BATHORY - Blood Fire Death

100%

Kdybych si měl vybrat jediné album z diskografie BATHORY a na všechny ostatní  navždy zapomenout, pravděpodobně bych sáhl po majestátním „Blood Fire Death“, které se nachází přesně na spojnici mezi úvodním blackmetalovým obdobím, kdy Quorthon vzýval temné démony vyvržené samotným peklem a pozdější etapou zasvěcenou pohanským příběhům a severské mytologii. Nevybral bych si ho však jenom z toho důvodu, že v jeho drážkách nadaný Švéd zachytil a shrnul to nejpodstatnější z obou kapitol vlastní tvorby, vybral bych si ho proto, že platí za dech beroucí dílo vykazující se vším, co mohl extrémní metal v Skandinávii a Evropě vůbec na sklonku dávných osmdesátých let nabízet – na jednu stranu neskutečný drive, rychlost, nespoutanou energii, řádně rozpraskaný, ale zde už tak nějak dospělejší kytarový zvuk (včetně parádně vřeštivých sól umocňujících u posluchače pocit beznaděje a malosti), dále pak ďábelský Quorthonův krákor zavádějící nás tentokrát nikoliv k branám pekelným, ale na nevlídnou výpravu po válkou zubožených územích zmrzlé země. Co je však zajímavé je fakt, že samotný Quorthon právě zde započal v určité menší míře používat obecně přijatelnější zpěv, čímž se tvorba BATHORY přiblížila oné epičtější budoucnosti. Stejně tak poprvé spolupracoval s rytmickou sekcí Kothaar (baskytara) a Vvornth (bicí).

Díky setrvání na atributech raného blacku však na mne tohle album působí zajímavěji a pestřeji než díla, jenž na něj záhy navazovala a která znamenala pro původní fanoušky BATHORY větší šok a změnu. Vše zde navíc prostupovala natolik ponurá, skoro až soumračná, atmosféra, až si člověk při poslechu říkal, že je vůbec rád v teple svého příbytku, nikoliv někde v mrazu a na úpatí rozeklaného a fjordy ozdobeného pohoří. Nevlídné scenérie, jenž „Blood Fire Death“ zobrazuje od úvodního pochodu „Odens Ride Over Nordland“, přes zdrcující energii válečně naladěného hymnu „A Fine Day To Die“, pro mne znamenají přesně to, co si do dnešních dnů uchovávám z odkazu BATHORY nejsilněji. Atmosféra dávných časů, kdy se křesťanství teprve počalo ve vikingských krajích prosazovat (mnohdy pouze násilně), je zde všudypřítomná. Úvod nahrávky v podobě nábožensky situovaného mnohohlasého chóru a zvuků postupující karavany koňských spřežení a kupeckých vozů, to vše na pozadí do noci praskajících ohňů z hořících loučí, s nějakým tím občasným koňským zařehtáním či havraním skřekem, to vše dělá z poslechu tohoto díla opravdový zážitek. „A Fine Day To Die“ zahajuje akustická kytara, sugestivní hlas Quorthona a pak přichází už jen vánice.

Zatímco výše zmíněná dvojskladba „Odens Ride The Nordland/ A Fine Day To Die“ představuje první vrchol, tím druhým bude pravděpodobně až epická titulní věc v samotném závěru, která díky rozpjatější struktuře a čistšímu hlasu hlavní persony představuje vstup BATHORY na zcela nové území, ze kterého bude pozdější album „Hammerheart“ vycházet. Mezi úvodem alba a závěrečnou titulkou jsme však svědky neskutečné blackmetalové řeže. Nejde však o žádný primitivismus, ale naprosto umě poskládané songy, jejichž ústřední témata se týkají jak výše nastíněné severské mytologie, tak vikingské kultury, hrdinství, oddanosti svým kořenům, víry nebo válečných zvěrstev. Ať už zmíním výplachy jako „The Golden Walls Of Heaven“, „Pace Till´Death“, „Dies Irae“ nebo „Holocaust“, na albu nenalézám jediného slabšího místa. Pro mne zkrátka „Blood Fire Death“ představuje vrchol tvorby legendárních BATHORY. Deska staré metalové školy, která se, zejména díky své nadčasovosti, opravdovosti a kladení důrazu jenom na to podstatné, prostě musí slyšet.

01.02.2015	Diskuse (4)	Stray janpibal@crazydiamond.cz