BATHORY - Twilight Of The Gods

90%

Skutečnost, že BATHORY jako studiový projekt jednoho skandinávského nadšence, navíc stále žádanější a v našich zeměpisných šířkách oblíbený, nám umožňovala popasovat se s další skvělou nahrávkou jen osmnáct měsíců po milníku „Hammerheart“. Na podzim roku 1991, zhruba v době vzedmutí největšího zájmu o Quorthonův band ze strany mainstreamově-metalových plátků, jsme se tedy dočkali dalšího alba, kterému se dostalo důstojného názvu „Twilight Of the Gods“ a jehož obal zdobil soumrak nad severským pohořím. Šlo o album, které definitivně deklarovalo vývoj hudby BATHORY směrem k pohanské mytologii a dlouhým, pomalým a z části dokonce akustickým skladbám. Z mého pohledu jde v případě diskografie této kapely o nejvíce perfekcionistické dílo, po zvukové stránce zjevně to nejlepší, za jakým kdy Quorthon stál.

Materiál ukazoval stále se zlepšující muzikantskou výbavu pořád ještě mladého, avšak díky tomu, že šlo již o jeho šesté album, také velmi zkušeného a soběstačného Švéda a od prologu úvodního mocného hymnu stoupal až kamsi k vrcholkům skandinávských hor. Už nějakou dobu bylo možné v hudbě BATHORY rozpoznat totožné inspirace jako tomu bylo v polovině osmdesátých let u Američanů ctících skutečný heavy metal - MANOWAR, a na „Twilight Of the Gods“ se podařilo zhudebnit nápady, které měly potenciál opravdových Conanovských eposů. Šlo zkrátka o bytelné sousto, které se dnes rovněž řadí k největším klasikám žánru.

Stále se zlepšující muzikantská výbava umožňovala Quorthonovi (za producentské asistence Bosse – rozuměj jeho otce) vyšperkovávat materiál k dokonalosti. Instrumentální složka, kde se to hemžilo nejen výpravnými plochami houpavých riffů, akustickými rozjezdy skladeb, jejichž zvuk si nic nezadal s čistotou horských bystřin, ale i mnohem sebevědomější a suverenější prací na kytarových sólech, které mnohdy skladby dopomáhaly vygradovat, doznala výrazných zlepšení. Druhou kapitolou byl samozřejmě vokální vklad, kdy si Quorthon dovolil popasovat se s mnohem náročnějšími momenty. „Twilight Of the Gods“ bezesporu ukazuje jeho nejlepší pěvecký projev, o čemž svědčily takové významné hymny pohanského metalu jako „Through Blood By Thunder“ nebo zjevně nejznámější položka kolekce „Blood And Iron“. Dávnověké příběhy naplněné hrdinstvím a válečným odhodláním statečných mužů severu, oddaných uctívat svá božstva a žít v souladu s přírodou vlastní krajiny, se ukázaly jako hlavní náplň nahrávky, která stála inspirací pozdější tvorbě mnoha mladých, rovněž pohansky stylizovaných kapel devadesátých let.

Další inspirací Quorthonovi však začala být i hudba Richarda Wagnera, německého skladatele vážné hudby 19.století, jehož skladby naplněné scénickou dramatičností opěvovaly zejména germánskou historii a mytologii. Vlastně ona rozmáchlost alba „Twilight Of the Gods“ je toho asi největším důkazem. Ale abych jen nechválil, právě tyto složky způsobovaly, že pro někoho mohl materiál působit nudně a utahaně. Je pravda, že hodinová sada pomalého a vážného metalu, navíc stylizovaného do stále totožné podoby se vší tou patetickou valivostí, mocnými chóry a lyrikou opěvující mytologické obrazy dávnověku, působila na někoho ubíjejícím a monotónním dojmem.  

Skladby jako „To Enter Your Mountain“ nebo „Bond Of Blood“ opravdu působily až příliš setrvale a neměnně. Z této linie bylo dílo vytaženo až v samotném závěru, skvostým hymnem „Hammerheart“, překrásným pěveckým doznáním k lásce k vlasti, rodině, kořenům a tradicím vlastní země, kde Quorthonův dojemný part podkreslují orchestrálně-dramatické nástroje. Skladba se tak nakonec stala dokonalým vyvrcholením hudební cesty jednoho švédského nebojsy, jehož odkaz dodnes vzývají tisíce pokračovatelů. Evoluční potenciál tehdejších BATHORY, od satanského rejdění roku 1984, až po nadpozemské eposy roku 1991, nelze než jen obdivovat, a tak se navzdory dalším nepříliš povedeným nahrávkám a událostem, jenž Quorthonovi určil osud, projekt zapsal do historie extrémního metalu zlatým písmem.

08.08.2018	Diskuse (33)	Stray janpibal@crazydiamond.cz