AZUSA - Loop Of Yesterdays

70%

Většinu divokých mathcore kapel, které před deseti lety vytvářely nepřehlédnutelný trend, nějak odvál čas. Jakoby po odchodu leaderů THE DILLINGER ESCAPE PLAN na odpočinek scéna ztratila vůdce a pomalu se rozpadala. Z původních jmen je aktivních už pouze hrstka a krom povedeného alba NORMA JEAN plus solidních desek od ROLO TOMASSI resp. CAR BOMB se toho za poslední rok-dva moc nestalo. Tvrdé, experimentální kapely vycházející napůl z metalu, napůl z hardcoru přitom stále existují, nicméně mnoho zásadního už nepřinášejí. Až letos na jaře zčeřilo stojaté vody album „Loop of Yesterdays“ druhý to zářez mezinárodní party AZUSA, které ten starý mathcore feeling v sobě má, a byť z historického hlediska díru do světa zřejmě neudělá, jde o zajímavé zpestření jinak poctivě okurkové sezóny.

Kapele potažmo albu asi nejlépe sluší označení post-hardcore/ experimental s tím, že v tomto případě nejde o příliš chaotický anebo vypjatý projev. Vztaženo k žánru je tomu spíše naopak. Z hudby AZUSA je znát, že muzikanti mají v pažích poctivé thrashové základy a při skládání krom extravagance dokáží myslet i na harmonie, dynamiku a pohlídat si zvuk. Nakonec zkušenosti pánové mají. Bubeník s kytaristou hráli předtím v EXTOL a pak v BENEA REACH, přičemž obě kapely měly svého času solidně našlápnuto. Basista pochází dokonce ze zmiňovaných THE DILLINGER ESCAPE PLAN, které představovat snad netřeba. Pokud bych měl „Loops of Yesterdays“ v kontextu uvedených jmen někam zařadit, tak pominu-li dravost, energii a scénu obecně, které jsou společné pro všechny, tak technika a zvuk EXTOL je k AZUSA asi nejblíž. Je však dohnaná k větší dravosti, takže celkový výraz působí více extrémně.

Zásadní rozdíl je ale ve zpěvu. AZUSA má totiž zpěvačku. To samo o sobě samozřejmě není nic výjimečného, její projev ale výjimečný je. Na albu střídá řev a sladký, téměř popový vokál a obě polohy jsou na jedničku. Zapracování ženského zpěvu do ostrého nářezu není z mého pohledu vůbec jednoduchá věc a ne všechny kapely, které se o to snaží, mají u mne úspěch. V tomto případě však smekám, protože Eleni se s tímto úkolem popasovala velmi dobře. Na debutu to možná ještě nebylo stoprocentní, zde je však již luxusní. Její hlas je ostrý jak břitva, není však přepálený, má výraz i barvu, a to nebývá pravidlem v tomto žánru ani u zpěváků. Dle mého jde o důležitý poznávací znak, který hodnotu kapely zásadním způsobem vylepšuje.

„Loop Of Yesterdays“ je již druhé album této party, a pokud jste dva roky starou jedničku „Heavy Yoke“ slyšeli, tak vězte, že novinka má nejen větší šťávu, ale také složitější struktury. Skladby jsou občas rytmicky polámané, občas lehce disonantní, plus kapela zesílila i ten základní buřičský hardcore náboj. Zkrátka všechny aspekty, ze kterých skládá svoji mozaiku, rozpracovala a zesílila, a jestli na debutu byly momenty, které zněly jako garážový indie rock, tak na novince už nejsou. Zde se jede s větší vervou a nadoraz. Kytara více řeže, bicí jsou agresivnější a skladby celkově znějí ostře, tvrdě. Na druhou stranu popovější poloha zpěvačky je stále krásně sladká, takže pasáže kde zní čistý zpěv, s primárním nářezem ještě více kontrastují.

Hodně s tím má co do činění i lepší (ostřejší) zvuk, který z hudby AZUSA dělá příjemně nakopávající záležitost. Hned první „Memories Of An Old Emotion“ je pěkná rozbuška, ostrá kytara, svižné tempo a do toho ono střídání popově zasněného zpěvu a strhující hardcore řežby působí velmi svěže. Další skladby bohužel již tolik neupalují a jsou postavené spíše na výrazné riffovačce, nicméně jejich energetická hodnota zůstává. Kapela většinou jede podle svého specifického mustru, který se nejlépe vyvedl asi na trojce „Detach“, kde mj. v závěru jako host zasóloval slavný Alex Skolnick z TESTAMENT. Hodně mě baví ale třeba i „Monument“ s chytlavým refrénem, pokud se ten krátký motiv dá tak nazvat.

Skladby na albu jsou spíše kratší a jde víceméně o nestandardní, intuitivně poskládané kusy než nějak hluboce promyšlené či sofistikované kompozice. V daném žánru je však toto normální. Pudová agresivita, zvuk a energie je zde víc než melodický refrén, takže potud vše v pořádku. Nicméně větší množství chytlavějších nápadů, které by kapela občas zopakovala, by nahrávce pomohlo. Takto se zejména v druhé polovině desky není moc čeho chytnout a hudba je pak lehce monotónní. I tak si ale myslím, že kapela je na dobré cestě. Hudba působí zajímavě, a pokud borci vydrží, mohli by se propracovat do čela své soutěže. Mají specifický trademark v podobě ordinérního pěveckého výkonu, ale i zvuk mají celkem jedinečný, a to jsou velké plusy. „Loop Of Yesterdays“ je zatím v uvozovkách pouze kvalitní žánrová deska, v době půstu však působí jako příjemné osvěžení. Do budoucna ovšem očekávám, že by AZUSA mohla překvapit.

07.05.2020	Diskuse (4)	Sicky