BACKYARD BABIES - Four By Four

70%

Po sedmileté přestávce se letos v létě vracejí švédští BACKYARD BABIES, kteří prosluli na přelomu milénia jako koncertně velmi aktivní a energická parta potetovaných neurvalců, jenž se svým sleazy rockem přinesla do garážového, punk-rockového případně rock´n´rollového žánru čerstvý vítr. Když kapele v roce 2008 definitivně došla munice, cítila nutnost k ohlášení časově neomezeného rozchodu, který dnes přerušuje až nové album „Four By Four“. První po dlouhých sedmi letech, celkově pak sedmé řadové. Jde o desku přesně takovou, jaké mají návratová alba být, tedy vytvořenou bez rozpaků. Jde o nahrávku, kde absentují vyloženě vatové věci a alibistické pseudo-umělecké výplně. Ostatně na ty právě tuto kapelu nikdy neužilo. Dovedu si představit, že Švédové s návratem nespěchali. Jednotlivý členové měli v mezidobí i své jiné hudební aktivity, takže jsem přesvědčen, že opravdu cítili potřebu návratu až těsně před realizací této novinky, která obsahuje pouhých devět skladeb a trvá jen něco málo přes půlhodinu.

Spojení skladatelských schopností vůdčího dua Nicke Borg / Dregen (ten před dvěma lety vydal svou první sólovou desku a ještě stihl doprovázet na několika turné Michaela Monroea, zpěváka známého z působení ve finských glamových legendách osmdesátých let - HANOI ROCKS) znovu přineslo své ovoce, protože novinka přímo navazuje na všechno, s čím kapela zacházela v minulosti a oproti starému materiálu nové písně vlastně ani moc nezaostávají, mám však pocit, že v případě uspěchanějšího návratu, by to celé nemuselo vyznít podobně, z toho důvodu onu pauzu velmi oceňuji. Devět zdejších skladeb je tak akorát, abych prostřednictvím jejich charakteru a únosné hustoty dobrých momentů věděl, že jakkoliv by deska vyšla v objemnější podobě, bylo by to pouze na úkor přitažlivosti celého díla.

Kapela ve svižném a mindráky nezatíženém rozpoložení vystřihne šest punk-rockových vypalovaček vlastnících nemalé hitové ambice, jmenovitě: pilotní singl „Th1rt3en Or Nothing“, a dále pak „I´m On My Way To Save Your Rock´n ´Roll“, „White Light District“ (zjevně nejlepší skladba), „Piracy“, „Never Finish Anything“ nebo „Wasted Years“, dvě nostalgické polobalady „Bloody Tears“ a „Mirrors (Shall Be Broken)“ - dosti nenásilné avšak velmi chytlavé, a konečně jednu rozsáhlejší skladbu vycházející z blues - „Walls“, která je umístěná v závěru desky a jako o jediné lze o ní mluvit jako o trošičku přebytečné nadstavbě. Nepříliš dlouhý materiál, svou energií a náměty však rozhodně životaschopný. Přestože určitě nejde o jedno z těch lepších alb od této kapely, tvrdím, „vítejte zpět ve hře BACKYARD BABIES!“

Hodnocení předchozích alb:

Diesel And Power    1994 (60%)

Total 13     1998  (90%)

Making Enemies Is Good    2001  (80%)

Stockholm Syndrome    2004  (70%)

People Like People Like People Like People Like Us    2006  (70%)

Backyard Babies    2008  (80%)

18.09.2015	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz