BACKYARD BABIES - Norimberk, Hirsch, 7.listopadu 2015

Časy se mění. V době, kdy se dobré, středně velké, zahraniční kapely Česku vyhýbají jako uprchlíci, je zkrátka fanoušek nucen předem sledovat koncertní dráhy všech svých oblíbenců po Starém kontinentě. Obzvlášť pak u stylů, které u nás nikdy neměly silné zázemí. Bohužel si našinec představuje pod pojmem punkrock jenom nějaké pupkaté a o sebe nedbající strejce, se snahou ukázat se ve vtipném alkoholovém rozpoložení. Osobně mám však jinou představu o podobné hudbě, a tak beru ze zahraničí. Když se po sedmi letech ticha vracejí na scénu švédští BACKYARD BABIES, znamená to pro celou řadu příznivců garážového dirty rock´n´rollu a punkrocku plnou pohotovost. S určitými drobnými výhradami totiž jejich albová novinka „Four By Four“ potěšila. Kapela na své sedmé řadovce působí sice trochu usazenějším a dospělejším dojmem, ale to vůbec nevadí, pozitiva zkrátka převládají a to ve skladatelské i aranžérské rovině. Tři skladby z novinky jsou totiž pomalejšího ražení, což nikdy u Děcek nebývalo zvykem, ale když je zatím slyšet muzikantský růst, proč vlastně ne? Každému obeznámenému však může být jasné, že to hlavní, co Švédové nabídnou, přijde až na koncertech, protože BACKYARD BABIES vždy patřili mezi silné živé atrakce a jejich pověstné show upoutávaly energií a autenticitou.

Kapela sestavená kolem dvou zpívajících kytaristů pro mne vždy představovala to úplně nejlepší ze skandinávské scény, což bylo způsobeno právě tím, že BACKYARD BABIES působí na rozdíl od mnohých jiných rockových kapel poslední dvacetiletky, které většinou ten rock´n´roll tak nějak více předstíraly, mnohonásobně opravdověji. Z jejich koncertů je cítit entuziasmus a jistý prvek odžití, či způsobu života přímo spjatého s celým tím koncertním děním. Tam kde jiní na koncertech ukazují kérky, nesmyslně afektovaně ječí a ptají se: zdali chceme slyšet rock´n ´roll, nebo si rozpustile čechrají kadeře, tam tihle borci působí bez póz, spíše občasně krátce zapogují mezi odposlechy (divoce vykopávajíc těžkýma botama ve stylu Oi!), než aby vedli nějaké přitroublé macho kecy.:-) BACKYARD BABIES vlastní také hodně z frackovitosti raných GUNS´N ROSES, ale i muzikantskou vyspělost HANOI ROCKS, případně také cit pro aktuální hit po vzoru tvorby Davea Grohla a jeho velmi úspěšných FOO FIGHTERS.

Jejich předkapelou se na aktuálním evropském turné stala (rovněž švédská) dívčí trojice HEAVY TIGER, propagující zde své debutové album „Saigon Kiss“. Já osobně jsem holčičí set nestihl, protože vše začalo už krátce před sedmou. Podle všeho jde o typickou ukázku ženského rocku vycházejícího z odkazu americké kapely RUNAWAYS a její nejslavnější členky Joan Jett. Bohužel jsem holky na pódiu nezastihl, ale ve slušivých kožených stejnokrojích jim to mohlo vcelku padnout. Do norimberského klubu Hirsch vcházím přesně deset minut před zahájením koncertu BACKYARD BABIES a rychle se zorientovávám. Jde o starou průmyslovou halu předělanou na koncertní prostor, který je schopen pojmout nějakých šest stovek lidí, návštěvu tudíž odhaduji zhruba na čtyři stovky příchozích, což při počtu pěti koncertů v Německu, v rámci tohoto turné, není zas tak málo. Po straně klubu se jak již tradičně nachází dlouhý bar s nabídkou široké palety místních piv s průměrnou cenou 3.50 Eu za půllitrovou láhev.

Když po půl osmé BACKYARD BABIES spustili svůj sedmnáctiskladbový set, nebyl čas zabývat se čímkoliv jiným. Vždycky mne potěší, po celé řadě větších akcí v Česku, vidět nějaký podobně dravý a opravdový klubový koncert v malém avšak plně funkčním prostoru, vlastně jsem se zde ujistil, že tímto způsobem budu pokračovat. Není nad středně velké klubové akce a koncerty kapel, které jsou ještě jakž takž v produktivním věku (max. čtyřicátníci) a nepůsobí jako nějací senilitou postižení rockoví geronti, líně přehrávající padesátileté šlágry. Vlastně jsem si zde uvědomil všechny ty nevýhody, kterým člověk musí čelit na monstrózních stadiónech a při velkých halových performacích, jaké mají u nás doma stále tradici a oblibu.

V plném nasazení a za neustálého pohybu všech členů kapely (zejména kytarová houžev a hlavní maskot - Dregen - působil jako zasažený elektrickým proudem a byl tudíž k neudržení) jsme se dočkali celé řady památných hitovek, přičemž převládaly skladby ze dvou nejúspěšnějších a nejlepších alb BACKYARD BABIES - „Total 13“ (1998) a „Making Enemies Is Good“  (2001). Chlapci však neopomněli ani jiné své nahrávky v čele s nedávno vydanou novinkou. Začalo se právě pilotním singlem z novinky, tedy skladbou „Th1rte3n Or Nothing“, kterou osobně považuji za ne úplně typický vzorek jejich hudby, aby se posléze pokračovalo v drtivém tempu prostřednictvím nekompromisních fláků jako „Make Me Madman“, „Payback“, „Highlights“ nebo „U.F.O. Romeo“.

Ve velkém stylu se posléze střídaly mírnější věci s akustickým úvodem, ve kterých měl hlavní roli Nicke Borg (vůdce kapely ještě nedávno zaneprázdněný svým vlastním projektem HOMELAND), konkrétně tedy song „Bloody Tears“ (rovněž novinka „Four By Four“), ale také třeba „Painkiller“, s těmi hymničtějšími kusy minulosti, jenž si už nějaký ten pátek drží status osvědčených klasik - „Nomadic“, „Star War“, „Heaven 2.9“, „A Song For The Outcast“ a „Brand New Hate“. Ještě došlo na třetí song z nové desky – „Wasted Years“ a vystoupení se za vytrvalé účasti posluchačstva řítilo ke konci. Celý koncert trval zhruba hodinu a čtvrt a proběhl bez zbytečného okecávání v strhujícím tempu. Bylo poznat, že kapela se momentálně nachází v dobrém rozmaru a plně koncentrovaná na hraní, takže ta dlouholetá pauza zřejmě posloužila na regeneraci a načerpání sil. Podobné návraty zkrátka ještě smysl mají. A protože BACKYARD BABIES mají ve zvyku hodně přidávat, došlo ještě na tři songy - „Abandon“, „Minus Celsius“ a „Look At You“. Opravdu povedený a svou náplní vyčerpávající koncert od nedávno se navrátivších držitelů švédských cen Grammy, na kterém z legendárních skladeb chyběla snad jen „Fuck Off And Die“.

10.11.2015	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz