AVENGED SEVENFOLD - Life Is But a Dream...

50%

Necítím se vůbec zaujatý, ale hudba americké heavymetalové grupy AVENGED SEVENFOLD mne, ani přes jejich značné úspěchy z deset a více let vzdálené minulosti, nikdy nedokázala donutit k změně postoje z tradičního - „nenadchne/neurazí“. A protože se svou osmou řadovou deskou se tento soubor letos v červnu pokusil odbočit kamsi do umělečtějších sfér vlastního všehomíra, byl jsem zvědav, co se u nich po dekádě přešlapování kýblů vlastního zelí změnilo.

Abych řekl pravdu, nadšen znovu moc nejsem. Novinka „Life Is But a Dream...“ je totiž deskou neobvyklou, avšak bez výrazných záchytných bodů, deskou, po jejímž poslechu budete mít problém vzpomenout si na nějaký motiv v ní obsažený. Jen na vysvětlenou, nejblíže k trvanlivějšímu poslechu jejich hudby jsem měl zhruba v období alba „Nightmare“, které se mě kdysi jevilo vcelku nadějně, ale vše pak s následnou, mediálně až nevkusně nahypeovanou metallicovskou deskou „Hail To The King“ jaksi vyvanulo. Zkrátka jsem se tehdy ze zahrádky těchto cápků rychle poroučel, v přesvědčení, že něco podobně nepůvodního ve svém věku poslouchat už zkrátka nemám zapotřebí. Od té doby jsem nezaznamenal žádnou nápadnou aktivitu z jejich strany, takže Kaliforňané u mne dlouhá léta zůstali kapelou, které se sice kdysi podařilo relativně slušně uspět, ale z mého pohledu a vzhledem ke kvalitám frontmana M.Shadowse zůstala skladatelsky vždy dost za očekáváním.

Novinka je bezesporu zvláštní deskou, neboť se na ní kapela ukazuje s odhodláním zkusit trochu jiné věci. Což bych všeobecně cenil, jenže přes formální řemeslnou kvalitu se ve výsledku vyloženě ztrácím. Výsledkem je totiž poměrně eklekticky střižený až zmatečný miš maš, kde jsou v rámci jednotlivých skladeb střídány v podstatě vcelku nesourodé pasáže, od punkově laděných kvapíků, hutných groovů, barvitých kytarových sól, výstupů zpěváka, který se nebojí frackovsky zahalekat, ani se v rámci pomalejších pasáží swingově rozněžnit, do toho si občas přihoďte nějakou tu orchestraci, elektronickou aranži, part komorního piána plujícího na hypnotickém podkladě, či sem tam nějaký ten hlasový efekt a vokodér. Máte to? Věřím že těžko, ale možná bude lepší to s albem zkusit a udělat si sami pro sebe vlastní obrázek.

Joe Baressi možná platí za zkušeného producenta, ale i sebelepší fachman v oboru nemůže toho příliš vytřískat z materiálu, který je dělán snad je proto, aby působil hlavně děsně umělecky a jakoby progresivně, a teprve až pak aby svědčil o nějakém poslání hudebníků a jejich pravých názorech. V podstatě se zde nemám vůbec čeho chytit, neboť neslyším žádné silné skladby a bez těch to v podstatě nejde. Po muzikantské stránce tak AVENGED SEVENFOLD znovu zůstávají kapelou nenaplněného potenciálu. Ono je docela blbý si po poslechu podobně ambiciózní party z jejich repertoáru nic nezapamatovat. „Mattel“? Spíš metal od Mattela! Buď to jsem tedy blbej já a nebo se někde stala chyba. A to si při znalosti dlouhé doby vzniku tohoto jejich prvního post-covidového nosiče (album vznikalo s přestávkami zhruba 4 roky) opravdu nemyslím, že se s písněmi kapela tak dlouho mazlila, až z nich veškeré kouzlo vyvanulo. Ono tam totiž dle mého nikdy žádné nebylo.

26.07.2023	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz