ASPHYX - Incoming Death

80%

Martin Van Drunen je pro mne zkrátka holandská deathmetalová jistota, která nikdy nezklame. Patřím ke generaci metalových fans, kterou jeho projev uhranul již prostřednictvím videoklipu ke skladbě „Out Of Body“, kde si jako rozběsněně řvoucí baskytarista PESTILENCE získal uznání mnohých mladých Čechoslováků sledujících zrovna v roce 1990 první metalový pořad v historii naší země. Když byl posléze z této kapely vyhozen, bylo to pro leckoho velmi překvapivé, i když vzhledem k vývoji stylového zaměření obou znesvářených stran ani ne. Se svými ASPHYX však posléze, prostřednictvím brutálně poctivé mravenčí práce, dosáhl hudební dlouhověkosti, co více, pozdní alba (2009-2016) této kapely považuji za nejlepší v celé jejich diskografii. Ano, ASPHYX představují v současné době přesně onen typ old-school deathu, který reprezentuje nezkaženost a nepokroucený pohled na věc a nezastírám, že jsou mi sympatičtější než nějací prapodivní vynálezci od PESTILENCE. Jednou za tři až čtyři roky vždy přijdou s naprosto bezkonkurenčním nářezem a absolutně se svými songy nespekulují. Během těch pětadvaceti let si svůj styl už dokonale vybrousili a dnes jen upevňují své smrtonosné hymny do stále lepší fazóny a namakanosti a nepotřebují k tomu být nejtechničtějšími nebo nejzvláštněji vyznívajícími metalovými hudebníky světa, protože z jejich hudby jde to nejdůležitější, co mnohým jiným a v podstatě dokonalejším muzikantům schází, totiž nadšení a srdíčko. Jak už jsem výše zmínil, dvě předchozí desky „Death…The Brutal Way“ (2009) a „Deathhammer“ (2012) patří bezesporu k tomu nejlepšímu z jejich poměrně dlouhé diskografie a tahle letošní novinka s neopakovatelnou atmosférou záhrobí, nazvaná „Incoming Death“, sebevědomý trend pouze stvrzuje. Tohle je prostě ta nejčistší a nejpravověrnější forma death metalu, čistá esence hrdosti a nezkaženosti z dob ranných devadesátek. Emotivně zabarvený Van Drunenův growl je nezaměnitelnou značkou hudby těchto Holanďanů. Když se povedou i skladby, ať už jde o nápady, drive nebo zvuk, pak to má tahle vokální deathová legenda ještě snazší. Posilou na nové desce se bezesporu stal i nový bubeník Stefan Hüskens, který do soukolí skvěle zapadl, takže i v tomto směru může být kytarák a mozek souboru Paul Baayens spokojen. Vše zkrátka pokračuje přirozenou cestou a ASPHYX opět potvrzují, že se jim práce stále daří.

Album přes své striktní old-schoolové zabarvení rozhodně nepůsobí monotónně, což je způsobeno dostatečným počtem nápadů a rozličnými druhy temp, ve kterých právě Baayens předvádí řadu zajímavých kytarových figur a nápaditých partů, ať už jde o hutné temné riffy, drásavá sóla a nebo zdlouhavé atmosférické pasáže, které do alba dostávají trochu té melancholické nálady. Jestliže songy jako „Candiru“, „It Cames From the Skies“ nebo „Forerunners Of The Apokalypse“ mají podobu sebejistých vypalovaček hozených do podoby řízných deathmetalových jízd, pak právě dvě nejdelší položky, konkrétně osmiminutovky – „The Grand Denial“ a „The Death: Only Immortal“ hrají právě na záhrobní a pošmournou atmosféru, přičemž jim ještě sekundují bažinaté válečné věci jako „Division Brandenburg“ nebo „Wardroid“. A třeba dvouminutový titulní nářez „Incoming Death“ skvělým způsobem stručně shrne, o čem že přímočará a upřímná forma death metalu je především. ASPHYX vypustili další výtečné album a zdá se prodlužují o další tři roky svou nezastavitelnou jízdu aktuální dekádou.

07.10.2016	Diskuse (44)	Stray janpibal@crazydiamond.cz