AUDREY HORNE - Youngblood

90%

Před více než deseti lety zaznamenala rocková mapa Evropy vznik tělesa AUDREY HORNE. Tedy norské kapely, která z části poskytovala jakýsi druh hudebního azylu, muzikantům drhnoucím drsnější valchu v řadách světoznámých „black“ značek, jakými pořád ještě dnes jsou ENSLAVED a GORGOROTH. Skupina, jejíž název je upomínkou na jednu půvabnou postavičku z kultovního televizního seriálu Twin Peaks, nám letos přinesla již čtvrtou řadovku a ta byla námětem k sepsání následujících řádků. Deska „Youngblood“ na rozdíl od svých tří starších sestřiček sází na daleko větší přímočarost, přičemž pořád umí nabídnout dostatečné množství poutavých okamžiků, jenž mají přirozenou schopnost posluchače nejen nadchnout, ale kolikrát i pořádně odvázat. Už předešlé vynikající, avšak hudebně výpravnější a svým způsobem i temnější, eponymní album v plné kráse odkrylo obrovský potenciál pětice a její schopnost vybudovat skladbu, jež bude mít patřičný rockový náboj i svěží melodiku střídmě načinčanou líbivými nástrojovými etudami. Skladbu, která bude mít famózní tah na branku, a která si dovede bezelstně přivlastnit nejedno rozervané srdce rockerovo.

Název aktuální kolekce by si měl hravě přeložit kdejaký student, nicméně album kromě sympatické mladické namachrovanosti (pánům táhne na čtyřicítku) spíše charakterizuje těžko měřitelná , ale o to více uvěřitelná spontánnost a především mocně přetékající radost z předváděného hraní. Už úvodní vánice v podobě „Redemption Blues“ jasně definuje stav následujících pětačtyřiceti minut (resp. hodiny u šťastlivců mající deluxe výlisek se třemi bonusy), které jsou skutečně hodné zvýšené časové investice. Pětice do nás ve velkém tempu navalí hned několik zmrazujících kytarových výměn, stojících na pevně šlechtěné rytmice. To vše zastřešuje vysoký tlak Toschieho vokálu a svérázný refrén přímo ideální pro „mosh pitové“ vyřvávání. Tuhle skladbu, stejně tak jako naprosto nespoutaného ducha novinky, precizně vykresluje i vtipný videoklip, který by mohl být příkladným poutačem pro další pilíř důchodové reformy.

AUDREY HORNE v první řadě neztrácejí nadhled, chtějí si hlavně užít sami sebe a přitom pobavit i posluchače, a tak je to na celistvém vyznění „Youngblood“ opravdu znát. My tu holt máme kalbu, tak se buď přidej nebo si jdi někam vedle srkat čaj. Moc dobře vědí, že po hudební stránce neobjevují žádnou novou Ameriku, a proto se tak netváří a přednostně ordinují strhující rockovou živočišnost. Na druhou stranu mají co nabídnout a každá ze skladeb umí rozehřát jiným způsobem.

Mistři cechu kytarového Ice Dale (ENSLAVED) a Thomas Tofthagen (SAHG) jsou jednoznačně nejvýraznějším stigmatem a dvojice šestistrunek si tak uzurpuje i patřičný prostor v každé z položek. Oba dokáží svou (sou)hrou, říznými sólíčky a laufy („This End Here“), nakopnout pěkně divokou jízdu („Youngblood“ nebo „I Wanna Know You“), ale i donést neprvoplánovou zasněnost („King Dead“). Už na minulé desce jsem vyzdvihovat práci bubeníka „Kjetila“ a jsem rád, že mě tenhle chlapík nezklamal ani letos. Jeho silově profesorský styl ideálně vyniká v aktuálních „macho“ polohách a se slušně nazvučenou basovkou navíc v několika momentech společně dodávají i důrazné forsážové dunění („Straight Into Your Grave“). Další osvěžující toniky jsou servírovány s hrou na klávesy. Tato sice nemá zas tak významnou stavební funkci, ale pokud začne promlouvat, tak její, ať už častější, krátké („Here Goes A Lady“) nebo delší, až progové vstupy („Show And Tell“), dávají sakramentský smysl. V neposlední řadě tu je výrazný vůdce u mikrofonu - Toschie. Jeho příjemný a snadno identifikovatelný vokál v rychlejších válech nikdy neztrácí výbušnost natož pak jiskru, stejně tak v procítěnějších kusech něžnost a šarm („Card With The Devil“ , „The Open Sea“). Zkrátka sympaťák a frontman jak má být.

„Youngblood“ bez jakýchkoliv slizkých žánrových póz a zbytečného klišé dodává svěží, strhující a rozmanitou porci moderního rocku a za to si Norové zaslouží téměř stoprocentní poklonu.

16.05.2013	Diskuse (0)	Subeer jirikubis1975@gmail.com