AWRIZIS - Gears Of Fear
Ferda mravenec je známý hmyzí sympaťák a všeuměl. Marek „Frodys“ Pytlík mi ho navzdory svému jménu hodně připomíná. Ne snad, že by nosil puntíkatý šátek a proháněl Berušku, ale pozitivní vzor zažraný z dětství mi ve spojení s Frodysovou činorodostí a množstvím nejen hudebních aktivit asociuje právě nasazení uvedeného borce z lesního mraveniště. Frodys se angažuje v mnoha zajímavých projektech, ať už v roli hudebníka, nebo tvůrce artworků, popř. vytváří komplexní audiovizuální díla. Záležitosti z jeho dílny jsou vesměs nápadité a podařené. Za všechny zmíním kompletní layout a grafiku k Hypnosáckému majstrštyku „The Whitecrow“. V čistě hudební rovině je Marek mj. otcem multižánrových POSTCARDS FROM ARKHAM, jejichž jméno získává na stále větším věhlasu i v zahraničí. Své extrémnější nálady a myšlenky realizuje v havířovské skupině AWRIZIS, se kterou na sklonku letošního roku vydal třetí řadovku s názvem „Gears Of Fear“. V podobě tohoto alba se osobně poprvé setkávám s nahrávkou, která přímo reflektuje covidovou pandemii a s ní spojená omezení. Však je také na přebalu hrdě uvedeno: „This album was released while the world was facing the corona virus epidemic“. Nápis je to vlastně optimistický, protože počítá s tím, že se jednou na ten prokletý koronavirus zapomene a připomínat nám ho budou jen podobné poznámky pod čarou.
Hudba ani texty na „Gears Of Fear“ už tak optimistické nejsou. Přijdou mi naopak ještě temnější a nasranější než na předchozí desce „Dreadful Reflections“. Při poslechu novinky mi na mysli vyvstávaly obrazy prázdných nočních ulic, kdy se pod osvětlením lamp prohání pouze vítr a policejní hlídky. Věc, která by před rokem byla ještě nemyslitelná, dnes nikoho nezarazí. Jednoduše řečeno, nové album AWRIZIS přináší zhudebněný vztek na izolovanost, otroctví a porobu. Nezáleží přitom, zda se jedná o nesvobodu způsobenou epidemií, státním aparátem, církví nebo informačními technologiemi; výsledkem jsou vždy restrikce a kontroly plodící pocit strachu, osamocení a frustrace. Reakce na tyto civilizační okovy se v podání rebelských muzikantů pohybují od sladkého zapomnění v rámci nekonečného maelströmu šílenství u skladby „Quarantined (My Home, My Grave)“, přes burcování ke změně v „The Great Plague“ a „Veins vs. Wires“, až po definitivní řešení všech problémů na Zemi ve „Stars Are Falling Down“. Koncepční soundtrack pro letošní nelegální silvestrovskou párty bychom tedy měli.
U hodnocení hudby samotné musím bohužel hned na začátku kousnout do hodně kyselého jablka; tím je zvuk nahrávky. U AWRIZIS totiž narážím na zajímavý fenomén v čase klesající zvukové kvality alb. Přes relativně slušný sound debutu, po slabší odstín u splitka s DESIRE FOR SORROW a následně i u druhé řadovky, až po demáčový zvuk právě „Gears Of Fear“, který mi připomíná cassette-only releasy méně známých kapel z 90tých let. Akustické kytary a samply jsou extrémně vytažené do popředí, klávesy zrovna tak. Vokál zní oproti nim utopeně, což ovšem není nic ve srovnání s nazvučením naboostrovaných kytar. Ty nemají žádnou sílu, v rychlejších pasážích se slévají spolu s bicími do pověstné koule, v pomalejších částech zas znějí nevýrazně a vzdáleně. Nechápu, že takový perfekcionista, jakým je právě Frodys, dopustí, aby současné album znělo tak historicky, undergroundově. Druhá možnost je, že sound je tímhle způsobem zprasený záměrně, pak mi ale uniká důvod takového sebepoškozování. Protože…
…kytarové riffy a vyhrávky jsou prostě vynikající. Berou si to nejlepší z nekonečně rozmanitých variací metalu a s citem je míchají do atraktivních kompozic. Tady problýskne brutální genialita HYPOCRISY spojená s moderními postupy SOILWORK, jinde potěší reminiscence na divokou progresi BORKNAGAR. Ve skladbě „The Racing Heart“ se vzpomene i na heavy metalové kořeny; melodie a riffy tu uhání na osmdesátkových vlnách, bouřících v oceánu pruhovaných kalhot a sepraných džísek. Překvapující je také lehkost, s jakou se v písních „The Great Plague“ a „Signs of the Sky“ snoubí temnější tvrdě kovové hlubiny s pagan blackovou energií. Ostatně za nejvýznačnější rys Frodysovy tvorby lze považovat zvídavost a hravost, se kterou vrství a spojuje jednotlivé nápady a témata. Občas se mu, pravda, ty kytarové kudrlinky trochu zašmodrchají nebo naopak rozutečou, takže jemný producentský hřeben by jim prospěl. Nejen novinkový materiál by si takový přístup zasloužil. Přes všechny zmíněné inspirace totiž jeho hudební myšlenky září originalitou a až magickou přitažlivostí, která mě nutí se ke „Gears Of Fear“ opakovaně vracet.
Kytarové sólojízdy doprovází nejen tradiční a spolehliví souputníci – basa s bicími, ale také občasné klávesové vsuvky, z nichž nejvýraznější je asi klavírní variace na Martina Brändströma v „Quarantined (My Home, My Grave)“. Podkresové melodie nejsou vůbec špatné, mají své kouzlo. Jak už jsem uvedl, jejich zvuk však zbytečně vyčnívá. Proměnlivý zpěv se přizpůsobuje hudebnímu podkladu. Kromě growlingu se hojně uchyluje k šeptání a zdvojování, méně pak už k různým technickým efektům. Určitě bych si dovedl představit důraznější vokální projev. Otázkou zůstává, do jaké míry ovlivňuje menší zřetelnost vokálu zmiňovaný zvuk. Každopádně docílit tak perfektního souznění s muzikou jako třeba v refrénu „Dehumanized“ se na „Gears Of Fear“ podařilo spíše výjimečně.
Myslím, že v případě AWRIZIS by bylo nejvhodnější, kdyby Frodys trochu polevil v DIY přístupu a angažoval zkušeného producenta. Ten by v první řadě zajistil kapele odpovídající sound a následně by pomohl hudební složku trochu učesat, dát jí o něco pevnější mantinely a uklidnit rozkmitanou střelku kompasu. Dá se asi pochopit obava ze ztráty vlastní tváře, ale to už je riziko, které by AWRIZIS měli podstoupit. Žádný strach, dříme v nich veliký umělecký talent, který se prozatím projevil jen z části. Přišel nejvyšší čas s tím něco udělat.
| 28.12.2020 | Diskuse (0) | Hivris |
 |
