BANG TANGO - Okázalá slavnost nemrtvých (profil)

Kalifornští BANG TANGO byli založeni v průběhu roku 1987 v Los Angeles a tak logicky zapadali do oné masivní sleazy rockové a glam-metalové vlny, jaká se prohnala osmdesátými roky a v podstatě vrcholila v době vydání jejich debutové desky. Vždy se však snažili svůj projev udělat ne zcela typický a kompatibilní s ostatními soubory. Rozhodně nebyli typickou sebrankou dané scény, protože jejich zvuk měl přesah a kloubil v sobě vlivy z jiných hudebních hájemství, což považuji do dnes za zajímavé - tak třeba velmi decentní vstupy funky, soulu a vampiristicky stylizovaného gothic rocku, které nikterak nenaručovaly rock´n´rollovou podstatu souboru. Ostatně není to nic nového, vždyť se zde už od začátku v profilech kapel této scény zaměřuji vždy pouze na ty zajímavější a osobitější soubory. Kapely, buďto vládnoucí patřičnou muzikantskou kvalitou nebo v neposlední řadě ty, které dosáhly nějakého nepřehlédnutelného úspěchu. BANG TANGO se větší úspěch vždy vyhýbal, takže dle mého patří jednoznačně do první kategorie.

Pár doplňkových informací na úvod. Prvních sedm let své historie, stejně jako nedávno recenzovaní BULLETBOYS, odehráli v nezměněné pětičlenné sestavě a v ní stejně tak nahráli tři stěžejní řadová alba. Po roce 1995 se sice párkrát na chvíli rozpadli, ale vždy se nějakým způsobem dokázali vrátit a prakticky se o nich dá říct, že fungují na oblastní žánrové úrovni až do současnosti, přičemž v sestavě je z původních členů už jen frontman Joe Leste, jehož nakřáplý hlas byl prapodivnou směskou mezi macho projevem Billyho Idola a rozvernou polohou Whitfielda Cranea z UGLY KID JOE. Samotní BANG TANGO nikdy nebyli prototypem čistě glam-metalové kapely a vždy se svůj zvuk snažili obohatit nějakými zajímavosti, takže se jejich skladby nevyhýbaly vedle motorkářského rockerství ani funky postupům, hutnému hardrockovému groovu devadesátých let a někdy dokonce nepohrdly ani gospelovými sbory. Kapela celkově platila spíše za záležitost oslavovanou kritikou, než aby to měla srovnané s nějakým početným publikem. Je fakt, že singly z debutové desky „Psycho Café“ se měly šanci uchytit, díky rotacím na televizním kanále MTV, a deska tudíž bodovala asi nejvíce ze všech, nicméně jako úspěšné jejich působení na scéně nelze v žádném případě nazývat.

V nezměněné sestavě Joe Leste (zpěv), Mark Knight (kytara), Kyle Stevens (kytara), Kyle Kyle (baskytara) a Tigg Ketler (bicí) odehráli stěžejní sedmileté období 1987-1995, kdy jejich první dvě nahrávky vyšly u MCA, aby ta třetí byla výsledkem spolupráce s Music For Nations. Po roce 1995 se samozřejmě s personálními rošádami a častými obměnami sestavy roztrhl pytel a stejně tak neměla kapela příliš na pilno do studia. Zajímavostí zůstává, že Joe Leste jednu krátkou dobu působil i v řadách L.A.GUNS, aby z této spolupráce nevzešla žádná řadovka a po roce 2000 dokonce vedl narychlo spíchnutý band BEAUTIFUL CREATURES, v jehož zvuku se pojil rock´n´roll s nu-metalovou módou a gothic image. Zpět tedy k BANG TANGO, jejichž první nahrávky si zde rozebereme. Na této kapele si cením jejich chuti a potřeby se skladatelsky a zvukově pořád nějak vyvíjet a nelpět stále na stejných klišovitých postupech. Jejich melodický americký hard rock zkrátka bavil, měl znatelné stopy srdce a osobitosti a i přestože kapela komerčně nikdy neuspěla, dodala celé scéně zajímavou šťávu. Za dobrou vlastnost BANG TANGO rovněž považuji jejich schopnost přesahovat mantinely vlastního stylu, respektive pojímat do skladeb prvky odjinud.

Když si vezmu první tři řadovky a postavím je vedle sebe, pak debut „Psycho Café“ z roku 1989 asi nejvíce splňuje představy příznivců kalifornského rock´n ´rollu o správné cestě. Směs Kissácké vyzývavosti, energie AC/DC a čehosi osobitějšího a bytostně vlastního, udělaly zkrátka své. Zároveň však tvrdím, že pokud by kapela zůstala u jednoho stylu a beze změn dodávala téměř podobné věci, nebyla by ani zdaleka tak zajímavá. Debutové desce vlastně pomohlo, že stavěla na dvou chytlavých hymnách „Someone Like You“ a „Breaking Up A Heart Of Stone“ a celkově se držela běžných standardů scény, měla šťávu, motorkářskou vervu, dobré hráčské zázemí, avšak občasně už pošilhávala i po méně probádaných teritoriích, tak třeba když se v „Love Injection“ rozezvučela výrazná baskytara ve funk-metalovém stylu, nebo když „Don´t Stop Now“ obsahovala repetetivní motivy vzdáleně připomínající cosi jako veselejší obdobu new-wave. Debutová deska od BANG TANGO je zdaleka nejúspěšnější nahrávkou této kapely, což spíš připisuji propracovanějšímu marketingu a faktu, že v roce 1989 byly podobné kapely stále ještě docela v centru dění, zatímco o pár let později klidily pozice.

Nicméně dle mého albová dvojka „Dancin´ On Coals“ z roku 1991 za prvotinou vlastně vůbec nezaostává, naopak, mnohdy přináší zajímavější hudbu. Eklektičnost začala být docela aktuálním pojmem a i sound BANG TANGO najednou pojímal i nejrozličnější vlivy zvenčí. O druhé desce se tedy jen stěží dá mluvit jako banálně rock´n´rollové, což potvrzuje třeba sedmiminutová nadýchaná věc s piánem „Midnight Struck“ vlastnící atmosféričtější nádech vrcholící až někde v gospelových  mnohohlasých nápěvech. Opakem budiž třeba chytlavá titulní vypalovačka „Dancin´ On Coals“ vlastnící přímočarost, melodiku a jistou gothic rockovou auru a poutavost. Že si zde kapela hrála pouze to, co se jí líbilo, a že chtěla posouvat hranice svých muzikantských možností, o tom svědčila už první skladba „Soul To Soul“, kterou rozezvučela nápadně vytažená baskytara podle vzoru starších nahrávek FAITH NO MORE, ale to zdaleka nebylo všechno, protože eklektický výlet pokračoval skrze kytarové dovádění, časté vstupy dechové sekce, stále zahuštěnější funky prvky i ženské vokály přicházející rozhodně z jiných oblastí než z těch čistě bigbítových. Naproti tomu třeba „Untied And True“ reprezentovala tu nejméně komplikovanou cestu a působila jako vypalovačka od Billyho Idola. Každopádně šlo celkově o hodně bohatý (stylově i zvukově) materiál, na který pěla dobová kritika samou chválu, nicméně komerční propadák to byl velký asi jako newyorský mrakodrap.

Brzy tedy následoval vyhazov od MCA a kapela se uchytila na jedno album u Music For Nations. Trojka „Love After Death“ z roku 1995 zněla hodně moderně, ale jinak v podstatě reprezentovala rock´n ´rollovou podstatu souboru, šlo jednoznačný návrat k syrovějšímu kytarovému pojetí, k motorkářskému rocku, ovšem hranému tak nějak více od podlahy a v souvislosti s probíhající polovinou devadesátek (hutnější zvuk kytar, více riffů). Ti kdo obviňovali kapelu, po (jinak výborné nahrávce) „Dancin´On Coals“, z absence vkusu, a že míchá páté přes deváté, mohli být spokojenější, neboť šlo o oblouk čerpající mnohem spíše z odkazů debutu. V době, kdy světové scéně dominovaly jména jako THE OFFSPRING, GREEN DAY, SOUNDGARDEN, NINE INCH NAILS nebo RAGE AGAINST THE MACHINE, však deska jednoznačně propadla, protože se jí nedostalo naprosto žádné podpory a ve Spojených státech byla dokonce vydání realizováno až s mnohaletým zpožděním. 

Poté došlo k rozpadu na dva roky a BANG TANGO střídavě fungovali nebo byli uloženi k ledu, neboť jediný přetrvávající člen, zpěvák Joe Leste, prakticky stále odbíhal i k jiným projektům. Po roce 2000 ještě nahráli další tři řadovky „Ready To Go“ (2004), „From The Hip“ (2006) a „Pistol Whipped In the Bible Belt“ (2011), ovšem v průběhu jejich tvorby a koncertní propagace se vedle Lesteho vystřídalo nepočítaně muzikantů (zajímavostí rozhodně je, že členem BANG TANGO je nyní kytarista Rowan Robertson, který byl na přelomu osmdesátých a devadesátých let zjevem v sestavě DIO, ale také fakt, že koncem devadesátých let působil na chvilku v této kapele dokonce Ray Luzier, současný bubeník KORN) a každé z těch alb vyšlo u jiné stáje. Po hudební stránce to určitě nejsou špatné rock´n´rollové nahrávky, jenže stěží mohou konkurovat těm starším a tak na ony původní BANG TANGO zbývají jen vzpomínky.

Doporučená alba:

Psycho Café   (1989)   80%

Dancin´On Coals  (1991)   80%

19.01.2018	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz