ART OF ANARCHY - Let There Be Anarchy

60%

V pořadí již třetí deska „Let There Be Anarchy“ od moderního hardrockového projektu ART OF ANARCHY je nazpívána již v pořadí třetím obstojně známým pěvcem, který se kdy v řadách těchto Američanů objevil. V roce 2017 se nástupcem po již zesnulém Scottu Weilandovi (ex-STONE TEMPLE PILOTS, VELVET REVOLVER a jiné), který svým hlasem před dekádou opatřil bezejmenný debut, stal Scott Stapp (ex-CREED), jenž svým projevem obohatil albovou dvojku „The Madness“ a záhy kamsi zmizel. Ostatně právě tuhle albovou dvojku považuji za zdařilou. Dnes nastupuje za mikrofon Jeff Scott Soto, pěvecký veterán s celou řadou zkušeností, kterého charakterizuje sytý vokální projev v intencích hardrockové melodiky. 

Třetí deska navíc tematicky souzní s aktuálním děním kolem nás a varuje před tendencemi bořit zaběhlé pořádky a tím, že se z rozvracení systému a hodnot západního světa stává pomalu nové náboženství. Je dobré si připomenout, že se řada společenských změn neodehrává zrovna přirozeným způsobem a rozhodně nemá nic společného se zušlechtěním stavu věcí. Na rozdíl od Thalova dalšího projektu SONS OF APOLLO, působí hudba kvintetu ART OF ANARCHY o něco méně bombasticky a je prezentovaná bez progresivních ambic, jakkoliv kytara rozhodně i tento projekt po stránce instrumentace táhne.

Materiál sice může budit dojem starosvětskosti, ale není to s ním zas až tak horké. Kladem je jeho opatření moderním zvukem a přizpůsobení aktuálnímu feelu, to vše při zachování ingrediencí zaoceánské hardrockové školy. Vím, Soto není zrovna frontmanem nadčasovým, se kterým by se mladší ročníky ztotožnily stejně snadno jako s předešlými borci, které vynesla na vrchol grungeová vlna postupujících devadesátek, nicméně je stále za jeho projevem cítím kvalitu. Změna se však odehrála nejen v rovině frontmanské, neboť odchozího baskytaristu Johna Moyera (DISTURBED) zde nahrazuje Tony Dickinson ze Sotova sólového bandu. Stálicí v sestavě tak zůstává především kytarista Ron „Bumblefoot“ Thal a bratrská dvojice John a Vince Vottovi.

Shrňme si to tedy asi takto. Tentokrát po delší pauze dostává prostor materiál, který vyznívá možná o něco zádumčivěji a klasicky rockově než dva předchozí zápisy, ale pořád nejde o žádnou vyloženou depku. Ačkoliv se znovu jedná o hudbu opatřenou moderním soundem a nahranou ve špičkových podmínkách, nějak nejsem schopen tomuto hutnému přídělu skladeb podlehnout. Desku bych rozhodně nazval aktuální podobou amerického hard rocku, která je však tak vzdálena chytlavosti a nápaditějším prvkům, že i přes nepopiratelný potenciál hudebníků, nejsem sto ji plně docenit. Prakticky „Let There Be Anarchy“ je albem bez vrcholků, kde se skladby v podstatě slévají do jednolité masy a ani školený Sotův hlas jim na diferenciaci nepomáhá. A tak i přes nálepku all-star projektu, na mne vše působí docela nevzrušivě a zatuhle.

13.05.2024	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz