřeň a rozhodně to nepřeháněl s rozsahem, respektive vyššími polohami, naopak upřednostňoval hlubší tón a expresivní prožitek. Písním ARMORED SAINT zkrátka nebyl ječák nikdy vlastní. I tak John Bush svým sytým vokálem způsoboval vždy malé detonace.

Samotné písně působily silně a energicky, ale, po pravdě, možná šly až příliš naproti glam-metalové módě, uhlazenosti a přímočarosti. Věrní zkrátka hovořili o potlačení uměleckého aspektu věci ve prospěch komerčních zájmů. Všechno tohle je však věcí vkusu a úhlu pohledu, z jakého posluchač přistupuje ke kalifornské hard n´heavy scéně dané doby. Ať už zde budu hodnotit rozepjaté vály typu „Glory Hunter“, „Mutiny On the World“, nebo se postavím za parádivou pilotní singlovku „Can U Deliver“, nemůžu je nazvat jinak než jako stěžejní a skvělé metalové fláky. Třeba zhudebněná pouliční džungle „Stricken by Fate“ dosvědčuje onu touhu kapely po různorodosti, když nabídne nápadně neklidné vzorce, za které by se o pár let později nemuseli stydět ani frackové z GUNS N´ROSES. Dojde i na trochu toho kohoutího hair-metalu, neboť „Envy“ je ořezaná na kost, působí chytlavě, přímočaře a vlastní silný repetetivní riff, za jaký by pravděpodobně rvali ruce RATT i MÖTLEY CRÜE.

K textové stránce. Nevím do jaké míry byli členové ARMORED SAINT tehdy nadržení, ale velká část lyriky se nevyhýbá dobovému klišé v heavy metalu a sice tématice plné nekonečných sexuálních radovánek. Právě nejznámější song „Can U Deliver“ pojednává o uspokojení jisté dámy, „Mad House“ pro změnu o nocích plných divokých párty, „Take A Turn“ o sexuálním selhání, „Seducer“ a „Stricken by Fate“ jsou znovu o nocích naplněných sexuální akcí. Naopak texty u „March of the Saint“, „Glory Hunter“, „Mutiny On the World“, „Envy“ a závěrečná „False Alarm“ se zabývají spíše vůdcovstvím, politickými intrikami, dobrodružstvím, žárlivostí a rovněž také jadernou válkou.

Problémem této desky možná je, že se tváří jako heavymetalový nářez, ale já osobně zde cítím jistou úlitbu komerční hair-metalové módě. Mnoho amerických fans z osmdesátých let stále tvrdí, že „March Of The Saint“ zůstalo nejlepším možným výchozím bodem k následné tvorbě ARMORED SAINT. I já si myslím, že jde o zdařilou debutovou desku, nicméně zhotovenou s jistými rezervami, takže pro začátek by mohlo být zajímavější vybrat si na poslech spíš čtvrtou desku „Symbol Of Salvation“, kde se kapela po tragických událostech s úmrtím Davea Pricharda v roce 1991 neskutečně rozjela. I tak jde o debutovou klasiku, kterou si metaloví příznivci prostě musejí užít. Stará tvorba ARMORED SAINT je dnes přehlížená, avšak stojí za pozornost už jen pro ten mocný hlas Johna Bushe. Začátek heavy metalu v USA! Slabších 80%.

29.08.2022	Diskuse (5)	Stray janpibal@crazydiamond.cz