AT THE GATES - At War With Reality

80%

Pro příznivce severského death metalu z devadesátých let nastal právě teď dlouho očekávaný okamžik. Svou zbrusu novou desku totiž  po devatenácti letech vypouštějí uznávaní stylotvůrci AT THE GATES, skupina, která se v minulosti postarala o nemalou evoluci v oblasti extrémního metalu a v první polovině devadesátých let zahájila nástup kapel, vyjadřujících se kromě agresivity také výraznější melodikou, než tomu bylo u death metalu obvyklé. Čerstvý nátěr „At War With Reality“ je jejich úplně první nahrávkou od památné a velmi uznávané šlehy „Slaughter Of The Soul“, která sice v roce 1995 sklidila obrovské úspěchy, ale byla bohužel i jejich albem rozlučkovým, neboť se kvintet rozhodl svou existenci krátce poté ukončit a rozejít se do mnoha nových projektů. Vlastně u povedené novinky cítím jisté paralely s loňským comebackovým dílem od CARCASS. Před rokem Angličané, stejně jako nyní Švédové nepřišli sice s ničím novým. Naopak oba soubory staví na svých charakteristických zbraních, prověřených již z dávné minulosti, takže když AT THE GATES vletí do nahrávky se vší vervou, je poznat, že si počínají sebevědomě a znale věci. Naštěstí zde nechybí nápady, zápal a chuť pokračovat v načatém díle, jehož odkaz zde akorát doplňují o nové songy.

O nové desce bych však neřekl, že rozvíjí přímo poslední kapitolu minulosti, tedy již výše zmíněné album „Slaughter Of The Soul“, spíše je jakousi spojnicí mezi tímto svým  předchůdcem a starší tvorbou. Album z roku 1995 bylo majestátní záležitostí, naopak novinka není zas až tak bombastická, ale vyznívá o něco temněji a jak to jen zde říci? Nemocněji? Ano, to je to správné slovo. Je pravda, že fanoušci své oblíbence poznají po prvních sekundách, natolik je jejich roztřesený zvuk, zakládající si na bleskových kytarových vyhrávkách a chorobných melodiích, specifický. Rovněž chrčák Patricka Lindberga se zdá být ve formě a dokonale naplňuje představu o vokálním projevu lídra AT THE GATES, tak jak jej mnozí mají zaevidovaného z minulosti. Zrzavý frontman se nepouští do žádných experimentů a zaměřuje se především na drtivé vyznění svého hlasu, díky kterému (stejně jako díky kytarovému zápřahu) mají nové songy ten správný náboj. Martin Larsson a oba bratři Jonas a Anders Bjorlerové zkrátka vydatně naostřili.

Záhrobní tuláci AT THE GATES tedy naplňují předpoklady a nyní výstižně charakterizují svou starou tvorbu novými songy, které akorát přináší na vzduch její model pro rok 2014. Hlavní ingredience byly zachovány, nové skladby zní nenásilně a při jejich agresivitě je z nich také cítit uvolněnost a jistý odstup, což nemuselo být pravidlem a je to velmi dobře. Kapele to celé pozdvižení zkrátka věřím. Už jsem se však setkal i s názory, které tvrdily něco o zbytečné desce, s čímž nesouhlasím. Co to vlastně vůbec v tomto případě znamená zbytečná deska? Že je nahrána přibližně ve shodném stylu jako starší alba? Promiňte, ale tak to rovnou zakažte kapelám nahrávat úplně cokoliv, co by jen trochu připomínalo jejich léty prověřený styl. Švédům se náhodou podařilo velmi věrně zachytit svůj někdejší hudební jazyk a pokračovat poměrně solidními songy s aktuálním technickým zázemím. Vedle řízných thrashově pojatých riffů jsou to právě melodické vyhrávky a uchu lahodící klenutá sóla, co novému jedovatému materiálu dodává na barvě, zajímavosti a skladatelské vyspělosti. Myslím, že tady prostě vznikla deska, jakou si většina fanoušků od této kapely přála. Nejde o originální bombu, ale když staré prvky ožijí díky faktu, že jsou jejich autoři ve vší upřímnosti po letech emočně nalazeni pro vznik pokračování, nemám s tím problém. Jedna povedená vypalovačka prostě stíhá druhou, takže ať už jde o „Death And The Labyrinth“, „The Circular Rains“, „Conspiracy Of the Blind“ nebo „The Book Of Sand (Abomination)“, máme prostě co do činění s kvalitním rychlým a melodickým death metalem švédské školy. Povedené návratové album. 

26.10.2014	Diskuse (4)	Stray janpibal@crazydiamond.cz