AT THE GATES - To Drink From The Night Itself

80%

S velkou sebejistotou vlétli AT THE GATES do letošního roku a od začátku o sobě dávají vědět, neboť jejich celosvětová koncertní šňůra pomalu nabírá na obrátkách, za což rovněž může právě v těchto dnech u Century Media vycházející novinka „To Drink From the Night Itself“, tedy jejich druhá nahrávka od comebacku kapely v roce 2010. Tahle švédská pětice, považovaná za někdejší zakladatele göteborské deathmetalové školy, neponechala nic náhodě a jejich nový výtvor působí opravdu vysekaně a energicky, nutno říct, že v souladu s pověstí souboru. Člověk by řekl, že tito čtyřicátníci už dávno nemají zapotřebí podobně vyvádět a jít na dřeň. Oni si však uchovali profesionalitu i entusiasmus, takže nepůsobí jen nejnasraněji za hodně dlouhou dobu, ale i odhodlaně dotáhnout projekt do nejlepšího možného konce. AT THE GATES zkrátka vystihli přesně onu podstatu svého odkazu a dali svým fanouškům to, co již dlouho žádali.

Album je to vážně bouřlivé a během každého poslechu mě dostalo do jakéhosi prapodivného autistického transu, do kterého jsem se podvědomě schoval a jenom občasně z něho probouzel, a to většinou když se dostavila nějaká nápadnější heroická pasáž, která se od té tsunami brutality trochu lišila svou promyšlenější stavbou. Opravdu mě zde zaujala práce sólových kytaristů, kterak dokáží onen nápal ještě šperkovat skvělými sóly a spletenci. Přes neoddiskutovatelný náboj novinky a její drtivý zvukový val musím přiznat, že z pohledu nápaditosti mě však o něco více bavila deska minulá „At War With Reality“, která působila úhledněji a promyšleněji a člověk se nemusel před tou agresí za každou cenu někam schovávat. V klídku si bral a vychutnával všechny ty vyhrávky a zajímavé pasáže. Zde jako by se AT THE GATES snažili navázat hlavně na původní období z devadesátých let a objevili v sobě nové šelmy. To rozhodně není špatně. 

Divím se lidem, kterým se minulá deska „At War With Reality“ (2014) moc nezamlouvala, protože podle mne šlo o mistrovské dílo, kde se kapela ve všech směrech překonala. Nechápu ono ne až tolik příznivé hodnocení na tak propracovanou hudbu. Aktuální materiál dle mého volá po menším experimentování a staví všechno na stranu drtivé agresivity. Hlavně nezůstat nikomu nic dlužni. Mám na mysli z těch, kdo AT THE GATES poslouchal v roce 1993. Jako by si to parta okolo zrzouna s kšiltovkou neustále připomínala. Tohle je ta nejhardcoreovější věc, která od Švédů kdy vzešla. Jednotlivé a vesměs rychlé skladby se zde docela slévají a jen málokdy člověk pozná, kde se při pozastavení poslechu zrovna nalézá. Vše bylo vsazeno na jednu kartu.

Momentů, které rozhodně stojí za zmínku je zde dost a jdou v tom reji brutality nalézt. Paradoxně vždy ve chvílích, kdy se skladba jakoby zpomalí a bez rytmiky nadechuje, až vše rozsekne chytlavý slayerovský riff, na který se pak nabalují všechny ty bouřlivé ingredience, tedy rychlá tempa, dravé riffy, krkolomná sóla i Tompův řev. Předně bych chtěl vypíchnout fantastickou titulní skladbu „To Drink From The Night Itself“, kde kapela hned najede na svou obvyklou notičku a Tomas Lindberg uřvaným způsobem ovládá prostor nad riffy řeznického dua Martin Larsson/Jonas Stalhammar. Ti jsou vytrvale a bytelně podporovaní naprosto vynikající rytmickou dvojicí Jonas Björler/ Andreas Erlandsson, která svým pojetím hry vlastně charakterizuje hudbu AT THE GATES a vlastně i celý jejich subžánr.  Když budu pokračovat procházkou po novince, v dalších skladbách se dokážu chytat u položek vlastnících ono dobyvačné slayerovské pnutí „A Stare Bound In Stone“ nebo „A Labyrinth of Tombs“, kterým jsou vlastní ony nápadnější riffy. Zaujme i krvelačná hymna s výrazným refrénovým sloganem „Daggers Of Black Haze“, což je part šitej Lindbergovi na míru, nebo snad pak ještě rozmáchlejší závěrečná skladba „The Mirror Black“ představující jakousi overturu.

AT THE GATES nahráli typickou desku drtivého švédského kovu smrti. Špinavý i když špičkově provedený zvuk, nasazení, rychlost a přemíra znamenitých metalových figur, to vše dělá z alba jednu z událostí letošního léta. Určitě ve svém oboru jedna z nejlepších věcí, jaké v roce 2018 spatří světlo světa. Kapela, která se v konkurenci o generaci mladších drtičů rozhodně neztratí. Znovu všem metalcoristům a deathovým melodikům ukázali záda.

28.05.2018	Diskuse (15)	Stray janpibal@crazydiamond.cz