ASMODEUS - Pobřeží královny Marie

80%

V případě klatovských ASMODEUS se jeví ona šestiletá pauza mezi alby zcela oprávněnou a vlastně i nutnou, neboť jejich díla jsou vždy pečlivě a do detailu připravovaná, mají vesměs vrstevnatý naturel a tudíž dokáží okupovat mysl posluchače v dlouhodobějších časových intervalech. V jejich výrazu se koncentruje směs umělečtějších forem thrashe a heavy metalu, navíc prezentovaná s potřebným muzikantským know how. Přestože jsou ASMODEUS metalovou kapelou staré školy, vždy dbají na to, aby každé jejich dílo znělo aktuálně, což natlakovaná novinka do nejmenšího puntíku splňuje.

Tak jako se o starších lidech tvrdí, že se s věkem všechny jejich povahové rysy ještě prohlubují a zvýrazňují, i novinka „Pobřeží královny Marie“ v podstatě nabídne prohloubení většiny dobře známých vlastností hudebního jazyka ASMODEUS. Znovu došlo ke spojení skladatelských schopností Miloše Bešty s lyrickou obrazotvorností Jana Petrička, znovu máme co do činění se skvěle šlapajícím bandem (kytara - František Knetl, baskytara - Dalibor Hirič, bicí - Roman Houška), který v rámci instrumentace nešetří na vrstvách harmonií, vyhrávkách a celkové gradaci díla. Deska přes svůj perfekcionalistický ráz a vrstevnatost nabídne šestatřicetiminutovou časomíru, což je velice rozumné. Je s podivem, že se ASMODEUS podařilo na této ploše vystavit tolik strhujícího děje.

Album v rámci vokálně prezentované dramatizace a patosu trhá rekordy. Miloš Bešta snad nikdy v žádném z Petričkových konceptů nezněl obdobně zaujatě a výhrůžně. Z celkového pohledu však materiál působí především moderně. Skladby se vykazují patřičnou plností, kytarovou hutností a temnotou, na druhou stranu je jim přes onu kovovou tvrdost vlastní až muzikálový nádech. Sveřepé a vesměs úderné sloky většinou střídá vizionářský refrén, ve kterém právě frontman kapely, nadýchán energií dobíjenou oceánským větrem, vždy působí na palubě odhodlaněji než mořeplavec dosahující po měsících útrap konečně svého cíle. Další devízou je znovu o něco promakanější grooveová složka písní. Ano, místy je album opravdu zuřivé.

Po takových albech minulé dekády jako „Past na Davida Kleinera“ (koncept inspirovaný případem kontroverzního Davida Ratha) či „Oko Horovo“ (podceňované, údajně rychle vznikající, avšak v rámci poslechu neuvěřitelně dobře plynoucí album, odehrávající se na podkladě starověkých látek) byla laťka ASMODEUS nastavena opravdu vysoko. Nyní se ji však podařilo minimálně dorovnat. V případě zvuku, dramatizace a formy provedení zcela jistě i překonat, co se týče skladatelské složky a melodií naopak „Pobřeží královny Marie“ působí tvrdě a méně prostupně než předchůdci. Jako materiál na trochu delší zažití, což vůbec nemyslím negativně. Zcela typickou zbraní se letos ukazuje kontrast mezi agresivně pojatými slokami a rozmáchle melodickými Hard N´Heavy refrény, což potvrdí již úvodní dvě řežby - mrazem ošlehaná „Země za severním větrem“ a především agresivní „Aqua Aurum“, které obě dosahují skutečně zlovolné nálady. Zvlášť pak když druhá zmíněná pojednává o nenasytné dobyvačnosti v rámci těžby podmořského zlata (ropy). Po stránce lyriky máme co do činění s dalším volným konceptem, jehož spojujícím prvkem jsou nekonečné pláně mořské vody pokrývající tři čtvrtiny povrchu planety Země, jejich hloubky a neznámé prolákliny.

Celé dílo jakoby odhalovalo šíři záhadnosti a nebezpečí, resp. neznáma v rámci podmořského světa a zvalo posluchače mezi dobrodruhy, mořeplavce a dobyvatele nevlídných krajin. Třeba i oné tiché a tajemné Antarktidy, ke které koncept směřuje skrze barvitou titulní skladbu. Zajímavostí je, že v rámci kontinentu překrývajícího jižní pól je Země královny Marie částí vnitrozemskou, tudíž ono pobřeží může být povážováno za další umělcovu fantasii. Album nenabízí souvislý příběh, nýbrž v rámci různých střípků námětů, abstraktních geografických poloh a časových sfér přináší výjevy, jejichž spojujícím článkem se ukazuje objevitelská vášeň v rámci mořského světa. Zatímco se v písni „Nádech“ náš batyskaf, nestarajíc se o reálně možnou implozi (viz nedávná tragédie v Atlantiku), dostává pod stále větší tlak a klesá níž a níž, doprovázen prakticky muzikálovým klopýtáním natěšené klavírní vyhrávky, ani si skrz euforickou náladu zpěváka (zde zjevně kapitána posádky) si neuvědomujeme onu mohutnost vodní masy, jež značí nepřekonatelná nebezpečí visící doslova na vlásku. Jednou z nejsilnějších věcí je bezesporu „Za prstenem Nibelungů“, která k nám v náznacích přináší středověké rytířské téma a to skrze onu ohnivou thrashovou bouři.

Jestliže mě nějaká skladba něčím pobuřuje (to je asi silné slovo) a přijde mě trochu nepatřičná, je to bezesporu „Boj o život“, což měl být zřejmě něco jako stěžejní hit nahrávky. Bohužel song na mne svým tempem i náladou dělá dojem, jakoby byl jeho metalový základ natlačen až na hranici estrádních šlágrů socialistické éry. Kde před šesti lety „Parazit“ fungoval na výbornou, kýčovitý „Boj o život“ svou podbízivostí vlastně dost ztrácí. Mnohem lépe si u mne vede sice chytlavá, ale zároveň i nespoutaně agresivní „Ty, kdo vstupuješ“, kterou je možné považovat za reprezentativní song pro celé album, neboť naplňuje progresivní styl ASMODEUS v celé komplexnosti roku 2023. Moderní, barvitá, tvrdá a zároveň chytlavá věc se spoustou harmonií, kde navíc hlas Miloše Bešty podpoří ještě příspěvek doprovodné zpěvačky.

Jak to tedy celé shrnout? Podmořské album „Pobřeží královny Marie“ je z mého pohledu velice zdařilým dílem od jedné z našich nejpozoruhodnějších metalových kapel dneška (silný triumvirát MASTER´S HAMMER, INSANIA, ASMODEUS), kde ta zúročuje všechny své hráčské a skladatelské přednosti a ani po pětatřiceti letech existence nepůsobí jako vyčpělá parodie sebe sama. Naopak jejich hudební jazyk je znovu aktualizován, v rámci důležitých vlastností prohlouben a to i co se týče dodání s tématem souvisejících nálad. Opět skvělý Petričko, opět dokonale seštelovaná sestava a navrch Miloš Bešta, který letos působí, jakoby se ona dramata stovky metrů pod mořskou hladinou děla právě jemu.

17.07.2023	Diskuse (8)	Stray janpibal@crazydiamond.cz