BAD TASTE - Mozky a střevaaaaa

Kapitola 1 – Tam za velikou louží

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, za širokým mořem, je ostrov Nový Zéland a na něm žije jeden slavný filmař. Je to skřítek neposeda, zvědavý jako opička ….. eeee, tak dobře, upustím od tohoto parafrázování Rákosníčka, nicméně je fakt, že Peter Jackson, tvůrce všemi milované, sedmnácti-oscarové trilogie Pán prstenů, mi vždycky připadal jako takový usměvavý skřítek. Nebo ještě lépe –jako novozélandský hobit, s velkým smyslem pro humor a nadsázku.

Ještě před tím, než si přiblížíme jeho pozoruhodný filmový debut, položme si otázku - co dělal dříve tenhle nekonformní filmař, než na přelomu tisíciletí přehrabával Oscary a filmové ceny vidlemi a vybudoval druhou největší trikovou společnost na světě jménem WETA? Jaké byly jeho začátky? No, poměrně překvapivé. Pojďme si je přiblížit.

Kapitola 2 – Malý velký hobit

Víte, proč je Peter Jackson v mé TOP 5 nejoblíbenějších režisérů? Mimo jiné proto, že miluju lidi, kteří navzdory svému handicapu, obdařeni ohromným talentem, pílí a láskou k tomu, co dělají, se dostali z ničeho na vrchol. Protože miluju neuvěřitelné životní příběhy a příběh Petera Jacksona je jedním z nich. Poprvé si zakřičel do světa léta páně 1961, v novozélandském zapadlém zálivu Pukerua Bay, kde žije necelých 2 tisíce obyvatel, stranou od veškerého kulturního dění. Posléze coby malý chlapec, když viděl v telce King Konga z roku 1933, zahořel touhou stát se filmařem a vyškemral si na rodičích kameru. Tu dostal k vánocům coby osmiletý, malou Super 8 firmy Kodak a tím začaly jeho první filmové krůčky. Se svými kamarády natáčel malé filmečky třeba o vojácích za 2.světové války, které si sám i zahrál, později, v jinošském věku dokonce po svém převyprávěl příběh Jamese Bonda, nebo přiblížil útok zombíků na místní hřbitov. Protože hltal filmy Raye Harryhausena (psal jsem o něm minule), pokoušel se okořenit své výtvory i o metodu stop-motion animace. Nikdy žádný filmeček ale nedokončil, protože jak sám vzpomíná „…byl jsem tak zahlcen nápady, že jsem pořád přeskakoval od jednoho k druhému…“. První film, který tak zfinišoval, byl až jeho dvanáctý v pořadí, The Valley z roku 1976, kde si to dává na férovku se samotným kyklopem, rozpohybovaným pookénkovým snímáním.

A ještě jeden zlom v jeho útlém věku nastal. To když viděl Night Of The Living Dead (1968) režiséra George A. Romera, základní pilíř zombie žánru, který ovlivnil celou dekádu filmařů. A stejně tak ovlivnil i jeho, a proto se rozhodl, že si natočí svůj vlastní horor.

Kapitola 3 – Peter hračička, pilná včelička

No, horor …. vlastně ne tak úplně. Protože jak jsme si již řekli, Jackson byl takový rarach neposeda, vtipálek od kosti. Vždycky se ve svých filmech snažil o humor a šprťouchlata. Můžete si o tom udělat obrázek z jeho reakce na slavného Barkerova Hellraisera z roku 1987, když prohlásil, že to byl fajn film, ale že toho Pinheada, co tam pořád běhá s hřebíky čouhajícími z hlavy, by nechal někde o něco zakopnout, spadnout na hlavu a ty hřebíky nechat do ní zatlouct. Ano, takový on je, šprýmař. Takže i kdyby nechtěl, zvrtne se to do bezuzdné srandy …. a tou je určitě jeho debut, Bad Taste z roku 1987.

Co přesně je Bad Taste? Čistokrevný splatter. Jak definuje splatter ukecaná Wikina? Cituji: Splatter (anglicky splatter - cákanec) je druh hororu (hororové komedie), který se zaměřuje na naturalistické, někdy až přehnané zobrazení násilí, s velkým množstvím krve. A přesně tady mohl Jackson uplatnit svůj smysl pro humor a také své kutilské schopnosti. Co prosím? Kutilské schopnosti?

Tady je nutné zdůraznit jedno: Peter Jackson nikdy nebyl filmově vzdělán, neměl a nemá žádnou školní průpravu, byl naprostým laikem a samoukem. Všechno, co znal o filmu, se naučil čtením časopisu CINEFEX, obdoby naší Cinemy. Veškeré věci, které potřebujete pro natáčení – techniku pro svícení, kolejničky a jeřáb pro kameru, steadicam - to všechno si vyrobil sám, ve své dílně, kluk šikovná. Latexové masky mimozemšťanů pekl v maminčině troubě, přitom pozdější recenze se úplně rozplývaly nad tím, že Jacksonovy make –up efekty vypadají mnohem důmyslněji a přesvědčivěji, než u vysokorozpočtových snímků té doby. Peter pro film sestrojil rovněž kladivo, jehož úder do hlavy herce nebolel, maketa mačety, která se jakoby zasekne do hlavy s cákancem krve, vykousnutá přesně v místě, kde „vězí“ v kosti a se skrytou gumovou hadičkou s červenou barvou, byla také jeho vynálezem. Dokonce samopaly použité ve filmu vzešly z jeho dílny, zkombinované části ze dřeva, plastu a plechu, protože Nový Zéland má striktní zákony, zakazující držení poloautomatických zbraní. Ve filmu hraje důležitou roli krásný honosný dům v Pukerua Bay a Jackson s pomocí několika kamarádů postavil i tři makety tohoto domu, pětimetrovou, metrovou a půlmetrovou, v závislosti na tom, ve které trikové sekvenci zrovna účinkuje. A to všechno, prosím, financoval ze své kapsy, s malým přispěním rodičů. A samozřejmě musím zmínit to nejdůležitější – kameru. Tu si Peter koupil za 250 dolarů, 16 mm BOLEX a mohlo se natáčet.

Kapitola 4 – The Bastards Have Landed!!!

Co mě pořád a pořád fascinuje, je to, jak si Jackson poradil s de facto nulovým rozpočtem. Jeho dílnu a kutilské schopnosti jsem již zmínil, ale co herci? Ti byli jasně daní – výhradně jeho kamarádi, kolegové z práce a několik dalších obyvatel Pukerua Bay. Jackson v době, kdy natáčel Bad Taste, pracoval v redakci místního plátku The Evening Post a po pracovní době a zejména o víkendu točil. Natáčecí doba trvala 4 roky! Nevím, jakým záhadným způsobem se mu podařilo ukecat své kamarády, aby během těch 4 let nezměnili účes a vousy, nicméně až na malé výjimky (u postavy účetního Gilese se ty účesy občas úsměvně mění) se tak opravdu stalo, ne tak u samotného Petera, kterému dvojrole přímo přikazovala změnu image. Některé scény vznikaly napříč celými čtyřmi léty, a tak např. došlo k hrozně milé a ve světové kinematografii neopakovatelné situaci, kdy…

                        ...za skálu přivázaný Peter Jackson v roli vetřelce, vlasatý a s plnovousem… 

                         …..je mučen zatloukáním bajonetu do chodidla....

       ...tím samým Peterem Jacksonem, tentokrát v roli Dereka, oholeným a v reálu o čtyři roky starším.

Ve snaze vyjít s penězi, muselo samozřejmě dojít k milým pomocným berličkám. Aby se mimozemští vetřelci odlišili od lidí, nosí všichni modré košile, až na jejich kápa, který má stylový oblek. Jacksonův kamarád, civilním povoláním pošťák, hrál za přispění mnohočetné obměny paruky mimozemšťana a sám vzpomíná, že během natáčení umřel dohromady 36-krát.

Mohlo by se zdát, vzhledem ke sparťanským podmínkám, ve kterých film vznikal, že výsledný produkt je jeden velký amatérský binec. Ó jaký omyl! Právě naopak. Jacksonův scénář je pevně strukturován, někam směřuje a v závěru graduje. Díky tomu, že Peter měl přirozený režijní talent, je celý film dynamický, což je patrné zejména v jeho druhé půli, kamera je pořád v pohybu, i ve střihu je Jackson jistý. Jednotlivé scény mají vždycky nějakou více či méně vtipnou pointu, zkrátka není to žádný bordel záběrů vršených na sebe. Repliky, které Jackson napsal, jsou často vtipné (cituji: „Proč ti vetřelci nemůžou být kamarádští? Protože tyhle bastardi nemají svítící prstík. Máme tu bandu psychopatických emzáků. Je to jak návštěva z planety plný Charlie Mansonů!“) a ta situační komika hodně připomíná předválečné slapsticky, krásně uhozené, praštěné a svým způsobem milé. Pokud máte ovšem smysl pro nadsázku a nepohoršuje vás, když si pan režisér pochutnává na mozku. :o)

Opravdu, tenhle film se nebere vůbec, ale vůbec vážně a nemůžete ho tak brát ani vy. Bezuzdná Jacksonova taškařice. Parta specialistů, kteří zde bojují s mimozemskými vetřelci, se jmenuje AIDS (Astro-Investigativní-Defensivní- Služba), ufouni si pochutnávají na zelené kašičce, kterou vyblije jejich kolega do skleněné mísy (a celá tahle scéna má ještě vtipnou pointu, kterou neprozradím). Jacksonova komická postava Dereka je něco, co se vidí jednou za život. Pořád mu po pádu ze skály vypadává z hlavy kousek mozku, takže co uděláte? Narazíte si na hlavu cylindr, a když ani to nepomůže, přikurtujete si odchlípnutý kousek lebky páskem, jak jinak. Nebo co byste dělali v pozici emzáka, kdyby vás auto rozdělilo ve dví a hnal se na vás rozzuřený pozemšťan s motorovou pilou? No budete po něm házet šišky, to se rozumí.

Kapitola 5 – Peter šťastlivec

V době, kdy Jackson točil svůj film, byla novozélandské kinematografie z hlediska světového významu titěrná. Vlastně jediný film, který měl jakýs takýs ohlas v zahraničí, bylo sci-fi The Quiet Earth z roku 1985 režiséra Geoffa Murphyho (mimochodem vynikající film, velmi doporučuji). Na splatteroviny, jakým byl Bad Taste, nebyli na Novém Zélandě zvyklí. Proto když Jackson žádal Novozélandskou filmovou komisi o grant, aby mohl technicky, trikově a postprodukčně vypulírovat svůj film, nebyl si jistý výsledkem. Ale pánům z komise se ukázka filmu líbila a přispěli Jacksonovi částkou 250 tisíc dolarů na postprodukci a finální úpravy.

Co zbývalo? Dát o sobě vědět světu. Bad Taste si premiéru odbyl na festivalu v Cannes roku 1988 a vzbudil tam nečekanou senzaci. Dokonce se mu dostalo cti, že plakát k němu byl uveřejněn na první stránku festivalových novin. Novináři sice při projekci nevěřili tomu, co vidí, ale smáli se tak mocně, že o reklamu bylo postaráno. Film se prodal během 4 hodin do 10 zemí světa, Jackson si za utržené peníze založil produkční společnost Wingnut Films a počal tak svoji profesionální kariéru, která vyvrcholila …. ale to už všichni víte. Ano, pohádkou o tom, jak se neznámý kluk ze Zapadákova, filmově neškolený, stal miliardovým hitmakerem. Ale to přišlo později, ještě k tomu vedla dlouhá cesta, jenž samotná by stála za nějaký zfilmovaný životopis. Přišel třeba Braindead, film s titulem „nejkrvavější film všech dob“, kde si klestíte cestu napříč zombíky za pomocí sekačky na trávu. Nebo loutkový Meet The Feebles, v němž malým dětem zprznil Muppety, tehdy oblíbené panďuláky v populárních dětských představeních, tím že mouchu práskačku nechal žrát hovna v záchodové míse, ještěrku fetovat, zajíček byl notoricky promiskuita a hrošice Hilda na konci všechny rozstřílela kulometem.

A nyní jedna malá perlička o oficiálním posteru k filmu Bad Taste. Americkým cenzorům se vztyčený prostředníček emzáka na plakátu zdál tak moc „offensive“, urážlivý, že si vynutili mírnou úpravu. Jakou, to můžete vidět na obrázku níže :o) Ano, „victory“ asi opravdu vyzní pro citlivé dušičky lépe, než „fuck you“ :o)

A tak bych vám úplným závěrem rád řekl, pokud jste ještě film neviděli, nebo ho odkládáte, či snad se ho bojíte – nebojte se. :o) Malým dětem bych ho asi nepromítal, ale mám vyzkoušeno na mé tehdy čtrnáctileté neteři a třináctiletém synovci, kterým jsem film pouštěl, že to na nich nenechalo žádné psychické stopy, naopak se velmi bavili a získali vřelý vztah k tvorbě Petera Jacksona, toho smějícího se raracha. Když pak zjistili, že se chystá do kin jeho Pán prstenů, jejich natěšení bylo o to větší. Takže přeji pěkné pokoukání a přitom slovy Vladimíra Železného „dobrou chuť, pokud právě obědváte“ a po projekci si třeba pusťte Jacksonovy milované THE BEATLES, které mají ve filmu také svojí roli. Filmu zdar, přátelé! :o)

 Hodnocení: 90%

10.10.2018	Diskuse (12)	Lima fulci@seznam.cz