ART OF ANARCHY - The Madness
Po smrti Scotta Weilanda naskočil na post frontmana u této, stále ještě velmi mladé supergroup ART OF ANARCHY další zpěvák příznačný svou minulostí pro hudbu spojovanou alespoň částečně s vlnou devadesátkového grunge, konkrétně Scott Stapp (dříve CREED). A je třeba hned zkraje předeslat, že svého úkolu se tento zpěvák, který období slávy zažíval nejvíce na přelomu milénia, zhostil opravdu se vší vervou, a jeho sytý a znělý hlas se tedy do hutného i poměrně variabilního kytarového zvuku této kapely velmi hodí a skvěle do něho zapadá. Mám za to, že je to pro mnoho let se bůhví kde potácejícího Stappa návrat, který tak dlouho potřeboval.
Ambiciózně vyhlížející kapela, kterou mimochodem tvoří kytarista Ron „Bumblefoot“ Thal (do jehož bohatého portfolia kytarového všeuměla patří mimo jiné i účast v jedné z pozdních podob GUNS N´ROSES), baskytarista John Moyer (mnohým znám z řad DISTURBED), ale také bratrská dvojice Vince Votta a John Votta (zatímco první obsluhuje bicí soupravu, druhému patří rytmická kytara), nyní přichází teprve se svou druhou řadovou deskou „The Madness“, která poměrně dobře navazuje na dva roky starý bezejmenný debut. Co ART OF ANARCHY šlechtí především, je výtečná muzikantská výbava, a tak se i desetiskladbové nahrávce dostává té nejlepší možné péče. Zvuk alba patří ke špičce současné zaoceánské metalové produkce a pokud máte v oblibě onen nahuštěný americký metal, který v sobě s nadhledem kříží motivy, jenž se inspirují hardrockovou klasikou, tak do sebe nasává inspirace z pozdní fáze grunge, a ještě ke všemu, díky skladatelské potenci hudebníků, dodá řadu velmi dobře poslouchatelných songů s moderním a hutným kytarovým zvukem po vzoru stylově spřízněných ALTER BRIDGE, pak je hudba této pětice přesně pro vás.
Je třeba říct, že se ART OF ANARCHY nesnaží bořit nějaké zaběhlé šablony, ani přijít s něčím zvlášť osobitým a neoposlouchaným, nicméně možná právě proto si jejich skladby svou cílovou skupinu posluchačů bez problémů najdou. Ať už se vám budou líbit ráznější kusy, jako je tomu v případě hned úvodní „Echo Of A Scream“, dáte přednost rozmáchlé avšak o trochu poklidnější poloze písní typu „No Surrender“ a „Changed Man“, nebo se necháte strhnout melodičtějším výrazem titulní skladby, nikdy vlastně nešlápnete vedle. Mým absolutním favoritem je však až závěrečná skladba „Afterburn“, která má v sobě tolik pozitivní energie a nadějnosti do budoucna, až to člověka dojme. Schválně si krom výtečné zpěvové linky všimněte i onoho mandolínkovitě vyznívajícího Thalova sóla. Album sice neplatí za nějakou bůhvíjak velkou bombu, ale velmi slušně produkovaná sbírka dravého amerického metalu od výborných muzikantů je to ve všech směrech.
| 21.04.2017 | Diskuse (15) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
Bluejamie65 | 24.04.2017 21:39 |
To Imothep: plně souhlasím, chtěl jsem to tu napsat vlastně už dřív, mně jejich styl právě způsobem zpívání připomíná atmosférické křesťanské kapely, které jdou úplně mimo rock (třeba Wild Earth - Orchestrate)... a naopak od tradičního rocku Jessy Baronových Creed utekli hodně daleko... | |
Imothep | 24.04.2017 09:53 |
Stray: Neni mi nic znamo o tom, ze by se Creed nejak vehementne hlasili ke grunge. Hudebne jsou tam samozrejme zretelne vlivy, ale v textech mi spis prijde, ze Stapp hodne propaguje krestanstvi a viru obecne. V tomhle svelte mi ty klipy az tak mimo neprijdou. Dave78: M. Kennedy je myslim vyborny zpevak, AB vyborna kapela, ale Stapp a Creed jsou pro me proste mnohem vys. Nechtel jsem nikoho shazovat, jen upresnit osobni preference. | |
| Dave78 | 24.04.2017 09:45 |
Imothep: Přesně, Stapp je Pán zpěvák a na této desce to znovu s přehledem dokazuje. Proti Kennedymu nic nemám, Alter Bridge celkem můžu (na koncert v Praze už se těším), ale obecně s myslím, že je to jeden z nejpřeceňovanějších zpěváků současnosti. Madness si určitě poslechni, vokálně i kytarově výborná záležitost :-)! | |
Stray | 24.04.2017 09:42 |
Spíš mě přišlo na CREED směšný, že se hlásili na jednu stranu k vlně grunge, a na druhou stranu měli ten hodnotovej systém nastavenej spíš jak kapely, proti kterým grunge brojil. Klip ve stylu sci-fi MANOWAR bojujících proti přírodnímu živlu vše potvrdil.:-) Stapp samozřejmě skvělej zpěvák je, u CREED ale neměl moc skladby. | |
Imothep | 24.04.2017 09:33 |
Desku jsem neslysel, ale recenze me navnadila. Scott Stapp je jeden z mych nejoblibenejsich zpevaku vubec(btw jakkoliv se M. Kennedy muze snazit a je rovnez vynikajici zpevak, tak pro me jsou Alter Bridge proste slabsi odvar Creed, Stapp otevre hubu a razem TO TAM JE!). Stray: nevim jak a kde mu v klipech dodelavali svaly, ale minimalne v pozdejsim obdobi Creed evidentne cvicit chodil: checkni treba DVD Creed – Live. A add kvalita klipu? No bavime se o dobe pred 20ti lety. Z dnesniho pohledu muzou pusobit usmevne, ovsem tehdy to bylo technicke maximum. Nektere digitalni pokusy soucasnych hvezd jsou o mnoho smesnejsi. | |
| Dave78 | 23.04.2017 17:39 |
Hodně povedená deska s výbornými osobními texty!Jednička AoA byla slušná, tohle je zase o Level výš, hlavně mnohem lepší zvuk. Desku už točím víc jak týden v kuse a ještě mě neomrzela, naopak :-). Pro milovníky Ameriky typu Disturbed, Stone Sour, Godsmack apod. skoro povinnost... | |
Bluejamie65 | 22.04.2017 12:11 |
"Armed by the power of Gods word so strong, a double-edged swordWe will win the fight, in the end that is near..." | |
Bluejamie65 | 21.04.2017 23:12 |
Protože život běží v cyklech a slunce se každé ráno zrodí znovu. | |
Bluejamie65 | 21.04.2017 23:10 |
To Stray: pro mě i obyčejná okresní kapela křesťanského whitemetalu tehdy v devadesátých letech znamenala víc a byl jsem nasranej, že jí někdo ukradl jméno... takže u mě tihle maníci jak hudebně tak morálně... propadli, ale dneska už mi to je jedno:-) | |
Stray | 21.04.2017 23:00 |
Creed byli jediná grungeova kapela, kde frontmanovi v klipech animacne dodelavaly svaly a čelil tam náletu meteoritů. Chechtal jsem se jak blázen, nicméně s jeho hlasem jsem nikdy problém neměl. | |
