Boomer Space

AUDREY HORNE - Blackout

Eponymní deska AUDREY HORNE z roku 2010 přinesla velmi svěží rockový materiál, který ctil učení celé plejády žánrových legend. Album mělo svůj specifický masivní zvuk, nabídlo řadu zajímavých hudebních atmosfér a dávalo mnoho příslibů pro dění budoucí. Během následujících osmi let Norové vydali další tři opusy, z nichž ten poslední oslavil minulý měsíc své první narozeniny. Jedná se o šestou řadovku „Blackout“ a již třetí desku v pořadí, na níž se kapela shlédla v nekomplikovaném hardrockovém vyznění. Tato myšlenka byla poprvé představena na kolekci „Youngblood“ a znamenala i sbohem jakýmkoliv progresivnějším skladatelským ambicím zmiňovaným výše. Tyto svého času čerpaly inspirace například z dozvuků grunge módy nebo také klávesových skript DEEP PURPLE. Pětice muzikantů z Bergenu, dle standardních hard (hair) rockových příruček, zacílila veškeré úsilí k vybuzení adrenalinu u příznivců dychtících po energii a křepčení na vlnách rock and rollového fenoménu. „Youngblood“ tedy uvedla v život další modifikací již dávno zajetých rockových šablon, přičemž ale přinesla svěží a vitální látku, která měla svůj punc osobitosti a po hudební stránce musela přinejmenším zaujmout většinu buřičů v černém tričku s nápisem, „God Gave Rock ‘n’ Roll to You!“


„Blackout“ stejně jako předešlá deska „Pure Heavy“ už tolik důvodů k radosti nenabízejí. Obě shodně postrádají větší moment překvapení a trpí nemocí z oposlouchaní s velmi krátkou inkubační dobou. Tento jasně slyšitelný handicap vlastně ani nemusí vadit, pokud od desek neočekáváte nic víc než blahoslavený rock´n´roll k pozvednutí nálady nebo pobroukávání si refrénů, či pasáží z jednoduše zapamatovaných textů. Kytarový dvouválec je na „Blackout“ i nadále vyladěn k živelné jízdě a svým výkonem pořád dokáže strhnout pozornost, nicméně momentů, kdy se vyhodí kvalt na neutrál a jede se jenom pomocí gravitace z kopce dolů nebezpečně přibývá. Dvanáct položek má šanci nadchnout, pokud nejste zatížení tvůrčí historií formace. V tomto případě by padesát jedna minut mělo potěšit kvanty přitažlivých kytarových rozjímání, vyhrávek, gradací a riffingu. Dvojzápřah šesti strunek se tu s ničím nemaže a hlava nehlava se pouští do nespočetných duelů, na kterých stojí, ale bohužel i padá celý současný tvůrčí modus operandi.


Pro posluchače, který AUDREY HORNE sleduje delší dobu, se může tucet skladeb začít brzo zajídat, a to hlavně díky tolik protěžovaným, v některých partech už doslova zabíjačkovým, kytarovým hodům. Dvojce sekerníků Arve Isdal (též ENSLAVED), Thomas Thofthagen (též SAHG) je na pražcích a strunách značně odvázaná a v kombinaci se selhávající vyšší producentskou mocí v rukou Kato Ådlanda až trestuhodně bezstarostná. Často přítomný pocit únavy z exhibičních přehrávaní sladkých dřev („Light Your Way“, „California“) nezachraňuje ani ta snadno dostupná zpěvnost a návykovost písní. Toshie je vokalista, který má schopnost vdechnout do písní více emocí, avšak zvolená karma čítající ingredience hudební nesložitosti AC/DC, aranžovaného rebelství KISS a kytarové svobodomyslnosti THIN LIZZY diktuje zřetelné instrukce i jemu. Jak lahodně potom v uších rezonují ojedinělá probublání nepříliš originálních a vyloženě dochucujících vsuvek hammondů (This OneLight Your Way) nebo nesmělých orchestrálních podkresů kláves („The End).


AUDREY HORNE tedy nijak extra nenadchli, ani nezklamali. Bylo by skutečně žádoucí, aby k tvorbě jejich příští desky byly opět přizvány i osvícenější rockové múzy. Další deska v podobném skladatelském ražení, omílaní, by totiž už nemusela dosáhnout ani na ten zlatý průměr. Do té doby si při poslechu „Blackout“ dle teze „I know, it is only rock and roll“ můžete stále ještě v poklidu zanotovat „but I like, like it, yes I do“ a třeba si, klidně i v zimě, stáhnout okénko svého fára a nic složitého nerozjíždět, natož pak neřešit.


05.03.2019Diskuse (28)Subeer
jirikubis1975@gmail.com

 

J.Rose
09.03.2019 18:37

Vždyť to píšeš úplně stejně. Taky je mi tě líto :-)

 

Jaksedolesavolá
09.03.2019 16:56

Svím způsobem taky není gramaticky správně. Je mi tě líto!

 

J.Rose
08.03.2019 21:44

Taky mohl alespoň ty vzkazy napsat gramaticky správně, možná by to nebylo hned tak podezřele. Je vidět že tomu předcházelo dlouholeté, systematické plánovaní :-) Svím způsobem je mi ho líto.

 

Stray
08.03.2019 20:54

Tak on sám je určitě chytrej, "prefikanej" člověk, hlupáci jsou spíš ti, co mu ty názory věří, jako třeba ten děda a stoupenec SPD, co podřezal někde u vlakový trati u Boleslavi tu břízku, aby simuloval útok islamistů. :-) Tohle nevymyslíš!

 

J.Rose
08.03.2019 20:48

Stray: Rozumím. Jinak Tomio Okamura. Před mnoha lety jsem ho viděl v pořadu všechnopárty s Karlem Šípem. V té době se ještě věnoval něčemu s cestovním, či turistickým ruchem...tak nějak. No chtěl jsem říct že tehdy byl opravdu vtipný a mě osobně i sympatický. Docela jsem se nasmál. Ani ve snu by mě nenapadlo, že ten člověk časem tak klesne. Smutné.

 

Stray
08.03.2019 12:25

Asi jak v kterém případě, v tom vašem je to dobře. Pokud se však necháš ovlivnit výkřiky nějakého pomatence někde na nějakém Okamurovském chatu, tak je to samozřejmě špatně.:-)

 

J.Rose
08.03.2019 12:00

Hmm.... a to je dobře nebo špatně? :-)

 

Stray
08.03.2019 11:35

Tomu se říká efekt pohybu motýlích křídel.:-) Kdo ví kolik lidí tyhle stránky posunuly, napadá mě téma, kdy se předtucha spisovatele, že mu od šíleného čtenáře hrozí újma na životě, kvůli tomu že hodlá skončit, změní v jistotu. :-) I když si myslím, že už tohle někdo napsal. Jmenovalo by se to: NESKONČÍŠ! :-))

 

J.Rose
08.03.2019 11:15

Subeer: Ano pamatuji si to. Někde v časopise jsem zaregistroval ten název kapely, který mě hned zaujal. Začal jsem na síti hledat nějaké informace v cz a první co na mě vyskočilo byla tvá oslavná recenze,která mě hodně navnadila.
Byla to první a zároveň nejlepší deska, jakou jsem od nich slyšel.

 

Subeer
08.03.2019 02:17

J.Rose: tý S/T desce z roku 2010 jsem svého času dal 9,5 a mýslím, že by udrželi teplotu do dneška.