BASINFIREFEST 2022 - Spálené Poříčí, 23.-26.června 2022

Po pěti letech ticha znovu v plné síle ožil Basinfirefest konaný tradičně na louce na návrší poblíž západočeského městečka Spálené Poříčí. Prostředí akce lze nazvat v našich končinách originálním, neboť oplocená travnatá plocha a příroda doslova na dosah areálu pro festy nejsou úplně tradicí. Už ze soupisky účinkujících bylo patrné, že nový pořadatel (Obscure) si klade za cíl přetvořit podnik na stylově vytříbenější a různorodější akci, tedy nabídnout návštěvníkům program se spoustou aktuálních zahraničních štik, tak podnětných českých kapel včetně těch z mladší generace (INNERSPHERE, STELLARIS, HENTAI CORPORATION, ACID ROW a další), které svou tvorbou nezapadají k stále se opakujícím jménům, masově vyhledávaným příznivci zdejšího pivního venkovského kvazi-rockerství. Je třeba říct, že mnozí ve svých odpoledních časech obstáli. Návštěvnost celé čtyřdenní akce, pohybující se zhruba nad hranicí dvou tisícovek příchozích, však ukázala, že reforma bude pro nové pořadatele během na trochu delší trať. Předpokládám, že se s tím však počítalo. Osobně jsem měl tedy možnost si vychutnat spoustu skvělých vystoupení od atraktivních jmen zahraniční i tuzemské scény, a to v prostředí, které mělo opravdu daleko k přeplněnosti a nepohodlí. Vždyť kdy se vám stane, že během koncertu SAXON projdete až do předních řad?

K účinkujícím. Hned první večer jsem měl možnost porovnat dvě zasloužilé české grupy. Zatímco drtivý thrash metal od mladoboleslavských DEBUSTROL ukázal, že má pořád svou relevanci, to v případě FERAT, věnujících se zde pouze své „bigbítovější“ tvorbě z osmdesátých let, jsem shledal, že ani sebelepší sólový kytarista (v tomto případě Dan Krob) písním nepomůže, když se jedná o vyložené hlouposti. U DEBUSTROLU se výrazně těžilo z prvotiny „Neuropatolog“, takže osvědčené fláky jako „Protest“, „Údolí hádu“ nebo „Antichrist“ rozhodně nechyběly, potěšilo i zařazení songu „Svět co zatočí s tebou“, který se od thrashové formulky bez kompromisů lišil dnes, stejně jako v časech vydání. Znaje od FERAT pouze desku „Rainhold“, prostě asi nedokážu jejich starší heavy bigbítovou etapu docenit.

Krefeldské BLIND GUARDIAN zde poměrně zásadně zradil zvukař, jejich set sice nepostrádal nadšení a entusiasmus, což bylo ostatně na samotných muzikantech znát, ale i tak působil po zvukové stránce velice matně. A přitom by bylo opravdu co zvučit, co hrát i co poslouchat. Je to velká škoda a prakticky největší zklamání svého druhu na této akci, zvlášť když byla ten večer přehrána celá deska „Somewhere Far Beyond“ z roku 1992, slavící zrovna třicetileté výročí, a navrch ještě parádní kusy jako „Into The Storm“, „Welcome To Dying“, „Mirror, Mirror“ a „Valhalla“. Monolitické zlo BELPHEGOR nepatří ani v metalovém extrému zrovna mezi nositele svěžího přístupu a originality. Daleko lépe pro mne vyzněly o den později charismatičtí Řekové ROTTING CHRIST, pod horoucím charakterem jejich vystoupení by snad chytly plamenem i všechny chrámy Meteora, a v sobotu pak rovněž uhrančivá show VLTIMAS samozřejmě v čele s ďábelským kazatelem Davidem Vincentem. Ti vlastně zahráli skoro celou debutovou desku, neboť dvojku stále nemají.

Holandská EPICA nabídka sice špičkovou zpěvačku a precizně vyšperkované koncertní provedení, ale na druhou stranu jsem si akorát potvrdil, že jejich hudba pro mne neznamená nic víc než bezobsažné prázdno. Skvostné nic. Jsem však rád, že jsem mohl jejich načechrané show přihlížet a v klidu si utvářet názor. K zatuhlému, nikoliv však nepříjemnému snění a přemítání jsem si v průběhu jejich koncertu časový prostor našel. Pražská GAIA MESIAH v pátek překvapila skvělým zvukem, mistrnou sehraností a přebujelou touhou zpěvačky po nekoordinovaném pohybu (asi jakoby chtěla rozšlapat v poli co nejvíce hlávek zelí). Fascinoval zvuk kytary ve stylu Zacka De La Rochy a hravý groove, který posouval kapelu mezi nesnadno zařaditelné projekty. GAIA MESIAH vlastně vyzněla lépe než celá řada zahraničních hvězd a z toho, co jsem měl možnost vidět od českých zástupců, šlo zřejmě o nejnabušenější set festivalu.

Srovnání mezi německými heavy klasiky GRAVE DIGGER a ještě o něco zkušenějšími Brity SAXON vyznělo z mého pohledu jednoznačně ve prospěch Byfordovců. Zatímco GRAVE DIGGER se nepouštěli do žádných větších akcí a odehráli rzí zdařile prolezlý heavy metal, který chvíli oblažoval nostalgií a zároveň také místy budil úsměv, SAXON nabídli prostě větší množství rockové uvolněnosti a celkové přidané hodnoty. Za ojedinělé průtrže mračen se totiž pátečním headlinerům SAXON dařilo vystřihnout plnokrevný výstup, který by se dal z poloviny označit visačkou „rock´n´roll made in 1980“ a potěšit tak všechny věrné, které ani proudy vody padající setmělou nocí (na hlavy necelé tisícovky vytrvalců) neodradily od sledování jedné ze stěžejních formací NWOBHM. Je s podivem, jak to podobně letité kapele stále hraje a jak působí zcela bez křeče. Těžiště setu samozřejmě vězelo na skladbách z nejslavnějšího albového triumvirátu „Wheels Of Steel“, „Strong Arm Of The Law“ a „Denim And Leather“, ale zazněly i pecky jako „Dogs Of War“, „Crusader“ nebo balada „Broken Heroes“ věnovaná všem hrdinům na Ukrajině. Marná sláva, SAXON jsou (v sestavě Byford, Quinn, Scarratt, Carter a neskutečný veterán u bicích Glockler) stále velká mašina!

Srovnání mezi česko-slovenskými rachotílky MALIGNANT TUMOUR a ČAD bych vyhodnotil zhruba na remízu, neboť co jedni naženou natlakovaností a fuck off přístupem, to druzí záhy mohou stahovat nadhledem a smyslem pro humor. Vyrovnaná dvojice navádějící svůj rock´n ´roll nebezpečně blízko hranice metalu a punku prostě zahrála pohodové sety. Největším zjevením z nepříliš okoukaných kapel se v sobotu ukázala být moldavská skvadra INFECTED RAIN se zpěvačkou Lenou Scissorhands ve svém čele. Jejich výstup považuji za naprosto suverénní ukázku moderního groove-metalu, jenž dokázal přikovat nasazením i střídáním tvrdých momentů s melodičtějšími. Ach ten náboj a ten zvuk....

Na rozdíl od ukrajinských JINJER se mě právě INFECTED RAIN jevili jako posluchačsky přívětivější záležitost, do které se je schopen dostat i stylově nevyhraněný posluchač tvrdé hudby, tedy nejen příznivec djentu, progu a moderny. INFECTED RAIN hnalo potřebné srdíčko a tak působili velmi upřímně a autenticky, nemluvě o tom, že do programu vnesli trochu toho modernějšího koření. Rovněž JINJER bodovali precizním provedením, tedy až na to, že působili o dost více odměřeně a svým způsobem i rutinně, a taky se jejich skladby stran melodií dají prostě obtížněji poslouchat.

Vtipálci STEVE N´SEAGULLS odlehčili terén netradičním podáním notoricky známých pecek metalové historie, zatímco po nich vystupující němečtí vokalisté VAN CANTO platili dost možná za největší zbytečnost celé festivalové soupisky. Opravdu má někdo stále zájem o podobné revivaly? Slovenská TUBLATANKA má u nás stále spousty fanoušků ještě z časů společného státu, což se i zde odráželo na zájmu o jejich koncert a projevy sympatií. Samotné kapele muselo být jasné, že to u nás má prostě dobrý, vždyť zde nekoncertuje poprvé. TUBLATANKU nevidím zrovna každý rok, takže jsem se na jejich program rád podíval a bavil se. I když se Maťo Durinda už málokdy žene do vyšších hlasových poloh, je poznat, že časem prověřené hitovky mají stále svou platnost, za což se návštěvníci kapele odvděčili vytvořením horúcej atmosférky.

Poctu odkazu Chucka Schuldinera uctili jak jeho někdejší spoluhráči, zde vystupující pod značkou DEATH TO ALL, tak německá tech-deathová bestie OBSCURA. Obě kapely měly zcela odlišné podmínky a prostředí svého koncertu, protože zatímco Hoglan, Digiorgio a spol. zahráli na větší z obou stageí až za tmy (jako jedni z headlinerů celé akce) a přehráli vyvážený průlet tvorbou  DEATH, tak OBSCURA o den déle na druhém pódiu v horkém odpoledni poutala pozornost milovníků nevázanosti a metalové progrese skrz svou komplikovanou tvorbu. Víte co? Podobná hudba to naživo nikdy nebude mít snadné. Vystoupení MOONSPELL začalo sice trochu ledabyle, ale postupem několika skladeb ohromně narostlo. Nakonec jej hodnotím jako jedno z vůbec nejlepších na celém festivalu. Šlo o strhující zážitek, kde Portugalci těžili především ze svých hitovějších okamžiků diskografie a užívali si přízeň tuzemských milovníků temného metalu. Jediné co tak trochu narušovalo zcela bezchybné provedení koncertu Ribeirovců, nakonec bylo přeci jen denní světlo.

SODOM odehráli nejlepší koncert, jaký jsem od nich kdy zažil (viz video čtyř skladeb). Zcela vážně. Je poznat, že po návratu Franka Blackfirea a s usednutím tlučmistra Tonyho za bicí soupravu se opět dostavil obří entuziasmus a chuť oprášit svou největší klasiku. Nepamatuji, kdy Tom Angelripper a jeho kapela naposledy zahráli hned pět skladeb z alba „Persecution Mania“. Nešlo však jen o nějaké bůhvíjaké přehrání, byl tam zkrátka autentický feeling a potřebná zaťatost, jakoby všem bylo znovu pětadvacet. Západ slunce nad překrásnou kopcovitou krajinou tak proběhl zcela ve znamení „Agent Orange“.

Úplný závěr akce obstaraly tribální zvukové i vizuální scenérie od špektáklu zvaného HEILUNG, jako vždy naplněného rozličně gradujícími rytmy a hlasy více než dvacetičlenného a stále se tak nějak šikujícího souboru umělců. Skandinávci dorazili s dvěma kamiony náčiní, aby představili svůj divošský rituál, kterým se prolínaly nejrůznější mantry a válečnické seance. Zde nešlo ani tak o hudbu, jako o komplexní zážitek s nepostradatelnou vizuální složkou, jakoby se jednalo o divadelní představení. Za sebe můžu říct, že festival byl sice méně navštívený než věhlasnější tuzemské podniky a asi možná i méně než současný pořadatel čekal, po umělecké stránce však šlo o velmi atraktivní metalovou akci. Tímto organizátorům do budoucna přeji, aby se Basinfirefest dlouhodobě ujal na mapě letních festivalů i v jeho novém dramaturgickém zpracování. Po letech ticha přišel zkrátka silný ročník.

Fotky © Jiří Platzer a Zdeněk Piskač, Basinfirefest.

Fotky setlistů SAXON, MOONSPELL, DEATH TO ALL © Mauglí

30.06.2022	Diskuse (12)	Stray janpibal@crazydiamond.cz