BATHORY - Under The Sign Of The Black Mark
Díky obrovské evoluci jakou zaznamenala extrémní metalová hudba za poslední čtvrtstoletí je dnes fenomén BATHORY vnímán mnoha rozdílnými způsoby, zastávajícími na tvorbu této kapely často zcela opačná stanoviska. Jak už to obvykle bývá u skupin, které kdysi dávno stály u zrodu nějakého dnes již řádně rozvětveného subžánru, existuje také v případě Quorthona mnoho nekritických obdivovatelů, stejně tak jako hudebních fanoušků odmítajících jeho tvorbu jako cosi dávno přežitého. On je opravdu markantní rozdíl hodnotit dávnou muziku BATHORY v době, kdy vznikala a nebo naopak s odstupem několika dekád. Jedno je jisté, Quorthonovi a jeho zlobivému děcku nelze v rámci severského black metalu upřít mnoho prvenství. Byl to on, coby sotva zletilý floutek, kdo v první polovině osmdesátých let v domácím studiu svého otce zaznamenal na primitivním několikastopém zařízení své rané nahrávky, které pod vlivem tvorby svých oblíbených kapel VENOM a SLAYER stylizoval a otextoval satanskými symboly.
Začátečnická hráčská vybavenost mu sice neumožňovala příliš bohaté pole vyjádření, ale co tehdy ještě ztrácel jako muzikant, doháněl extrémností a zaujetím pro vytvoření co nejděsivější atmosféry svým bohapustým kraválem. Zlovolně černé poryvy páchnoucí po rozžhaveném kovu a sežehlém uhlí, tak jak jsou zachycené na prvních dvou albech – „Bathory“ a „The Return...“, jsou dnes mnohými vnímány jako zrod skandinávského black metalu. Jde sice z dnešního pohledu v mnohém o úsměvné nahrávky, ale jejich potřebnost pro další vývoj žánru patří také k věci. Byl na nich totiž zažehnut nenápadný plamínek, který se o mnoho let později rozhořel jasným světlem, stejně tak byl dokonán další posun ve vnímání extrému v metalové hudbě.
Budoucnost několikrát ukázala, že Quorthon nebyl z těch, kteří by chtěli setrvávat na místě, a tak na své třetí desce „Under The Sign Of The Black Mark“ došlo k mnoha podstatným zlepšením. Došlo k zužitkování všech nabitých schopností a stvoření ultimátního díla black metalu osmdesátých let. Vývoj sice nebyl až tak markantní, jak později ukázala následná dospělejší a mytologicky orientovaná alba vydaná bezprostředně po tomto „Černém erbu“, ale nahrávku lze bez větších rozpaků nazvat vyvrcholením prvního, ryze blackmetalového období BATHORY.
Temná atmosféra, entuziasmus a majestátní panoramata imaginární říše Toho, jenž nezná slitování (zejména stěžejní hymnus „Enter The Eternal Fire“ se stal opěvovanou klasikou), které jsou zde zaznamenané výhradně pomocí nelidského Quorthonova krákoru, bicích a ledabyle rozpraskaného kytarového válu (v „Call From The Grave“ a „Equimenthorn“ je to nejmarkantnější), občasně obohaceného kvílícími sóly doléhajícími k posluchači jakoby z dálky, neměla ve své době srovnatelného soka a zároveň byla obrovským impulsem pro pozdější lavinu mladých severských následovníků. Věhlas nekoncertující kapely začal strmě stoupat, aniž by došlo k jakémukoliv jinému nadbíhání metalovým fanouškům než pouhým vydáním alba. Z toho důvodu osobně považuji „Under The Sign…“ za bezesporu nejdůležitější zářez v celé diskografii této hydry. Nahrávce nechybí nic pro co jsou dnes velebena stěžejní alba mnohých hudebně vyzrálejších kapel, byť byla po zvukové a technické stránce již překonána. Neoddiskutovatelná původnost, nezkrotnost vyznění, energie, drive, sevřenost, ďábelská atmosféra a songy chrlící okultní náměty jako zapovězené polární krátery síru. O určitém Quorthonově povědomí o středoevropské historii svědčí song věnovaný hraběnce, která propůjčila BATHORY jméno - „Woman Of Dark Desires“, který lze jinak považovat za do té doby jejich nejchytlavější song. Z mého pohledu jde tak o naprostou klasiku blackmetalového pravěku, klasiku, jež byla určující pro další vývoj celé severské metalové scény. Toť třetí album vzniklé pod znakem s hlavou kozla. Vývoj však pokračoval dál...
Použita autorova už dříve zveřejněná recenze na webu metalopolis.net
| 31.01.2015 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
